Slyšte, lidé! – přehled nejlepších českých alb roku 2014

Nejlepší česká alba roku 2014 (subjektivně vybírá Milan Tesař, bez pořadí)

Zuby nehty: Kusy (Indies Scope)

Po 15 letech se do studia vrátila skupina Zuby nehty. Impulsem k vydání nové desky s názvem Kusy byly nejen nové písně, ale i fakt, že kapela po delší době opět intenzivně koncertuje. Zuby nehty, to jsou výrazné vokály, saxofonová a flétnová sóla a zvláštní poetika textů. Na dechové nástroje v současné sestavě hrají Kateřina Jirčíková a Alice Flesarová, v čele skupiny stojí pianistka Marka Míková, za bicími sedí Hana Řepová a novým členem, jediným mužem ve skupině, je baskytarista Jan Maxa. Na novém albu se jako producent podílel Miroslav Wanek ze skupiny Už jsme doma.

Traband: Vlnobeat (Indies Scope)

Traband v roce 2014 oslavil 20 let své existence, a to vydáním nového alba Vlnobeat. Jarda Svoboda coby textař se na něm více než kdy dříve vymezuje vůči současné společnosti. Říká: „O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším.“ K posunu došlo i v hudbě Trabandu – jako host v písních vystupuje hráč na banjo Radim Huml a výraznější než dříve jsou klávesové nástroje.

Narajama: Convergere (Indies Scope)

Velký návrat v roce 2014 zaznamenala kyjovská skupina Narajama, pojmenovaná podle japonského filmu Balada o Narajamě. Základ současné sestavy tvoří bubeník Petr Goldmann a baskytara Igor Judas, kteří kapelu v roce 1991 založili, dále zpěvák Milan Lovec Bílovský a cimbalistka a zpěvačka Bohdana Petrů Menšíková. Skupina se dala znovu dohromady po jedenáctileté pauze a natočila album Convergere. To obsahuje energické skladby na pomezí alternativní hudby a world music, inspiruje se hudbou moravskou i blízkovýchodní a zároveň nerezignuje na rockové kořeny.

Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké (Indies Scope) 

Jiří Pavlica, který v roce 2013 oslavil 60. narozeniny, se rozhodl svým novým albem bilancovat. Pod názvem Vteřiny křehké vydal kolekci písní, které se dotýkají klíčových okamžiků, vteřin, lidského života. Jsou to písně, které jsou silné samy o sobě, vytržení z kontextu jim neublíží, ale ještě silnější jsou jako celek, jako souvislý příběh. Jiří Pavlica u nás v rádiu řekl: „Koncept je pro mne vždy důležitý. Až na výjimky, jako byl výběr z koncertních nahrávek, jsem každé své album pojal koncepčně.“ Vteřiny křehké tak svým způsobem navazují na předchozí důležitá alba Jiřího Pavlici a Hradišťanu, ať už to byla Pavlicova prvotina Byla vojna u Slavkova, spolupráce s jihoafrickým hudebníkem Dizu Plaatjiesem Mys Dobré naděje, suita dialogů s filharmonií a skupinou AltaiKai Chvění nebo album O slunovratu, což byla procházka rokem od ledna do prosince s verši Jana Skácela.

Tara Fuki: Winna (Indies Scope)

Violoncellistky a zpěvačky Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz album natáčely bez hostů a jako by se na něm vrátily k akustickému zvuku své první desky z roku 2001. K názvu alba Winna říká Dorota Barová: „Je to název jedné z písní a zároveň symbolizuje příběh celé desky. Je to příběh kontrastů a zároveň různých propojení a souznění. Jsem winna ve smyslu chyb a nedorozumění a zároveň v tvůrčím procesu, který vše jiné kolem přetaví do vnitřní tiché krajiny, kde je dobře. Těžko se to vysvětluje, jde o pocity, ke kterým se mi někdy obtížně hledají slova.“

Kieslowski: Mezi lopatky (Indies Scope)

Album s názvem Mezi lopatky natáčelo duo Kieslowski společně s producentem Janem P. Muchowem v Normandii. Ke svým křehkým písničkám vytvořili doprovod, který je dostatečně plný a přitom nabízí prostor pro fantazii. Některé detaily se pouze naznačují, zpěv se v hudbě neutápí, ovšem každý drobný zvuk se, je-li to třeba, nekompromisně vydere na povrch. A stejně je to i s texty písní. Kieslowski nás nepřekvapují originálními metaforami a okázalými slovními spojeními. Krása se skrývá v detailech, které mohou napoprvé uniknout. A i v tomto případě tvoří album jasný příběh, drží pohromadě jako celek. Základním tematickým východiskem zůstává vztah mezi mužem a ženou, téma prastaré a nejen v populární hudbě dávno zprofanované. Jenže Kieslowski dokážou do pouhých dvou veršů dokážou ukrýt lásku, touhu, hledání, světlo, tmu a smrt, nebojí se zpívat o něze nebo o tanci cestou z kostela. To, jak se dvojici daří balancovat na ostré hraně mezi originalitou a frázemi, je dáno nejen tématy a jejich literárním zpracováním, ale především vyváženou hudební a textovou složkou alba.

Segrado: Segrado (Kudykam)

Šedesátiletý valašský zpěvák František Segrado se dočkal svého prvního plnohodnotného alba. František byl dlouholetým členem folkrockové skupiny Dobrohošť, spolupracoval se skupinou Irish Dew a také s Českomoravskou hudební společností, předchůdkyní dnešního Čechomoru. V roce 2002 natočil album valašských lidových písní se skupinou Veselá bída a už o rok později poprvé spolupracoval s textařem Michalem Horáčkem na albu Tak to chodí. V roce 2005 následovalo další album se skupinou Veselá bída, nazvané Nebozízek, a v roce 2006 účast na autorské nahrávce Petra Hapky a Michala Horáčka Strážce plamene. Mezitím začal spolupracovat se znojemskou kapelu Lucrezia Borgia a s její odnoží Burana Orchestr. Kapelník Lucrezie Antonín Maceček mimochodem pro Františka Segrada také připravuje repertoár přímo na tělo, ale mezitím nabyla znovu na intenzitě zpěvákova spolupráce s Michalem Horáčkem. Segrado hrál ústřední roli v jeho lyrikálu Kudykam a několik zásadních písní nazpíval i na dvojalbum Český kalendář. Vyvrcholením této spolupráce je prozatím album Segrado, na kterém František Segrado zpívá Horáčkovy texty na melodie Jardy Svobody, Lenky Nové, Josefa Štěpánka, ale také Paola Conteho nebo Toma Waitse.

Bezobratři: Desátý den trní (Indies Scope)

Brněnská skupina Bezobratři vychází z lidové hudby z moravsko-slovenského pomezí. Od minulého alba Bezobav došlo k posunu v instrumentáři kapely. Místo violoncella uslyšíte basu, přibylo i barevné rytmiky a bezové píšťalky a koncovky přestaly v písních tolik dominovat. Namísto nich skupina využívá historický nástroj chalumeau a muzika více stojí na harmonice a houslích. A právě akordeon v kombinaci s některým z melodických nástrojů je pro album Desátý den trní skutečně klíčový. Za své minulé album dostala skupina Bezobratři žánrového Anděla v kategorii World music a Desátý den trní bude jistě žhavým adeptem na tutéž cenu. Zatímco na minulé desce však kapela hrála jen lidové písně, respektive zhudebněné lidové texty z Moravy a Slovenska, na novince najdeme folklorní ohlasy ze Srbska, Bosny, Ukrajiny, Čech a také vlastní tvorbu členů skupiny Jana Běťáka a Pavla Císaríka a jejich kamaráda Jiřího Vesky.

Půljablkoň (Němec–Puttnerová) (Baban)

Jablkoň je dávno legendou. Existuje v několika formách – ve verzi symfonické, komorní folkové nebo ve společném projektu s houslistou Jaroslavem Svěceným. Loni se na scéně objevila ještě jedna odnož Jablkoně, nazvaná Půljablkoň. Tvoří ji kapelník skupiny, kytarista a zpěvák Michal Němec, a zpěvačka Maruška Puttnerová. Na albu Půljablkoň se v menší míře podílejí i další členové Jablkoně – bubeník Petr Chlouba, kytarista Martin Carvan, na fagot hraje Johnny Jůdl a také na kontrabas Rasťo Uhrík. Dále na desce spolupracovali Martina Trchová, která měla na starosti hudební režii, a Vašek Müller jako producent alba. Důležitý je také podíl Jaromíra Švejdíka, jehož obrázky zdobí booklet.

Zrní: Následuj kojota (Supraphon)

Ke kladenské skupině Zrní se hlásí jak folkaři, tak příznivci alternativní hudby. Její aktuální deska se jmenuje Následuj kojota a vyšla jednak na CD, jednak jako dvojvinyl s několika přidanými písněmi. I v tomto případě jde o koncepční celek, jehož hlavním tématem je cesta do vlastního nitra a zpět. Kojot z názvu alba je symbolem živelnosti a tajemnosti, „šibalským tvůrcem vesmíru“ z indiánské mytologie. Kapela se výrazně inspirovala v přírodě. Muzikanti říkají: „Příroda je nám blízká. Možná proto, že jsme z Kladna, nás to do ní táhne ještě malinko víc. Rádi se touláme, rádi cestujeme, vandrujeme. Cítíme v přírodě klid a moudrost. Příroda je přirozená a to je inspirativní.“ V nových písních Zrní se pojí akustické nástroje s dobře využitou elektronikou a také s autentickými zvuky lesa. „Kapela je úžasné dobrodružství. Díky ní zůstáváme dětmi, děláme, co nás baví, hrajeme si, zpíváme, tancujeme, objevujeme. Bereme život jako zážitek,“ říkají členové Zrní.

Bratři Ebenové: Čas holin (100Promotion)

Nové album Bratů Ebenů Čas holin asi málokoho překvapí svou hudební složkou, ale kapela si udržuje laťku té nejvyšší kvality. Marek Eben navíc jako textař přináší nová a staronová témata. Po určitém ústupu na minulém albu Chlebíčky se například vrací k duchovní tematice a napsal také velmi silnou novou vánoční píseň. A složil také překvapivě ostrou satiru Hey-by o bizarních lidech, kteří sedávají v hospodě, probírají pracovní záležitosti, někde na svém těle skrývají tetování a všichni se těší na striptérku.

Pavoon (Pavel Fajt & Oona Kastner): Levantis (Yannick South)

Album Levantis společně natočili český bubeník a hráč na elektronické nástroje Pavel Fajt a německá zpěvačka a pianistka Oona Kastner. Navzdory promyšlenému hudebnímu doprovodu, všem temným i jasným úderům v pozadí, ambientním ruchům i hypnoticky pulsujícím riffům, je skutečnou sólistkou alba Kastner. Ta sice v některých momentech připomeneme Ivu Bittovou, Gabrielu Vermelho nebo Tori Amos, ale ve skutečnosti je se svou naléhavostí, rozverností i flexibilností naprostým originálem. Fajt se na albu mnohem víc než jako bubeník představuje právě jako člověk ovládající elektronické zvuky. A spolupráce s německou zpěvačkou je pro něj dalším kamínkem do mozaiky jeho projektů, z nichž řada vznikla ve dvojici. Album je věnováno kulturním odkazům východního Středomoří.

Do pořadu se těsně nevešlo…

Vladimír Merta: Imagena (Galén)

Asi nejsilnější ze všech nových alb Vladimíra Merty, která v posledních letech vydává značka Galén.

Pavel Hrubý: Between The Lines (Amplión Records)

Velké jazzové překvapení závěru roku, mimořádně silné sólové album saxofonisty Pavla Hrubého, který je známý jako kapelník skupiny Limbo.