Otis Taylor: Netuším, kde se nacházel můj svět

Rozhovor s americkým bluesmanem Otisem Taylorem

Vaše nejnovější album se jmenuje My World Is Gone, Můj svět je pryč. Jak je to tedy s vaším světem? Je pryč, nebo zůstává?

Já mám své kořeny mezi americkými otroky, a tím pádem vůbec netuším, kde se nacházel můj svět. Nevím, kdo byli mí předkové. Afrika je obrovský kontinent, na kterém žije spousta kmenů. Titulem svého alba mám však na mysli především svět amerických indiánů. Ten býval velmi duchovní, ale teď opravdu mizí.

Hrajete výborně na banjo, které ovšem u nás vnímáme především jako nástroj patřící ke country a bluegrassu. Vy je ale používáte v jiném kontextu…

Je třeba si uvědomit, že banjo pochází z Afriky a původně to pochopitelně vůbec nebyl bluegrassový nástroj. Ten z něj udělali až bluegrassoví muzikanti. Bluegrassu předcházela old time music, která má svým charakterem k africké hudbě mnohem blíž. Postavte vedle sebe old time music, bluegrass a dixieland. Všechny tyto žánry banjo používají, ale v každém z nich se hraje na jiný typ nástroje. Banjo se vyvíjí a používá po staletí. Můj přístup je blízký tomu, jak se na předchůdce banja hrálo kdysi v Africe.

Texty vašich písní jsou drsné, často pojednávají o velmi neveselých věcech, ať už jsou to témata sociální nebo třeba rasově motivované násilí. Mění se tato témata s časem? Píšete dnes jinak než třeba před patnácti lety?

Někdy se to mění. Když chci ale vydat novou desku, musím najít nějaké nosné téma. V únoru mi na německém labelu In-Akustik vyjde nové CD s názvem Hey Joe Opus Red Meat, postavené především na skladbě Hey Joe od Jimiho Hendrixe. Bude to kolekce bez začátku a konce, jednolitý proud hudby v délce 48 minut. Hey Joe je vhodné téma pro desku. Tu píseň mám v repertoáru velmi dlouho, na koncertech ji hrávám ve verzi, která má patnáct i dvacet minut.

Setkáváme se v Šumperku na bluesovém festivalu. Vy jste zde hrál už před sedmi lety. Nyní jste přijel s novou kapelou, s novým albem, s novými tématy písní…

Ano, všechno se za tu dobu změnilo. Mám novou – a musím říct, že velmi dobrou – kapelu. Muzikanti odcházejí a přicházejí, ale já se snažím zůstat, ať se kolem mě mění cokoli.

O blues přednášíte také ve školách. Jak před studenty blues definujete?

Říkám jim, že je to americká hudební forma, která má svůj původ v tradiční hudbě afrických otroků. Amerika dala světu blues, jazz a kovboje. I když – kovbojové přišli z Mexika, takže bychom je měli spojovat spíše se španělskou kulturou. To jsou tedy věci, které nabízíme my Američané světu. Evropané mají Beethovena, my máme jazz.