„Somálci, národ básníků a hudebníků“

Rozhovor s Libanem Noahem, zakladatelem a manažerem skupiny Dur-Dur Band Intl.

Jak vůbec vznikla myšlenka pokusit se v Londýně navázat na zlatou éru somálské populární hudby?

Byl to můj nápad. V roce 2003 jsem začal shánět peníze na obnovu somálského Národního divadla, které bylo zničeno během občanské války. Moje matka v tom divadle kdysi zpívala a teď jsem viděl video, jak je budova divadla v troskách. Myslel jsem na všechny ty rodiny, které v Somálsku vychovaly umělce, a přitom jsem si uvědomil, že v současné době nikdo nebrání naši kulturu. A tak jsem začal shánět finanční prostředky na obnovu divadla. Podařilo se mi shromáždit žijící umělce, všechny legendy, herce, autory divadelních her a také jednoho významného novináře a společně jsme uspořádali velký dobročinný večer v londýnském sále Brixton Academy. Bylo to v prosinci 2003 a šlo o jednu z největších charitativních událostí, kterou kdy Somálci organizovali, v hledišti sedělo několik tisíc lidí. To byl tedy začátek mých snah. Jsem komunitní pracovník a vždy jsem se snažil vystupovat ve prospěch somálské komunity ve Velké Británii. Bránil jsem práva somálských uprchlíků a bojoval za jejich společenství. Ale v onom roce 2003 jsem si řekl, že by to chtělo něco víc, doslova revoluci. My Somálci jsme politicky nestabilní národ, poznali jsme náboženské i kulturní války, naše území poznamenali radikální islamisté, postihla nás arabizace, i když sami Arabové nejsme, hovoříme somálským jazykem a jsme hrdí na svou kulturu. Mezi námi jsou kočovníci, básníci i zemědělci a já chci tuto různorodost našeho lidu chránit. Proto jsem se začal v rámci somálské komunity takto angažovat a propojil jsem staré a mladé hudebníky.  

Ve kterém momentě jste začal mít pocit, že projekt bude úspěšný?

Podařilo se nám získat pozornost mainstreamových médií. Myslím, že se nám povedlo zbořit bariéru, kvůli níž byli somálští umělci ve světě neviditelní. Naším cílem je dostat somálskou hudbu opět do hlavního proudu, aby se o ní vědělo. A protože média mají o to, co děláme zájem, daří se nám. Dalším důvodem, proč je náš projekt úspěšný, je to, že Somálci jsou národ, který má rád umění a konkrétně hudbu. Je to národ básníků a hudebníků. Jsou to lidé, kteří rádi zpívají o lásce, i o tragických věcech, o všem, co souvisí s jejich každodenním životem. Je pro ně stále důležité ústní předávání informací, zpěv i poezie. A na tomto důrazu na hudbu jsme náš projekt postavili a dostalo se nám uznání. Vydali jsme po třiceti letech občanské války první somálské album, nazvané The Berlin Session. Natáčeli jsme je v Berlíně v Domě světových kultur, a to i díky mým německým přátelům, kteří nás podporují. No a dnes jsme tady, v Česku, na festivalu Respect. A jak vidíte, lidem se to opravdu líbí.  

Proč jste se vy sám vůbec rozhodl zasvětit svůj život somálské hudbě?

Somálská hudba je jedinečná a já jsem rád, že se jí mohu věnovat. Moje druhá aktivita, do které investuji svůj čas, souvisí s politikou. Jezdím do Mogadiša, do Hargeysy, do Džibuti a tam všude se snažím propagovat původní somálskou kulturu a bojovat proti islámskému extremismu. Minulý týden jsme s kapelou hráli ve Stockholmu v místě zvaném Rinkeby, kterému se také říká „Malé Mogadišo“, protože tam žijí převážně Somálci. Viděl jsem tam matky s dětmi, dokonce i staré muže, a všem se líbila naše hudba. Připomínáme jim to, o co přišli, a právě to je náš způsob boje s extremismem. Nejde mi tedy jen o hudbu samotnou, ale i o to, jak zachovat naši kulturu a náš způsob života a také propagovat mír a stabilitu, které nám v poslední době tak chybí. To jsou všechno okolnosti, díky kterým tato kapela vznikla. Byla to moje iniciativa, ale je s tím spousta práce. Nemám na výběr z obrovského množství hudebníků, musím se spolehnout na ty, které mám k dispozici. Ale musím uznat, že hrají dobře. Vzájemně se tedy respektujeme, já jim dávám práci a příležitost prosadit se. Já jsem do projektu vložil to, co umím, a stejně tak to dělají oni se svou hudbou. Myslím tedy, že je to prospěšné pro nás všechny i pro společnost.  

Jak moc se vlastně liší současná kapela od původního, čistě somálského Dur Dur Bandu?

Jsem rád, že se na to ptáte, protože velký rozdíl tam není. Především je nutné připomenout, že členové původní skupiny Dur Dur Band jsou tady s námi – basista Abdillahi Ujeeri nebo Mohamed Karma. Hrál s námi i Qomal, který už ale odešel na odpočinek. Je to tedy velmi podobná sestava, i když máme i nové členy, jako je například Salah Hariri, který byl jedním z původních členů další somálské skupiny Iftin Band. A hraje s námi také Borek, který je původem z Česka, ale my jsme si jej „adoptovali“…  

Co by evropský posluchač měl vědět o somálské hudbě a kultuře?

O naší historii toho mnoho lidí moc neví. Somálsko byla v 70. letech komunistická země a jedním z klíčových prvků komunistické kulturní politiky byla propagace kultury jako součást propagandy. Somálské folklorní soubory běžně vyhrávaly celoafrické soutěže v oboru tance i hudby. Už tehdy byla tedy somálská hudba ceněná a jedinečná. My Somálci jsme národ básníků a hudebníků, máme rádi kulturu. Některé naše písně jsou staré i pět set let. Máme krásné lidové písně včetně písní duchovních. A to vše je součástí naší somálské kultury.