Václav Neckář: Dobrý časy (recenze (CD)

Po fenomenálním úspěchu písně Půlnoční málokoho překvapilo, že Václav Neckář natočil s více než o generaci mladšími tvůrci z okruhu skupiny Umakart celé album. Autory hudby všech devíti nových písní (desátá, Půlnoční, je na albu samozřejmě také) jsou Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, texty jsou Švejdíkovy. Obal CD je barevně střídmý, vkusný, uměřený zpěvákovu věku (už za rok bude Neckář slavit sedmdesátku). Kostkovaná košile, kterou má Neckář na titulní fotografii oblečenou, může symbolizovat něco lehce nemoderního nebo také odkazovat k americkým alternativním písničkářům, jejichž výpovědi díky internetu nabývají v posledních letech na síle. Alba z okruhu anglosaského nezávislého folku připomíná ostatně i celková grafická podoba Neckářovy novinky. Jiné přirovnání Neckářovy spolupráce s mladším produkčním týmem – ke zdařilým pozdním nahrávkám Johnnyho Cashe s metalovým producentem Rickem Rubinem – se už probíralo v různých médiích včetně Katolického týdeníku. Jestli píseň Půlnoční v tomto ohledu zněla velmi slibně, album Dobrý časy je mírným zklamáním…

Ne že by to byla špatná deska. Je však nevýrazná a pod zdánlivě dokonalou produkcí se skrývají drobné detaily, které celku neprospívají. Mezi ně patří kostrbatosti v textech („Kde lidé ještě prý tě znají“), natahování krátkých slabik („néééémůžeš se pohnout“) a dokonce i chybně použitý pád přídavného jména („máma tě nechala / potvorám utkaných“). Největší vadou na kráse je však monotónnost melodií. Jakkoli po Neckářovi v jeho věku a po prodělaných zdravotních peripetiích nemůžeme chtít slavičí výkony, i pro omezený tónový rozsah se dá napsat silná melodie. Stačí si poslechnout nejnovější album Leonarda Cohena Old Ideas. Mnohem více se dalo vytěžit i z hvězdného obsazení doprovodné kapely. Luboš Malina na banjo, Luboš Novotný na lap steel kytaru, zpěvačka Lenka Dusilová, sbor Doubravánek nebo Filip Nebřenský na flétnu, to jsou interpreti, kteří dokážou prosvětlit nahrávku libovolného žánru. Drží se zde při zemi z úcty k Neckářovi, kterého nechtějí svou hrou a zpěvem převálcovat?

Velkým kladem je naopak výběr témat (snad s výjimkou ustřelení v podobě písně „melancholicky hospodské“ Na Rafandě). Statický text písně Rybník („Všichni někam jedou / jen ty stojíš na hladině rybníka“) se výtečně hodí k postavě „stárnoucího chlapce“ Neckáře. Melancholická (a ostatně podmanivě deklamovaná) Tohle není píseň o lásce má náladu Shakespearových sonetů a modlitba Hledal jsem Tě Pane, i když má k dokonalé poezii daleko, zní v Neckářově interpretaci důvěryhodně. Jen bych se na místě autorů držel v textech ještě víc při zemi (píseň Noční vlaky má tak silný příběh, že není třeba jej uměle posilovat slovy jako fotr nebo prachy) a spíše vygradoval hudební složku.

Dobrý časy skutečně není špatné album. Ale čekal jsem, že při spolupráci schopného produkčního týmu a charismatického zpěváka to zajiskří ještě o trochu víc.

Vydavatel: Supraphon
Rok vydání: 2012
Žánr: pop
Celkový čas: 43:16

(Zkrácená verzie článku vyšla v Katolickém týdeníku)