Folk Team: Jako živí (recenze CD)

Repertoár Folk Teamu možná není tak rozsáhlý, členitý a variabilní (ve smyslu – na každém koncertě jiná verze písně) jako Dylanův, studijní obory mapující tvorbu brněnské kapely zatím nevznikly, nicméně po čtyřiceti letech trvání jsou písně Romana Venclovského, Ivana Huvara a dalších autorů hodny utřídění. Při poslechu alba Jako živýí, které přináší záznam posledního koncertu narozeninového turné z roku 2014, mě napadají minimálně tři kritéria, podle nichž lze hity i rarity Folk Teamu roztřídit – na písně zadumané a odlehčené (tedy podle hudby), na závažné a jednodušší (podle textu) a v neposlední řadě na starší a novější. I když totiž v oněch čtyřiceti letech lze vymezit několik period (éra zhudebněné poezie, raná tvorba Ivana Huvara atd.), sám vnímám jako nejdůležitější mezník album Velký prachy z roku 2000. S ním totiž kapela, která v druhé polovině 90. let s ničím novým nepřicházela, chytila druhý dech. Od té doby se s Folk Teamem pravidelně potkávám například na letních hudebních festivalech a vystoupení koncerty pro mne vždy patří k nejlepším zážitkům.

Titul Jako živýí nabízí narozeninový koncert ve dvou formátech – na CD a DVD. Předpokládám, že většina posluchačů se bude častěji vracet k audio nosiči, ovšem je dobré se aspoň jednou podívat i na video. Ne proto, abychom viděli, jak se vlasatý Roman Venclovský při zpěvu usmívá, jak pečlivě artikuluje a jak v písni Nadčlověk tančí. Ne proto, aby si ženy, které rodily v brněnské Nemocnici milosrdných bratří, prohlédly pana primáře Huvara s elektrickou kytarou (i já říkávám své dceři: „To je pan doktor, který ti pomáhal na svět“). Hlavním aktérem videa je totiž kapelník a houslista Pavel Kopřiva. Jeho průvodní slovo, občas laskavě jízlivé, uvádí písně do kontextu, provází nás dějinami Folk Teamu a pomáhá nám třídit skladby nejen podle výše nastíněných kritérií. Upozorní na Mluvícího koně, jediný textařský příspěvek ženy Ivana Huvara, lékařky Marie Huvarové, který ovšem do poetiky Folk Teamu skvěle zapadá. A stejně tak zdůrazní to, co každý letitý fanoušek kapely ví, totiž že někdejší velký hit Káva a čaj se naopak zbytku repertoáru kapely vymyká. Zajímavá je i historie další netypické písně, úvodního rokenrolu Včera jsem se tě viděl poprvé, který Tomáš Úlehla do Folk Teamu přinesl ze své dřívější skupiny Hrobaři.

Celkem na CD zazní 23 písní, na DVD je jedna navíc (Kainarovo Odcházím z domova). Kapele se povedlo udělat rozumný kompromis mezi současným koncertním repertoárem (stojícím hodně na písních z poslední řadové desky Nebudu) a staršími hity. Nechybí například Ptačí song, za který skupina obdržela v polovině 80. let Autorskou Portu (druhá oceněná skladba, Člověk je jak den, se na výběr nedostala). Po delší době pánové oprášili Mluvícího koně, za kterého jsem rád. Ze starších rychlých písní se na výběr dostala Beze slov, kterou bych – stejně jako Kávu a čaj – oželel, naopak rád jsem si poslechl další starou – Za pět minut pět. Z alba Velký prachy pánové vybrali například Ještě jsme neumřeli, Putovní holku, Měsíční dítě a jako přídavek Opilého anděla. Nedostalo se naopak na můj zvlášť oblíbený Konec století, na poetické Bastily, ve kterých však melodik Venclovský trochu čerpal sám ze sebe, a ani na Huvarovu Julii, podle mne jednu z nejsilnějších písní Folk Teamu vůbec, pro narozeninovou veselici však ne příliš vhodnou. Ostatně tyto moje glosy – tedy co bych na výběru uvítal a co spíše ne – mají pouze ten smysl, že mají ukázat, že kapela se stěží někomu zavděčí na sto procent. Lepší je tedy zopakovat, že dramaturgie je dobře sestavená a reprezentativní. Chce-li si někdo v osmdesáti minutách udělat obrázek o tvorbě Folk Teamu od rané tvorby až po poslední hit Skála („Ivan napsal po několika desítkách let milostnou píseň“), je album Jako živýí dobrá volba. Letité klenoty, jako byly písně Evropa nebo Golem, si zájemce může dohledat na příslušných starých deskách.

I když je album oslavou historie kapely, je zároveň dokumentem o její současnosti. I nejstarší písně totiž otcové zakladatelé hrají s rytmickou sekcí, kterou tvoří bubeník Pavel Bříza, baskytarista Dalibor Dunovský a klávesista Roman Jež. Zde doporučuji nejen poslouchat a dívat se, ale také si přečíst v bookletu průvodní slovo Ivana Huvara – mimo jiné o tom, jak jej „přestal bavit ten typ folku, jak čtyři chlap sedí se španělkama na klíně a sdělují světu pravdy“. Španělky sice nezmizely úplně, ale doplnily je nástroje elektrické, s nimiž nakonec ještě víc vynikly i ty pravdy sdělované světu. Není možná náhoda, že špičkového kytaristu Miloše Makovského si Folk Team přizval do dvou výrazných nových protestsongů (Folkařovo blues II. a Nebudu).

Folk Team není profesionální kapela v tom smyslu, že by se muzicírováním jednotliví členové naplno živili. Pochybuji, že by například Ivan Huvar svůj významný post vyměnil za nejisté řemeslo kytaristy. Výkony jednotlivých muzikantů však profesionální jsou a kapela v onen listopadový den podala v Brně na Musilce výborný výkon. Výkon samozřejmě adekvátní žánru – pokud občas ujede nějaký tón nebo některá ze slabik zanikne v ostatních zvucích, patří to k živému folkrocku nebo rokenrolu. A pánové skutečně hrají jako o život. Vlastně „jako živí“.

Vydavatel: FT Records
Rok vydání: 2015
Žánr: folkrock
Celkový čas: 79:31 (CD) & 105:50 (DVD)

www.folkteam.cz

Článek vznikl pro server Brno – město hudby