Jananas: To samo (recenze CD)

Téměř šest let museli fanoušci čekat na nové album skupiny Jananas, která zazářila na českém folkovém nebi v roce 2010. Tehdy – na Silvestra – vydala své debutové album, se kterým se stihla umístit v nominacích na žánrovou cenu Anděl. Deska plná neuvěřitelně vtipných textů byla velkou událostí, nicméně já jsem tehdy ve své recenzi poznamenal, že teprve čas ukáže, zda kapela dokáže dál hledat nová témata a chrlit nové slovní hříčky. Svým druhým albem Jananas ukazuje, že to snad opravdu jde samo. Ve třinácti písních skupina – po příchodu bubeníka Jana Chalupy čtyřčlenná – dokazuje, že si umí hrát, umí pobavit, umí rozesmát, ale zároveň dokáže být vážná, aktuální, mrazivá.

Aniž bych chtěl nutně – inspirován názvem úvodní skladby The Best of Jananas – vytvářet hitparádu nejlepších písní z alba, rád zmíním jako „jedny z nejlepších“ nejkratší a nejdelší z nich. Pětiminutová skladba Antonín Sova geniálním způsobem kombinuje krásné, ale zastaralé verše básníka přelomu 19. a 20. století s pohledem současného člověka, který si chce především užívat: „Prosím vás už nikdy tohle nedělejte znovu / Nezvěte už na večírek Antonína Sovu.“ Po skupině Hm… a jejím mistrovském zhudebnění básně Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy je Jananas druhou kapelou, která si se Sovou pohrává. Dělám to po svém, vtipně (včetně narážky na básníkova jmenovce z Nemocnice na kraji města) a nezapomenutelně. Slovo „sluka“ s intonací Jany Infeldové by mělo vejít do dějin českého folku.

Jana však má na albu i další mistrovské kusy. Jedním z nich je minutová píseň Já nejsem naštvaná, s textem sice maximálně úsporným, ale jako celek o několik úrovní lepší než tři minutové miniatury z předchozího alba. Jana zde totiž dokazuje, že je nejen zpěvačka a členka kapely, ale také herečka, protože Já nejsem naštvaná – a zkuste si dohledat i skvělý klip – je opravdová herecká etuda se vším všudy. „Jakou dělám atmosféru?“ ptá se „nenaštvaná“ mladá žena tak, jak jsme to mnozí zažili na vlastní kůži či na vlastní uši.

Jestliže první skladba alba The Best of Jananas vrstvením fórů a hříček navazuje na skladby Pražské jaro nebo Model z minulého CD, píseň Jana Smutná dosahuje vtipu řazením vážných a tragických výpovědí různé intenzity: „Je smutné, když štěňátko na nádor umírá / Když prášek na psaní až ráno zabírá / Když raněná srna padá do mlází / Když starou paní záchranka před domem porazí.“ Přitom někdo ocení spíše větu „Je smutné, když se banjo večer naladí / a ty zjistíš, že už ti to vlastně nevadí“ a jiný že „s Karlem Gottem naopak když nikdo nesnídá“. Že vtípky mohou fungovat i v písni velmi vážné, skupina dokazuje ve skladbě Malorážka, jednomu z nejsilnějších příspěvků k aktuálním náladám v naší společnosti. Text, který zcela vážně začíná slovy „Mám strach vyjít na ulici / aby mě nezabila střela / magora s malorážkou“, překvapí literárními hříčkami jako „Šabach hoří!“, „Karolína Světlá, Karolína tmavne“ (o knize, kterou sžírají plameny) nebo „liju Johny Walkera na Wolkera Jirku“.

Vlastně bychom mohli rozebírat píseň za písní a upozorňovat na vynikající momenty v textech. Jenže To samo je album zajímavé i hudebně. Jananas si totiž dal mimořádně záležet na zvuku (podílel se na něm Viliam Béreš, který zároveň hostuje ve všech skladbách) a na aranžích. Mezi hosty figurují Rasťo Uhrík s kontrabasem nebo trombonista Ondřej Fischer, ale nejlépe písním Jananasu sluší dřevěné dechové nástroje – hoboj Lenky Filové a klarinet Vojtěcha Nýdla. I kvůli nim album stojí za to. Jen se nenechte zmást názvem první píseň. „The best of Jananas“ se totiž ve skutečnosti nachází zhruba uprostřed alba.

Vydavatel: Supraphon
Rok vydání: 2016
Žánr: folk
Celkový čas: 47:29

www.jananas.cz