Slyšte, lidé! – Přehled nejlepších českých alb roku 2015

Nejlepší česká alba roku 2015 (subjektivně vybírá Milan Tesař, bez pořadí)

Různí interpreti: Bulisovi (vl. náklad)

Skladatel a písničkář Jiří Bulis zemřel tragicky v roce 1993. V produkci jeho dcery Lucie a Martina Kyšperského vzniklo loni album Bulisovi, na kterém tomuto šansoniérovi vzdávají hold muzikanti z mladší generace. Účinkují například Marta Svobodová, Zrní, Dva, Biorchestr, Martin Kyšperský, Bratři Orffové a další.

Různí interpreti: Bazarem proměn (Indies Scope)

Tato pocta Vladimíru Mišíkovi je zajímavá i proto, že se jednotliví recenzenti většinou neshodnou na tom, co se povedlo víc a co méně. To, co jeden odsuzuje jako nezajímavé nebo Mišíka nehodné, může druhý považovat za vrchol alba. Mišíkovy skladby na albu hrají například Mňága a Žďorp, Bratři Orffové, Boris Carloff, Lucie Redlová, Jarret, Jablkoň nebo Jan Spálený.

Radůza: Marathon – Příběh běžce (Radůza Records)

Radůza vydala koncepční dílo: Na jedné straně písně, z nichž každou můžeme poslouchat izolovaně, jako samostatný příběh. A na straně druhé do posledního detailu promyšlený celek, který vypráví historii válek v kostce prostřednictvím písní. Album začíná bitvou u Marathonu a končí hrůzami druhé světové války, přičemž poslední píseň Láska v čase soumraku celé téma zastřešuje a znovu otevírá. Součástí kompletu jsou Radůziny povídky. Posluchač se pak může proměnit ve čtenáře a začíst se do Radůziných próz, které vrcholí lakonickým výčtem ozbrojených konfliktů od druhé světové války po současnost. Sýrie, Irák, Mali, Ukrajina…

Ponk: Postfolklor (vl. náklad)

Skupina Ponk na podzim bodovala dva měsíce v první dvacítce celoevropské hitparády world music. Své album postavila na konceptu postfolkloru jako nového žánru. Ponk je vlastně cimbálová muzika osekaná na dřeň – zpívající houslista Michal Krystýnek se zkušeností z Hradišťanu, cimbalista s doktorským titulem Eduard Tomaštík a kontrabasista Jakub Nožička, který svůj nástroj ovládá spíše jazzově či bluesově než folklorně. Ovšem ani zbylí dva pánové nezůstávají v zajetí tradičního přístupu k lidové hudbě. Právě naopak, repertoár Ponku – jakkoli jej tvoří úpravy lidových písní z Moravy a Slovenska – přímo stojí na neortodoxních postupech. V tom spočívá ono „post-“, které by v jiném hudebním vesmíru bylo naprosto samozřejmou součástí živoucího folkloru.

Jana Šteflíčková: Letná (vl. náklad)

Herečka a písničkářka Jana Šteflíčková vydala své nové album krátce před koncem roku. Jana je autorkou písní, které nejen zpívá, ale do nichž si nahrála také většinu nástrojů. Mezi hosty jsou například Žofie Kašparová (flétna) a Zdeněk Wimpy Tichota (basa). Součástí alba je velmi pěkný booklet.

B4: Die Mitternachtsmaus (Polí5)

Pro skupinu B4 ze severních Čech platí, že co album, to koncept. Nahrávka Ringo George Paul John, která mátla názvem a s Beatles neměla nic společného. Dvojalbum Didaktik Nation Legendary Rock s krautrockovými písněmi a jejich vlastními předělávkami. Lux Oxid, „popová desku“, která nakonec popová není. Anebo Germanium, inspirované Zdeňkem Liškou, Petrem a Pavlem Ormovými a germaniovými diodami. To vše jsou historicky první vítězové ceny Vinyla, kteří se na svém novém albu Die Mitternachtsmaus zaměřili na Plastic People of the Universe. Jejich vybrané písně převedli do jazyka primitivní elektronické hudby, jaká se hrála v Německu v době, kdy u nás byli Plastici na vrcholu. A když už cesta do německé historie, pak texty v němčině.

Petr Linhart: Rozhledna (Galén)

Petr Linhart má mezi českými písničkáři výsadní postavení. Patří k našim nejlepším textařům, což ocenil například Jan Spálený, který jeho verše zhudebnil v roce 2010 na albu Zpráva odeslána. Ale má také pozoruhodný smysl pro melodii, což pro změnu zaznamenal textař Michal Horáček. Na jeho dvojalbu Český kalendář zpívali písně s Linhartovými nápěvy Jarda Svoboda a Wabi Daněk. Úplně nejlépe však umění Petra Linharta vynikne ve své integritě, totiž spojí-li se jeho texty, hudba i autorova nepřeslechnutelná interpretace. Vadu řeči a nevelký hlasový rozsah pološeptající písničkář hravě vyvažuje důvěryhodností svého projevu, silou písní a pestrými aranžemi. Své nové album zacílil opět na zajímavá místa v českých zemích, ale v několika příbězích se dostal i do exotičtějších krajin.

Noční optika: Coming So(o)n (vl. náklad)

Jazzová skupina Noční optika se i na svém pátém albu obešla beze slov. Přesto jde o písňovou desku – složenou z písní, které většinou dobře známe. Pianista Jakub Dvořáček a kytarista Mirek Nosek totiž tentokrát upravili adventní, vánoční a jednu pašijovou píseň z Evangelického zpěvníku. CD vyšlo jako charitativní projekt Diakonie Českobratrské církve evangelické – na podporu Chráněného bydlení Nosislav. Noční optika samozřejmě nepředkládá pouhé melodie písní, ale spíše variace na ně – cituje v nich jak své vlastní nápady, tak úryvky z jazzových standardů nebo dalších vánočních písní.

Epydemye: Kotlina (vl. náklad)

Skupina Epydemye se na albu Kotlina zaměřuje na české dějiny 20. století. Především ve folkových kruzích – ale nejen v nich – se dočkala velmi pozitivních ohlasů. Nejde jen o jednotící téma a o texty jednotlivých písní, ale také třeba o hitové melodie, které folk výrazně přesahují. A také o zřejmé nebo i skryté inspirace klasiky žánrů, ať je to Karel Kryl nebo Bob Dylan.

Dunajská vlna: Jednou (Polí5)

Album Jednou nahráli pod názvem Dunajská vlna bubenice Michaela Antalová a dva muzikanti známí kdysi z legendární brněnské kapely Dunaj – Vladimír Václavek a Josef Ostřanský. Dunaj jako takový obnovit nelze – bez zpěváka Jiřího Kolšovského, který zemřel ve svých 43 letech na zástavu srdce, by to nebylo úplně správné. Ze čtyř členů poslední sestavy Dunaje navíc chybí bubeník Pavel Koudelka, momentálně vytížený především v kapele Mňága a Žďorp. Kromě toho si s Dunajem spojujeme jména jako Iva Bittová nebo Pavel Fajt, bez nichž by na konci 80. let tato kapela jen stěží vznikla. Dunaj tedy zůstává slavnou minulostí, ale „časy se mění a temně podmanivé písně se znovu vynořily jako dunajská vlna“, jak se píše na webu kapely.

Květy: Miláček slunce (Indies Scope)

„Za dveřmi stojí miláček slunce.“ To je prý věta, která se kapelníkovi Květů Martinovi E. Kyšperskému zdála. A na ní vystavěl celé album, které ovšem se sny až tak moc společného nemá – kromě poetiky textů, která může snové obrazy připomenout, aniž by to autor zamýšlel. Květy jsou zároveň nominovány na ceny Apollo a Vinyla.

Jan Burian: Jiná doba (Galén)

Písničkář Jan Burian si za svou dlouhou kariéru vyzkoušel celou řadu žánrových úkroků. V posledních letech sice dál vystupuje jako pianista, ale zároveň rád spolupracuje s mladými tvůrci elektronické a jiné nekomerční hudby. Své nejnovější album Jiná doba doslova rozdal – po jednotlivých písních – různým producentům a skladatelům, kteří si jeho nápady upravili po svém. Mezi těmito spoluautory alba figuruje opět Martin Kyšperský ze skupiny Květy, dále například Petr Marek ze skupiny Midi Lidi, Viliam Béreš, Mikoláš Růžička, Jan Muchow nebo ze starší generace Daniel Fikejz nebo saxofonista Jan Štolba.

Těsně se nevešli:

Ladě: Lešť (Indies Happy Trails)

Libor Šmoldas: Blue (New Port Line)

Emil Viklický & Miroslav Hloucal: Afterdark (New Port Line)

Nejtek/Hrubý/Honzák/Šoltis: Phoenix (Amplion Records)

Liška/Malina/Nejtek: Fragile Bliss (Animal Music)