Slyšte, lidé! – Sólo pro kytaru 2023

Paolo Angeli je avantgardní kytarista ze Sardinie. Studoval místní tradiční hudbu, takzvaný „zpěv s kytarou“ – canto a chitarra, a tento žánr posunul do světového kontextu. Svou techniku hry dnes nazývá „preparovaná kytara“, což má evokovat milovníkům alternativní hudby dobře známý preparovaný klavír. Angeli si pro tento svůj speciální styl hraní sestrojil zvláštní nástroj, který stojí někde na půl cesty mezi violoncellem a kytarou. Jeho nejnovější album se jmenuje Rade. 

Americký jazzový kytarista Cecil Alexander je příslušníkem generace, pro kterou je samozřejmá prezentace na sociálních sítích. Sám si také své posluchače získal především díky pravidelnému publikování svých muzikantských příspěvků na Instagramu, kde má více než 40 000 sledujících fanoušků. Jeho příspěvky pravidelně sledují i mnozí slavní hudebníci nebo respektovaní učitelé hudby. Své první album Introducing Cecil Alexander nahrál v triu s varhaníkem Willem Gormanem a s bubeníkem Stevenem Crammerem. Kytarová hra Cecila Alexandera je poučená historií jazzového žánru. Mezi jeho inspirace patří hráči různých období jako Charlie Christian, Grant Green, George Benson nebo Pat Metheny.

Portugalský hráč Francisco Sales v minulosti spolupracoval například s britskou acid-jazzovou skupinou Incognito. Své třetí autorské album, na kterém intenzivně pracoval čtyři roky, nazval Fogo na água, Oheň ve vodě. Při jeho natáčení použil různé druhy kytar, a to nástroje akustické, elektrické i nástroj s kovovým tělem známý jako dobro. Pomocí především instrumentálních skladeb se snažil vyjádřit podstatu protikladných elementů, jako jsou oheň a voda nebo země a vzduch.

Feliu Gasull je Katalánec, rodák z Barcelony, který se věnuje klasické hudbě. Je autorem více než 200 skladeb – symfonických, komorních i sólových a také písní. Jako hráč na akustickou kytaru používá různé techniky hry a všechny zvládá mistrně. Jeho loňské profilové album Pit Roig obsahuje skladby pro sólovou kytaru i například pro kvarteto kytar nebo pro nástroje od kytary odvozené.

Václav Fuksa, český klasický kytarista žijící ve Vídni, se před časem představil i v naší posluchačské hitparádě s úpravami moravských lidových písní ze sbírky Františka Sušila, které vydal na albu Prameny. Od té doby mu vyšla dvě další alba, které nahrál v duu s americkým písničkářem a kytaristou Bryanem Bennerem. Na obou se pánové věnují italským skladbám a písním z různých období. Novější z těchto alba se jmenuje Muntagna d’Angeli a obsahuje písně z 16. až 19. století od lidových včetně dětských až po skladby z oblasti klasické hudby.

Vieux Farka Touré z Mali je kytarista, syn jiného významného hráče na kytaru Aliho Farky Tourého. Zatímco ten měl na svém kontě tři Grammy a je považovaný za jednoho ze zakladatelů stylu známého jako pouštní blues, jeho synovi se přezdívá „africký Jimi Hendrix“. Vieux Farka Touré má na svém kontě řadu zajímavých projektů s dalšími hudebníky, například s izraelským zpěvákem Idanem Raichelem nebo nedávno album s texaskou rockovou skupinou Khruangbin, na kterém hraje skladby svého otce. My si v pořadu připomeneme jeho zatím poslední autorské album Les Racines, Kořeny.

Album Mind Oceans, Oceány mysli, vydal v roce 2022 brazilský kytarista Rodrigo Bragança. Autor popisuje, že při komponování se nechal unášet okamžitými nápady a emocemi, jako by to byly vzduch a vodní proudy. „Šel jsem, kam mě proud unášel a cítil jsem se, jako bych plul v oceánu pocitů a cestovat v hluboké vodě,“ říká. Výsledkem je album krátkých ambientních skladeb, nahraných výhradně na kytaru, i když by se nám to při poslechu nemuselo zdát.

Záběr slovenského kytaristy Miloše Železňáka sahá od úprav lidových písní až po čistě improvizovanou experimentální tvorbu. Miloš je členem Trojky Zuzany Homolovej, pro kterou aranžuje lidové balady nejen ze Slovenska, sám nahrál krásné album vlastních úprav rusínských lidových písní, nahrál velmi křehké album duchovních písní Anna a vtáčiky, podílel se na bluesových, jazzových i folkových nahrávkách. Jeho nejnovější dvojalbum se jmenuje Apória a představuje dvě tváře Železňákovy tvorby – akustickou a elektrickou. Dvojalbum nahrál se svým triem, které dále tvoří basista Adam Hudec a bubeník Jozef Ragan. 

Samuel Leipold ze Švýcarska se na scéně pohybuje v různých formátech, hraje s komorními soubory i s velkými orchestry. Jeho předposlední album Viscosity bylo sólové a nedávno mu vyšla novinka Ostro, nahraná pro změnu v triu s klarinetistou Jürgem Bucherem a s kontrabasistou Lucou Lo Biankem. Leipold ve svých autorských skladbách vychází z jazzu, ale také z dalších žánrů, které jej ovlivnily.

Ignacio Lusardi Monteverde je argentinský kytarista, producent a mistr zvuku s italskými kořeny. Žije v Londýně a věnuje se především španělské hudbě. Skládal a nahrával hudbu pro různé orchestry, školy a muzea, spolupracoval s řadou světoznámých hudebníků a loni v červnu mu vyšlo druhé sólové album Flamenco. Jde o sbírku převážně autorských písní, ve kterých se kytarista inspiruje starými tradičními melodiemi ze španělské Andalusie, pravlasti flamenca. Monteverde vybírá základní flamencové rytmy, jako jsou rumba, seguidillas nebo bulería flamenco, ale kombinuje je s prvky hudby indické nebo romské. Dnes se totiž obecně má za to, že právě až v Indii má tento španělský hudební styl své kořeny a že na své cestě nasál výraznou inspiraci v hudbě Romů a také v hudbě arabské. Ignacio Lusardi Monteverde hraje na kytaru od svých šesti let a kouzlu flamenca podlehl jako devítiletý.

Pipo Romero je španělský kytarista původem z Cádizu. Vychází z folku, flamenca a klasické hudby, inspiruje se prostředím svého rodného města a také lidovou hudbou z celého světa. Úspěch v mezinárodních žebříčcích i na festivalech zaznamenal už se svým prvním albem Folklórico z roku 2017. Novinka Ikigai je jeho už třetí album. Název pochází z japonštiny a znamená koncept hledání smyslu života a s ním spojené uspokojení. Album je zároveň poctou španělské lidové hudbě, i když je Romero nenatočil na klasickou španělskou kytaru, ale na kytaru s kovovými strunami.

Na úplný závěr pořadu budeme poslouchat jednu rockovou kytarovou legendu, člověka, který vyrostl na starém rokenrolu, ale samozřejmě více než na zpěv se ve skupinách Elvise Presleyho a dalších průkopníků žánru soustředil na kytaristy. Velmi brzy si oblíbil také elektrifikované blues Muddyho Waterse. I když se podílel i na silných deskách se zpěvem a v jeho kapele na konci 60. let získával ostruhy zpěvák Rod Stewart, on sám se proslavil především instrumentálními nahrávkami. A i když v různých obdobích své tvorby experimentoval i s elektronickou hudbou, rád se vracel zvukem a inspirací až k hudbě 50. let. Ře je o Jeffu Beckovi, který ještě loni koncertoval v Praze, a i když mu bylo 78, byl stále plný zdraví a plánů, než jej letos v lednu nečekaně postihla bakteriální meningitida. Jí jeden z nejvlivnějších kytaristů všech dob bohužel podlehl.