Mertova Dobrá úroda: Album a koncert po 20 letech

Několik měsíců před pádem „železné opony“, v období české verze perestrojky, vymýšleli dramaturgové lipnického festivalu Jarmila Poláková a Vladimír Hanzel, jak splnit svůj soukromý „závazek“ a dostat opět na festivalové pódium tradičně zakázaného Vladimíra Mertu, třeba v přestrojení! (V roce předchozím byl krojovaný Merta němou a bouřlivě vítanou ozdobou Hradišťanu…) Požádali tedy rockového kytaristu skupin ETC…, Dobrohošť a Framus 5 Václava Veselého, zda by nebyl ochoten hrát s Mertou jako host (a papírově by bylo vystoupení napsáno na něj). Václav Veselý rád souhlasil, a duo zvané Malá úroda bylo na světě. O rok později se Malá úroda představila i publiku na festivalu v Roskilde v Dánsku a nadšený Vladimír pod dojmy z koncertů Stinga i Leonarda Cohena konečně podlehl vábení bratrů Veselých zkusit bigbít. Skupina s názvem Dobrá úroda odehrála jen necelé dvě desítky koncertů, ale i tak se stala v českém folku legendou.

Skupinu tvořili Václav Veselý (sólová kytara), Jan Hrubý (housle), Jiří Veselý (basová kytara), Jiří Chlumecký (bicí) a Vladimír Merta (autor repertoáru, zpěvák a showman). Nacvičeno měli jen sedm písní, dalšímu hraní i rozšiřování repertoáru zabránily vlastně listopadové události.

Podle Mertových vzpomínek se zkoušelo u Jana Hrubého: „V polorozpadlém otvovickém mlýně, na šalandě, kde dřív čekali krajánci, až bude vymleto. Nejdřív jsme se dlouze scházeli. Auta nebyla. Pak se dlouze nacpávaly fajfky, diskutovalo se o nejlepších přísadách do Tarase Bulby. Pak se kouřilo. To byla nejoblíbenější část zkoušky. Pak se diskutovalo o nepřístojnosti velké tercie. Veseláci byli posedlí keltskou hudbou, bourdonovou kvintou. Nesnášeli blue tóny. Pak se pokoušeli nazvučit. Zpěvové bedny nebyly. Přehrál jsem nějaký motiv. Bubeníci se střídali. Poté se šlo do místní krčmy. Po návratu vše začalo od začátku, jako bychom se viděli poprvé. Také se vylučovalo, slučovalo, odpouštělo a zase kecalo. Dlouze a zcela závažně. Jednou tam bude tabulka: Zde zkoušela nejpomalejší kapela na světě. (…) Nejdůležitější je jméno, říkali kluci. Padlo něco pozitivního, co se bude dobře vyjímat vedle ponurých kapel, pokoušejících se vyzrát na zákaz anglicky znějících názvů. – Nejtvrdší zvuk kupodivu měla Dobrá úroda, psali po bratislavském Rockovém kole. To už letěla alternativa, Iva Bittová s Dunajem, Kokolia a Pražský výběr. Kruhy se uzavřely. Stará dobrá Úroda dodnes trochu přebývá. V něčem je přerostlá, ale jak říkají hospodyně: stará slepice – dobrá polívka.

Rytmiku Dobré úrody v roce 2012 tvoří osvědčený tandem Jiří Zelenka a Jiří Veselý, sólová kytara, akordeon a hudební produkce byly v rukou Václava Veselého, houslové party přidal jediný z možných, a sice otvovický pán Jan Hrubý. Kapela přizvala na natáčení i dva hosty, Jana Veselého a Petra Kulicha Pokorného. Roli zvukového mistra s neuvěřitelnou trpělivostí přijal Michal Šenbauer. Vladimír Merta na album zařadil kromě původních písní z roku 1988 ještě dalších šest skladeb ze svého repertoáru.

(Podle tiskové zprávy nakladatelství Galén)