Kytarista Kasper Søeborg a album inspirované starou poezií

Rozhovor s dánským kytaristou Kasperem Søeborgem

Co obsahuje vaše nové album Word’n Global?

Album obsahuje lyrickou hudbu inspirovanou především starou poezií. Jednalo se o téměř 800 let staré verše perského básníka, filosofa a myslitele Rúmího, jednoho ze zakladatelů súfismu, a dále o více než tisíc let staré čínské verše. Vtip je v tom, že v takových případech nemusíme řešit autorská práva.    

Věnoval jste se poezii i na svých starších nahrávkách?

Poezie mne vždy velmi zajímala. Moje žena je navíc spisovatelka, věnuje se psaní knih pro děti. Pro jedno své starší album jsem ke každé skladbě sám složil krátkou báseň. Ale tentokrát jsem spolupracoval s Larsem Bo Kujahnem, se kterým se znám asi patnáct let – seznámili jsme se na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Seville. Lars, který je velký odborník na orientální hudbu, navrhl, že bychom mohli natočit album inspirované Rúmího poezií. Dal mi některé básně přečíst a já z nich byl úplně nadšený. Jsou to úžasné verše! Proto perská poezie. Druhý důvod byl ten, že jsem měl doma knihu se starými čínskými básněmi. A to jsou verše staré i víc než tisíc let. Jednu z těchto básní – ta je dokonce z osmého století – jsme otiskli na zadní stranu našeho alba. Jmenuje se Harfenistka a zní takto: „Její ruce, podobající se bílému nefritu, kloužou po zlaté harfě. Aby upoutala jeho pozornost, sem tam zahraje falešnou notu.“    

Poezií se sice inspirujete, ale nakonec je vaše hudba instrumentální. Hovoříte na koncertech o básních, z kterých čerpáte?

Na koncertech před jednotlivými skladbami recitujeme příslušné básně. Ale záleží na tom, jak se publikum soustředí a na jakém místě hrajeme. Nedávno jsme měli například koncert v kostele. Tam se lidé soustředili a my jsme mohli recitovat více básní. Když máme naopak pocit, že bychom posluchače tolika slovy unavovali, necháme raději promlouvat hudbu. Snažíme se to tedy pokaždé nějak vybalancovat. Máme ale také videoklipy, které obsahují titulky. Můžete si tak přečíst báseň, dívat se na obrázky a přitom poslouchat hudbu.

Hrajete na kytaru, váš kolega Lars Bo Kujahn ovládá původně arabský nástroj kanonaki. Jak jdou tyto dva strunné nástroje k sobě?

Propojit tyto dva nástroje není obtížné. Navíc si myslím, že je to jedinečná kombinace. Neznám žádný podobný hudební projekt. Zvuk našeho dua je velmi zvláštní. Kanonaki můžete ladit po čtvrttónech, protože používá arabské ladění. Kytaru můžete také přeladit do méně standardního ladění. Kytara se mimochodem vyvinula z loutny, která sama má svůj původ v arabském bezpražcovém nástroji zvaném oud. To, co nám dnes zní možná jako falešné tóny, k tomuto nástroji původně patřilo. Jenže my jsme od Bacha, v posledních 350 letech, zvyklí na stupnici, která je rozdělena na dvanáct stejných půltónů. My ovšem tato pravidla nedodržujeme a občas s některým tónem „uhneme“ jinam. Stejně tak tabla nebo flétna mohou intonovat mimo standardní ladění. Nehrajeme tedy vždy ve standardním ladění, ale snažíme se stále pohybovat v jeho blízkosti. Cílem je vyvážit to tak, aby výsledek nebyl úplně podivný.    

Vedle vašich dvou nástrojů na albu slyšíme také flétny. Představte nám své spoluhráče.

Shashank Subramanyam je docela známý indický flétnista, který pravidelně hrává v Evropě. Když jsme byli posledně na turné v Indii, potkali jsme se tam s ním a on nám nahrál své party na CD. A dále na flétnu na našem albu hraje Chris Poole. S ní spolupracuji už více než dvacet let. Je to možná nejlepší dánská jazzová flétnistka.