Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Arménie a Gruzie

První hudební ukázka v pořadu bude pocházet z alba Kartulia gruzínské skupiny Shara. I když ji dnes tvoří šest hudebníků a čtyři tanečníci, původně začínala jako kvarteto s názvem Lakada. Po příchodu dvou nových členů se skupiny ujal producent Chabuka Amiranashvili, kterému se budeme věnovat i v jiné souvislosti. Hudebníkům doporučil přibrat jako stálé členy souboru tanečníky a vytvořil nový hudebně-taneční projekt. Současná kapela, která se mezitím přijala nové jméno Shara, vychází z kořenů gruzínské lidové hudby, avšak tyto folklorní prvky kombinuje s popem. Album Kartulia obsahuje 18 písní, které vycházejí z gruzínské polyfonní tradice a zároveň představují lidové nástroje jako panduri, chonguri, gruzínské dudy gudastviri a další, doplněné o baskytaru a klávesy.

Gruzínské hudby se dotkneme i se skupinou Mze Shina. Ta se sice věnuje gruzínské lidové hudbě, ale působí ve Francii. Její doménou je spojení vícehlasého zpěvu a bohatých perkusí, vyráběných ze dřeva a z kozích kůží. Jedná se o prastarou písňovou tradici, zapsanou na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. V čele skupiny Mze Shina stojí Denise a Craig Schafferovi, kteří se věnují výzkumu v oblasti gruzínského vícehlasého zpěvu od roku 1996. Později se k nim přidal třetí zpěvák Ronan Mancec a dva bubeníci – Jean-Félix Hautbois a íránský hudebník Milad Pasta. Hudba, kterou hrají, stojí především na zvukomalbě a rytmu, původní slova ztrácejí význam, případně mají předat pouze náladu, která nemusí nutně souviset s původním smyslem textu. Slovní spojení „Mze shina“ v gruzínštině znamená „vnitřní slunce“ a zároveň je to označení pro dítě, které se má narodit.

Ilda Simonian je zpěvačka arménské národnosti, narodila se v Turecku a žije v Nizozemsku. S arménskou lidovou hudbou se seznámila náhodou, když jí známý poslal kazetu s arménskými písněmi. Okamžitě si je zamilovala a v současné době se věnuje jejich interpretaci s originálním hudebním doprovodem. Na svém nejnovějším albu Heritage zpívá arménské písně s doprovodem smyčcového kvarteta. Ilda Simonian dnes hovoří západní i východní variantou arménštiny – ta západní je mimochodem dnes řazena mezi ohrožené jazyky. Přitom zpěvaččini rodiče se arménštinu v Turecku učili až jako dospělí. Zpěvu se Ilda začala vážně věnovat v 16 letech, působila v Istanbulu v různých pěveckých sborech včetně oficiálního sboru Konstantinopolského patriarchátu. Později studovala ekonomii a teprve pak šla na konzervatoř. Inspiraci dnes mimo jiné čerpá z díla arménského skladatele Komitase, který sesbíral 4000 lidových melodií.

Chabuku Amiranashviliho z Gruzie jsme už zmínili v souvislosti se skupinou Shara. V roce 2021 vydal tento hudebník sólové album Le murmure de duduk, na kterém se představuje jako hráč na arménský národní nástroj duduk. Duduk je od roku 2005 zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Je to dechový dvouplátkový nástroj, příbuzný například hoboji. Vyrábí se nejčastěji z meruňkového dřeva a mezi dřevěnými dechovými nástroji patří k nejdynamičtějším. Amiranashvili pochází z hudební rodiny a sám se už jako dítě učil na několik nástrojů – klarinet, trubku, hoboj, tubu, fagot, housle a saxofon. I když se v minulosti profiloval většinou jako saxofonista, zmíněné album natočil právě na duduk, což je jeho zvlášť oblíbený nástroj. Album obsahuje mimo jiné lidové písně, filmové melodie nebo Schubertovo Ave Maria.

Dan Gharibian je arménsko-francouzský zpěvák, který své album Da Svidaniya Madame nazpíval v několika jazycích. V jednotlivých písních slyšíme francouzštinu, arménštinu, romštinu, řečtinu a dokonce také západoafrický jazyk dioula. Gharibian je ve světě známý především jako zpěvák skupiny Bratsch, kterou v roce 1975 založil společně s houslistou Bruno Girardem a ve které působil až do roku 2015, tedy přesně 40 let. S ní zpíval především romské písně a dále písně v arménštině, řečtině a ruštině a na ni nyní navazuje se svým komornějším projektem, triem. V jeho písních se prolíná dominantní zvuk akordeonu s romskou muzikalitou a slovanskou zpěvností, s kavkazskými sbory i s prvky blues. Vedle Gharibiana jsou členy tria akordeonista Antoine Girard a kytarista Benoît Convert.
 
Skupina Iberi se věnuje gruzínské polyfonii, jejíž původ sahá až do starověku, do předkřesťanských časů. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že Gruzie patřila k úplně prvním zemím, kde lidé takto zpívali. Tamní způsob vícehlasého zpěvu se vyvíjel nezávisle na západoevropské hudební tradici a dodnes tvoří základ lidové i církevní hudby Gruzie. Sbor Iberi vede bývalý rugbista a výborný zpěvák Buba Margulia. Skupina vznikla před deseti lety a věnuje se tradiční písňové tvorbě z různých regionů Gruzie. Přitom písně každého kraje jsou harmonicky odlišné. Základní členění Gruzie je na východní a západní část. Pro lidové písně východní oblasti je typický bordunový neboli basový hlas a dva vysoké hlasy, které improvizují. Západní Gruzie je členitější. V její části zvané Svanetie se dochovaly písně ještě z pohanské éry. V kraji Imereti se zase dochovalo typické jódlování „krimančuli“, který se liší od jódlování tyrolského nebo afrického. Sbor Iberi zpívá písně duchovní, pracovní, milostné, pijácké i ukolébavky. Vedle písní a capella používají jeho členové i doprovodné nástroje – kytaru nebo gruzínský drnkací nástroj choghur. Skupina Iberi byla založena v roce 2012. Její zakladatel Buba Murgulia má však dlouhou historii v gruzínském folkloru, včetně účinkování ve státním Souboru písní a tanců v polovině 90. let a dalších formacích. Gruzie je historicky a kulturně velmi ovlivněná pravoslavným křesťanstvím, což se odráží i v hudbě a textech písní. Přestože má Gruzie čtyři sousedy, v gruzínském folkloru nejsou významné cizí vlivy.

A.G.A. Trio je skupina, ve které se pojí turecký, gruzínský a arménský folklor. Začátky tohoto projektu můžete vystopovat do léta 2017, kdy Deniz Mahir Kartal, rodák z Itanbulu a hráč na anatolskou „pastýřskou píšťalu“ zvanou kaval, vyrazil do hlavního města Arménie Jerevanu. Tam se seznámil s hráčem na další tradiční nástroj, duduk, Arsenem Petrosyanem, který pro změnu pocházel z arménské rodiny žijící v Gruzii. Později do kapely přibrali ještě Mikaila Yakuta, v Turecku narozeného akordeonistu gruzínského původu. Nástroje, které tito hudebníci ovládají, jsou neodmyslitelnou součástí folkloru v jednotlivých zmíněných zemích – kaval v Turecku, duduk v Arménii a akordeon v Gruzii. Při sestavování alba se členové tria zaměřili především na písně, které slýchali v dětství a které jsou jejich jednotlivým národnostem často společné. V únoru 2024 trio vydalo nové album Araxes, inspirované krásou a historií stejnojmenné řeky Araxes a okolních hor. Řeka Araxes protéká Zakavkazskem a symbolizuje spojení různých kultur v této oblasti.

Ladaniva je duo, které tvoří arménská zpěvačka Jacqueline Baghdasaryan a francouzský hudebník Louis Thomas. Vycházejí jednak z arménské lidové hudby a jednak z rytmů a melodií z dalších oblastí, ať už se jedná o hudbu z ostrovů Réunion a Madagaskaru, z Afriky nebo Balkánu. Duo vzniklo ve francouzském městě Lille v roce 2019 a vedle výrazného Jacquelinina zpěvu vsází na barevný hudební doprovod – perkuse, kytaru, trombón a trubku. Duo Ladaniva zastupovalo v roce 2024 Arménii v ceně Eurovize a dostalo se až do finále.

Gurdjieff Ensemble je arménský komorní orchestr složený z profesionálních hudebníků, kteří hrají na tradiční nástroje z Blízkého východu a Kavkazu. Zpočátku se zaměřovali na hudbu arménského skladatele a mystika Georgije Ivanoviče Gurdžijeva, v současné době hrají i skladby dalších arménských autorů a lidovou hudbu z Blízského a Středního východu. Na našem webu Hudební rozhovory.cz si můžete poslechnout rozhovor, který jsem s vedoucím souboru a aranžérem Levonem Eskenianem natočil na světovém hudebním veletrhu WOMEX ve Španělsku. Hovořili jsme o nejnovějším albu Zartir, které soubor vydal u prestižního německého vydavatelství ECM Records, se kterým spolupracuje od roku 2008.

Skupina Lakvar vznikla v roce 2017 v německém Stuttgartu. Založili ji maďarsko-bulharská skladatelka, zpěvačka a hráčka na perkuse Hajnalka Péter a gruzínský skladatel, kytarista a hráč na tradiční drnkací nástroj panduri Zura Dzagnidze. Skupina čerpá z lidové hudby východní Evropy a Kavkazu, ale také z jazzu, popu, progresivního rocku nebo elektronické hudby. Silnou stránkou její hudby jsou výrazné melodie, neotřelé harmonie i zajímavá práce s rytmem. Tvorba kapely stojí na překračování hranic – politických i žánrových.

Arsen Petrosyan je talentovaný hráč na duduk, dnes už zmíněný arménský hudební nástroj, zapsaný od roku 2005 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Ostatně Arsena Petrosyana jsme už slyšeli jako člena A.G.A. Tria. V roce 2021 natočil sólové album Hokin Janapar neboli Cesta mé duše, na které zařadil 11 melodií z různých částí Arménie, ale sám se inspiruje i hudbou skandinávskou nebo keltskou. Album je hudebníkovou osobní zpovědí, vyjadřuje jeho emoce a vypráví jeho osobní příběhy. Arsen Petrosyan pochází z hudební rodiny, už jeho pradědeček hrál na duduk. Arsen se začal učit na flétnu v šesti letech a později přešel právě na duduk.

Jazzový pianista Tigran Hamasyan spolupracuje s různými hudebníky a experimentuje s různými hudebními žánry a nástroji, včetně aranžmá jazzových standardů a integrace tradičních arménských nástrojů, jako je duduk, do své hudby. Sám vyrůstal na klasickém rocku a jazzu a jeho rané inspirace zahrnují rockové kapely a jazzové legendy jako Herbie Hancock, Miles Davis a Chick Corea.