Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2026/2

Pod albem Sobra Dance je podepsaný kytarista Gaoussou Sobra Kouyaté z Mali. Vedle něj se na nahrávce podílejí zpěvačka Mariam Kouyaté, hráč na balafon Abilaye Diabaté, klávesista a flétnista N’to Thomas Sissoko, baskytarista David Dembele a bubeník Jean Diarra. Sám Gaoussou Kouyaté pochází z rodiny griotů, což jsou západoafričtí hudebníci, vypravěči, básníci a strážci rodové i společenské paměti, kteří tuto funkci dědí. Jejich úkolem je předávat historii a kulturní tradice ústní formou z generace na generaci. Hudba, kterou najdeme na albu Sobra Dance, má blízko k takzvanému pouštnímu blues a je pevně zakořeněná v tradici národa Mandinků.

Peter Somuah je trumpetista z Ghany, který aktuálně žije v Rotterdamu a ve své tvorbě propojuje své západoevropské kořeny s jazzem. Na novém albu Walking Distance jej doprovázejí nizozemští hráči Anton de Bruin na klávesové nástroje, Marijn van de Ven na baskytaru, Jens Meijer na bicí a Danny Rombout na perkuse. Dále ve dvou skladbách hraje flétnistka Heleen Vellekoop a violoncellistka Nia Ralinova. Somuahovo nové album je koncipováno jako hudební cesta napříč kulturami. Trumpetista na něm spojuje post-bopový jazz, ghanský highlife, latinskoamerické rytmy, blues, funk i arabské hudební vlivy a zdůrazňuje myšlenku, že zdánlivě vzdálené kultury jsou si ve skutečnosti velmi blízké.

Marocký hudebník Alaa Zouiten se na své novince Aficionade – Flamenco Moro obklopil mezinárodní sestavou hudebníků. Na albu účinkují kytaristé Naoufal Montassere a Yazan Ibrahim, na perkuse hrají Rhani Krija, El Piraňa a El Pumuki, na baskytaru Didier Del Aguila nebo na housle Roland Satterwhite. Sám Zouiten hraje na arabskou loutnu. Název alba odkazuje k pojmu aficionado – vášnivý milovník flamenca. Zouiten vysvětluje, že právě díky hlubšímu poznání flamenca znovu objevil hudební tradice své rodné země a podobnosti mezi oběma kulturami. Repertoár tvoří autorské skladby inspirované flamencovými formami, jako jsou fandango, tango, bulería, rumba, soleá nebo tanguillos, které se prolínají s arabskými a andaluskými hudebními formami typu samai, nuba nebo taksim.

Rwanda Sings with Strings je název alba, které natočilo rwandské duo The Good Ones se dvěma hosty, violoncellistou Gordonem Witherse a houslistou Matveiem Sigalovem. Producentem alba byl Američan Ian Brennan, který je známý spoluprací s řadou zajímavých afrických a asijských interpretů. Písně na albu jsou nazpívané v jazyce kinyarwanda, hlavními tématy jsou láska, mezilidské vztahy a příběhy z venkovského života v dnešní Rwandě, která prochází proměnou od tradiční zemědělské společnosti k modernějšímu způsobu života. Samotné duo The Good Ones vzniklo v roce 1994 po rwandské genocidě a jeho název odkazuje k hledání „těch dobrých“ mezi lidmi.

Anouar Brahem je loutnista z Tuniska, kterého na jeho nejnovějším albu After the Last Sky doprovázejí jazzoví hudebníci – britský kontrabasista Dave Holland, pianista Django Bates a německá violoncellistka Anja Lechner. Jde mimochodem o první Brahemovo albu, na které hraje výraznou roli právě violoncello. Kritika oceňuje mimořádně citlivou souhru kvarteta, komorní atmosféru a schopnost spojit krásu hudby s humanistickým poselstvím. Název alba pochází z verše palestinského básníka Mahmouda Darwisha: „Kam mají ptáci letět po posledním nebi?“ Album reaguje na neklidnou situaci na Blízkém východě a přináší hluboce zamyšlenou hudební výpověď. Producentem je v tomto případě Manfred Eicher, šéf hudebního vydavatelství ECM.

Makaronésie je souhrnné označení pro několik souostroví v severovýchodní části Atlantského oceánu. Název pochází z řeckého Makaron Nesoi, Šťastné ostrovy. Makaronésie zahrnuje Azory, Madeiru, Kanárské ostrovy a Kapverdy. A právě z kultury těchto ostrovů, převedené ovšem do moderního jazyka, vychází hudební projekt Entre-Ilhas a jeho album Macaronesia Vol. 1. Tvůrci alba usilují o vytvoření společného atlantského hudebního prostoru, v němž se setkávají africké, iberské i kreolské vlivy. V čele projektu stojí kapverdský hudebník Adê da Costa a jeho kanárský kolega Pablo Quintana, dále na albu účinkují Fattú Djakité, Julia Rodríguez, Yeray Rodríguez, Roberto Moniz, Sylvie Hernández nebo Yone Rodríguez.

Kamerunská zpěvačka Kareyce Fotso natočila album Gwa, jehož ústředním tématem je násilí na ženách. Album je zároveň poselstvím naděje a povzbuzením pro všechny, kdo se dosud obávali o tomto násilí promluvit. Zpěvačka zdůrazňuje, že prolomení mlčení může být prvním krokem ke změně a uzdravení. Její album proto funguje nejen jako umělecké dílo, ale také jako výzva k empatii, naslouchání a společenské odpovědnosti. Zpěvačka se na albu zaměřuje na příběhy, které byly po generace zamlčovány, šeptány pouze v soukromí nebo zůstávaly zcela nevyslovené. Její písně dávají hlas zkušenostem plným bolesti, ale také odvahy, odolnosti a vnitřní síly. Hudební jazyk alba vychází z kultury etnika Bamileke, v němž má zpěvačka rodinné kořeny. Přestože se narodila v kosmopolitním městě Yaoundé, dlouhodobě čerpá inspiraci z tradic svého regionu a vytváří současnou africkou hudbu pevně zakotvenou v místním kulturním dědictví.

Album Only You nigerijského zpěváka a skladatele Stevea Moniteho sice po svém prvním vydání zapadlo, ale v éře internetu se titulní skladba z něj stala doslova kultovní mezi fanoušky afrického boogie, disca a funku. Jde tedy o ukázku toho, jak může původně přehlédnutá nahrávka po desetiletích získat status klasiky ve svém žánru. Steve Monite pochází z nigerijského města Benin City a v době vzniku alba patřil ke generaci hudebníků, kteří vedle domácích stylů objevovali americký funk, disco a pop. Mezi své vzory řadil například Barryho Whitea nebo Michaela Jacksona. Jeho hudba tak představuje pozoruhodnou směs afrických rytmů a západního tanečního zvuku počátku 80. let. Klíčovou osobností alba byl producent Nkono Teles, který do nigerijské hudby přinesl výrazné využití syntezátorů. Právě jeho práce s nástrojem Moog dala titulní skladbě Only You charakteristický kosmický electro-funkový zvuk. 

Hudební vydavatelství Syliphone z Guineje sehrálo v africké hudbě průkopnickou roli. Jako jedno z prvních začalo spojovat tradiční nástroje, jako jsou kora nebo balafon, s velkými orchestry využívajícími elektrické kytary, dechové sekce a moderní aranže. Jeho nahrávky tak představují jedinečné propojení griotských tradic s novými hudebními formami. Album Music for a Revolution Vol. 1 obsahuje nahrávky z tohoto vydavatelství z let 1967–1973. Není však jen hudebním dokumentem. Zachycuje složitou dobu, kdy kulturní emancipace šla ruku v ruce s rostoucí politickou kontrolou. Hudebníci byli státem podporováni, ale zároveň podléhali cenzuře a očekávání, že budou oslavovat revoluci. Nahrávky proto odrážejí nejen nadšení z nově nabyté nezávislosti, ale i rozpory tehdejší guinejské společnosti. Album představuje nejvýznamnější orchestry své doby, například Bembeya Jazz National, Balla et Ses Balladins, Keletigui et Ses Tambourinis nebo Horoya Band National. Tyto soubory vytvářely nový zvuk nezávislé Guineje a staly se vzorem pro hudebníky v dalších afrických zemích. Album Music for a Revolution Vol. 1 vyšlo v roce 2025 a v únoru 2026 na ně navázal druhý díl, který mapuje guinejskou populární hudbu až do konce 70. let.

Hudebně velmi pestré je nové album alžírské zpěvačky Souad Massi, nazvané Zagate. Najdeme na něm elektrický rock, afrobeat, saharský folk i bluesové inspirace z pařížského prostředí. Každá skladba odhaluje jinou tvář zpěvaččina hlasu a potvrzuje její schopnost pohybovat se mezi různými kulturními a hudebními světy. Producentem alba je britský kytarista Justin Adams, známý mimo jiné spoluprací s Robertem Plantem. Na nahrávce se podílejí také klávesista John Baggott z okruhu skupiny Massive Attack, baskytarista Billy Fuller nebo francouzsko-rwandský rapper Gaël Faye. Název alba vychází z alžírského výrazu odvozeného z francouzského „ça se gâte“, tedy „věci se zhoršují“. Souad Massi tím odkazuje nejen na stav dnešního světa, ale také na svou dvojí identitu mezi Alžírskem, kde se narodila, a Francií, kde již více než čtvrt století žije a tvoří. 

Senegalský zpěvák a hudebník Cheikh Ibra Fam byl šest let členem legendární skupiny Orchestra Baobab, která podle jeho vlastních slov probudila jeho hlubší vztah k africkým kořenům. Na novém albu Adouna tuto zkušenost zúročuje a spojuje tradiční hudební dědictví se současným autorským přístupem. Jeho cílem není pouze bavit posluchače, ale také inspirovat k zamyšlení nad tím, co je v životě skutečně důležité. Název Adouna znamená „život“. Na albu se objevují témata jako poznání, víra, jednota, migrace, láska nebo odvaha změnit vlastní životní situaci. Sám autor album označuje za „zrcadlo krásy a zápasu života“. Některé písně pak mají výrazně osobní rozměr. Skladba Xam Xam vzdává hold strýci Colymu Cissému, kytaristovi, který v dětství probudil Cheikhův zájem o hudbu. Jiné skladby čerpají z jeho rodinných vzpomínek, duchovní výchovy a zkušeností získaných během života v různých částech Afriky i mimo ni.

Skupina BCUC z Jihoafrické republiky byla dříve známa spíše dlouhými, rozvíjejícími se kompozicemi. Na svém novém albu The Road Is Never Easy však nabízí pestřejší kolekci kratších skladeb. Vedle afrobeatu inspirovaného Felou Kutim se zde objevují punkové prvky, jihoafrické rytmy, gospelové sbory i hypnotické psychedelické pasáže. Nahrávka vznikla z větší části v německém Mnichově, kde kapela natáčela společně v jedné místnosti a většinu skladeb zachytila naživo na první pokusy. BCUC dlouhodobě staví na improvizaci a kolektivní energii, takže výsledné skladby působí jako spontánní rituály. Název alba odkazuje k nelehké historii Soweta, předměstí Johannesburgu, odkud hudebníci pocházejí. V písních připomínají osudy generací lidí, kteří přišli do oblasti pracovat v dolech, prožili období apartheidu a po jeho pádu očekávali lepší budoucnost. Mnohé naděje však podle členů kapely zůstaly nenaplněné, a právě tento pokračující zápas o důstojný život tvoří ústřední téma celé nahrávky.