Slyšte, lidé! – Příběhy beze slov 2

Album Afrotropism v roce 2019 vydala dánská skupina The KutiMangoes. Tropismus je v biologii jev, při kterém se živý organismus, například rostlina, orientuje směrem k nějakému podnětu, například se „natahuje“ ke slunci. Název Afrotropism má tedy naznačovat, že i když je tato kapela zakotvena ve své evropské tradici, současně se „natahuje“ směrem k africké hudbě. Zatímco svá minulá alba kapela nahrávala i s účastí africký hostů, tentokrát si Dánové vystačili sami. Nástrojové obsazení je zajímavé – dva bubeníci a jeden hráč na perkuse, klávesy, dva saxofony a trombonista, který svůj nástroj střídá s kytarou a s africkou loutnou ngoni.

A.G.A. Trio je skupina, ve které se pojí turecký, gruzínský a arménský prvek. Začátky tohoto projektu můžete vystopovat do léta 2017, kdy istanbulský rodák Deniz Mahir Kartal, hráč na anatolskou „pastýřskou píšťalu“ zvanou kaval, vyrazil do hlavního města Arménie Jerevanu. Tam se seznámil s hráčem na další tradiční nástroj, duduk, Arsenem Petrosyanem, jehož rodina pro změnu pochází z původně arménské oblasti na území dnešní Gruzie. Později do kapely přibrali ještě Mikaila Yakuta, v Turecku narozeného akordeonistu gruzínského původu. Nástroje, které tito hudebníci ovládají, jsou neodmyslitelnou součástí folkloru v jednotlivých zmíněných zemích – kaval v Turecku, duduk v Arménii a akordeon v Gruzii. Při sestavování alba se členové tria zaměřili především na písně, které slýchali v dětství a které jsou jejich jednotlivým národnostem často společné. Album však také obsahuje skladby typické pro jednotlivé nástroje. Mezi národy, které členové tria reprezentují, nepanoval vždy mír – dodnes bolavým tématem je utrpení Arménů v Turecku na začátku 20. století. Cílem A.G.A Tria však je ukázat, že tyto národy mohou spolupracovat a že hudba je může spojit.

Arménský hráč na duduk Arsen Petrosyan nedávno vydal také sólové album Hokin Janapar. Duduk je od roku 2005 zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Je to dvouplátkový dechový nástroj, tedy příbuzný například hoboje. Vyrábí se nejčastěji z meruňkového dřeva a mezi dřevěnými dechovými nástroji patří k nejdynamičtějším. Arsen Petrosyan na své album zařadil 11 melodií z různých částí Arménie. 

Izraelský hudebník Ben Aylon se zhlédl v africké hudbě. Na svém albu Xalam, na kterém pracoval sedm let, hraje na tradiční strunné a rytmické nástroje z Mali a Senegalu. Do studia si pozval i africké hosty – zpěvačku z Mali Khairu Arby, která se vydání alba nedožila – zemřela v roce 2018 –, nebo hráče na buben sabar Doudou Ndiaye Rose. S výjimkou tří písní je album Xalam instrumentální.

Loutnista Wassim Mukdad pochází ze Sýrie, ale žije v Berlíně. Vedle hry na arabskou loutnu skládá a stojí v čele několika souborů a zaměřuje se na tradiční hudbu Blízkého východu, často v kombinaci s prvky jiných žánrů. Je vystudovaným lékařem, na vlastní kůži zažil teror syrského režimu, přežil fyzické týrání, svědčil u Evropského soudu pro lidská práva a dnes vystupuje také jako aktivista proti rasismu a válkám. V Berlíně žije i jeho kolega Volker Lankow, autor několika sólových alb pro perkuse a elektronické nástroje a odborník na improvizovanou hudbu. Kromě toho je ošetřovatelem, který řadu let pracoval v terénu pro Lékaře bez hranic a dnes se stará o duševně nemocné. David Rothenberg je klarinetista z New Yorku. Vedle hudby je filosofem a profesorem na Technologickém institutu v New Jersey. Je autorem několika knih a více než 30 alb. Spolupracoval například s Peterem Gabrielem, se Suzanne Vega nebo také s Ivou Bittovou. Dohromady pánové natočili album In the Wake of Memories.

Řeckého akordeonistu Thanose Stavridise ovlivnila a nasměrovala tradiční thrácká hudba, ke které patří thrácká lyra, dudy a arabský buben davul. Aktuální Stavridisovo album se jmenuje Spicy Margarita a vyšlo v lednu 2021. V březnu se dostalo na 19. místo hitparády World Music Charts Europe. Hudebník o něm říká: „Záminkou k natočení nového alba je to, co právě teď prožíváme. Chtěl jsem to udělat navzdory té temnotě, ve které jsme každodenně žili, vracím se tak na začátek prvního lockdownu, kdy jsme viděli tragické obrazy prázdných měst, kdy nebyl nikde nikdo, jen neuvěřitelná pustota. Takže jsem se rozhodl vytvořit něco, co by bylo barevné a mělo optimistickou náladu. Aby se tak trochu prosvítily v prvé řadě moje všední dny, ale také dny kohokoli, kdo si album poslechne.“

Silný příběh se skrývá za novým albem slovenského projektu I Am Planet. Patrik Korinok, který za tímto projektem stojí, pracuje na svém novém albu Záznamy ticha nejen s hudbou a tématem, ale právě také s tichem jako plnohodnotnou součástí kompozice. I když jde o čistě instrumentální hudbu, skladby jsou koncipovány buď jako příběhy s postupným odhalováním děje, nebo jako pocitové záznamy, které se naopak příliš nevyvíjejí a spíše zdůrazňují průběžnou náladu. Korinok si do studia pozval několik hostů – například několik hráčů na smyčcové nástroje nebo bubeníka Stanislava Geciho. Základním tématem alba je život a dílo slovenského malíře Zoltána Palugyaye, který v roce 1935 tragicky zahynul v Nízkých Tatrách ve věku nedožitých 37 let. Zatímco na svých předchozích albech se Patrik Korinok věnoval například přírodě nebo sakrální tematice, tentokrát vzdává poctu umělci, jehož dílo jej fascinuje. Hlavním hrdinou alba Záznamy ticha je tedy člověk.

Finský houslista, hráč na violu, mandolínu a další nástroje Ville Ojanen své album V pojal jako hudební vzpomínku na své dětství ve vesnici Kaustinen na západě Finska. Přestože jde především o jeho vlastní hudební vyjádření a Ojanen je také autorem všech skladeb, přizval si do studia také několik hostů – Johannu Juholu na akordeon, Juhu Kujanppääho na klavír a harmonium a Tera Tuovinena na kontrabas.

Francesco „Fry“ Moneti je italský houslista a kytarista, člen skupin Modena City Ramblers a Casa Del Vento. Jeho sólové album Cosmic Rambler čerpá z hudby různých žánrů – Moneti  se na něm inspiruje africkými kytaristy, balkánskými rytmy nebo klemerem. Jako hosté na albu účinkují zpěvačka Francesca Di Bella, jazzrockový kytarista Patrizio Fariselli nebo Alfio Antico, který hraje na rámový buben.

Belgicko-nizozemská skupina Hot Griselda používá nástroje jako buzuki, kytaru, buben z britských ostrovů zvaný bodhrán a dvojici irských flétne whistles, případně jiné dechové nástroje jako bombard nebo irské loketní dudy. Má tedy blízko k irské hudbě, nicméně čistý ostrovní folklor to není. V roce 2018 skupina vydala album Sunbox. 

Autorem alba Gandhi je Rão Kyao, portugalský virtuóz na bambusové flétny. Album je hudební poctou indickému mysliteli, která začala vznikat před dvěma lety u příležitosti 150 let od Gándhího narození. Samotný Kyao má 74 let a patří mezi nejznámější portugalské hudebníky ve světě. Na začátku jeho nového alba, které má podtitul Portugalská pocta Gándhímu, byla výzva od indické vlády. Ta oslovila umělce z více než 120 zemí světa, aby po svém upravili jednu konkrétní Gándího oblíbenou píseň. Rão Kyao se projektu účastnil také a jeho verze se velmi zalíbila indickému ministerskému předsedovi Nárendrovi Módímu. Od této jedné skladby pak už práce plynule pokračovala k napsání celého autorského alba na počest indického velikána.