ba.fnu & Yann-Fañch Kemener: YFK∼2016 (recenze)

„Je to ryzí umělec, který vychází z autentické tradiční kultury,“ řekl nedávno v rozhovoru pro naše rádio bretonský houslista Jacky Molard o svém krajanovi Yannu-Fañchi Kemenerovi. Tento zpěvák, vypravěč, sběratel a obrozenec v tom nejryzejším slova smyslu v minulosti už několikrát vystoupil v Česku. V roce 2012 u nás absolvoval podnikl krátké turné s hráčem na barokní violoncello Aldem Ripochem, který tehdy vysvětloval, že u bretonských písní je často na prvním místě text, zatímco melodie, jednoduchá a improvizovaná, má za úkol jej pouze podtrhnout. Spojení s violoncellem, tedy smyčcovým nástrojem hlubší polohy, pak patřilo tradičně k formám, kterými se bretonské písně bohaté na text šířily.

Album YFK~2016 je v tomto ohledu pozoruhodné nejen proto, že jeden z nejuznávanějších bretonských znalců tradiční hudby a jejích současných interpretů spojil své síly s českou kapelou. Důležitý je především fakt, že tradice se zde zcela nepokrytě mísí se současnými hráčskými a aranžérskými postupy. Skupina ba.fnu totiž kombinuje zvuk akustických nástrojů (cistra Mikuláše Bryana a niněra Daniela Kahudy) s elektronickými mašinkami, které ovládá Šimon Vojtík. Zní to dobře samo o sobě a spojení s autentickým zpěvem Yanna-Fañche Kemenera dojem z hudby pochopitelně umocňuje, i když tuzemskému posluchači pochopitelně uniká smysl slov v keltské bretonštině.

Album, které s výjimkou tří skladeb Mikuláše Bryana obsahuje lidové písně, oživilo také několik hostů. Kemenerovu spolupráci s violoncellistou evokuje použití violy da gamba, zajímavým oživením jsou harfa (Wendy van der Meijs) a arciloutna (Lukáš Sosnovec), spíše epizodní roli hraje harmonika (Jakub Svoboda) v písni Fransez. Důležitou náladotvornou součástí mezinárodního a mezižánrového alba jsou však také zvukové koláže – včetně úryvku ze starého českého filmu nebo německé recitace – mezi písněmi a přímo v nich.

Česko-bretonskou spolupráci můžeme vnímat v několika rovinách. Jednak je jakýmsi puncem, potvrzením toho, že (některé) české kapely to s „keltskou“ hudbou nejen myslí vážně, ale že ji provozují na velmi slušné úrovni. Bretonského zpěváka měla kdysi ve svém středu skupina Bran. Někteří čeští hudebníci (včetně houslisty Karla Holase) zase doprovázeli slavného Alana Stivella. Zde se však ikonická postava bretonské kultury spojila s českou kapelou a vytvořili společné dílo, do nějž všichni přispívají rovným dílem. Poselství tohoto spojení však můžeme číst i jinak. Jako dvojí posun materiálu, se kterým protagonisté alba běžně pracují. Zatímco pro Kemenera jsou bretonské písně dědictvím po předcích, živoucím muzejním exponátem plným emotivních příběhů, pro ba.fnu a jiné české skupiny je bretonský folklor především hudbou k tanci. Propojení obou pohledů a především přenos exotického jazyka do českého prostředí z písní učinil navýsost poslechovou záležitost s mnoha vrstvami významů. Přitom není nutné rozumět. Koláž starých i moderní zvuků ve spojení s Kemenerovou dikcí promlouvá dostatečně srozumitelně.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2016
Žánr: world music
Celkový čas: 58:46

http://bandzone.cz/bafnu

Článek vznikl pro časopis UNI