Iberi: Mnohost vytváří jednotu
Rozhovor s Bubou Murguliou, zakladatelem gruzínské vokální skupiny Iberi, jsme natočili v létě 2016 v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách.
Pořad vám přineseme v repríze v sobotu 17. prosince 2016 v 15.15. A část rozhovoru si nyní můžete také přečíst.
Z rozhovoru s gruzínskou skupinou Iberi
Gruzie se skládá z více části, ale základní členění je na dvě poloviny – na východní a západní Gruzii. Na východě se nacházejí dva důležité kraje – Kacheti, což je vinařská oblast, a Kartli, kde leží i hlavní město Tbilisi. Pro lidové písně těchto regionů je typický bordunový neboli basový hlas, který zpívají čtyři, pět nebo i dvacet zpěváků, a dva vysoké hlasy, které improvizují. Jak si možná všimnete, tyto písně jsou ovlivněny východní kulturou. Používáme například melismatický zpěv, ale děláme to po svém, jinak než se to děje například v arabském, perském nebo mongolském folkloru. Podobný styl zpěvu se mimochodem používá na Korsice nebo na Sardinii.
Západní Gruzie se skládá z pěti hlavních regionů. Prvním z nich je Abcházie, kterou momentálně okupují naši severní sousedé. Další je Svanetie, hornatá oblast, která byla vždy velmi izolována – nachází se tam například vesnice Ušguli, nejvýše položené sídlo v Evropě. Právě kvůli této izolovanosti a výlučnosti se zde dochovaly písně ještě z pohanské éry před příchodem křesťanství. Kraj Imereti se nachází uprostřed západní Gruzie; leží tam druhé největší gruzínské město Kutaisi. Nejmenším krajem je Guria. My máme v repertoáru několik tamních písní, například válečnou baladu Khasanbegura, v níž používáme typicky styl jódlování „krimančuli“, který se liší od jódlování tyrolského nebo afrického. Posledním gruzínským regionem je Adžarie, kde žijí gruzínští muslimové. Ovšem dnes nejsou početně příliš významní. V minulosti se orientovali na Turecko a snažili se z Gruzie udělat muslimský stát, což je podle mne nesmysl. Folklor všech těchto regionů se vyznačuje specifickou prací s harmonií a písně každého kraje jsou harmonicky úplně odlišné. Jednou se mě ptali nějací Rusové, jak je možné, že má Gruzie tolik krajů a každý z nich pracuje jinak s harmonií. A já jsem jim odpověděl, že právě tato mnohost vytváří dohromady jednotu Gruzie.
Turecká kultura nás Gruzínce nijak neovlivňuje. Například ve folkloru Adžarie, která se nachází u hranic s Tureckem, nenajdeme nic, co by se podobalo tureckému způsobu zpěvu. Podobně Abcházie – nachází se u moře u hranic s Ruskem, ale tamní folklor nemá nic společného s kulturou Čerkesů nebo Adygejců, kteří žijí na ruské straně. Pouze v Kacheti a Kartli můžeme mluvit o východních vlivech. Pokaždé, když se Gruzii pokoušely dobýt východní národy, našly si cestu právě přes Kacheti. To byl vždy první krok. Myslím, že v našich dějinách máme špatné a dobré momenty a těch špatných bylo postupně bohužel víc a víc. Gruzie byla branou mezi Asií a Evropou a asijští dobyvatelé se většinou dostávali do Evropy právě přes Gruzii, která byla první překážkou, kterou museli překonávat.
Já mám nejhlubší vztah ke gurijskému folkloru. Tamní písně jsou zvláštní, jsou náročné, ale mně – ale možná opravdu jen mně – znějí sladce. Ostatním tento způsob zpěvu může připadat podivný. Všechny tři hlasy – bas, střední a vysoký hlas – improvizují. Vysoký hlas používá jódlování krimančuli a přitom bas také improvizuje, což neznáme například z východní části Gruzie. Tam se používá bordun a dva improvizované hlasy nad ním. Právě díky tomu, že v gurijském folkloru improvizují všechny tři hlasy včetně basu, mají podle mne Gurijci nejbohatší hudební myšlení.
Gruzie je dnes velmi náboženskou zemí. Možná to bude znít podivně, ale to, co teď řeknu, není jen můj názor: Naši vědci a historikové tvrdí, že pravoslavné křesťanství zachránilo Gruzii jako samostatnou zemi. Když uvažujeme o Gruzii jako vlasti, vždy je na prvním místě naše křesťanská identita. Vlast a náboženství, to je v Gruzii vždy spojené.
(Hovořil Buba Murgulia, zakladatel skupiny)