Slyšte, lidé! – Elektronické lidové 2024

Skupina Tuleje z Polska hraje v obsazení zpěv, kontrabas a bicí. Členy skupiny jsou zpěvačka Gosia Zagajewska, kontrabasista Ksawery Wójciński a bubeník Wojtek Kurek. Čerpají z folkloru východního Velkopolska a konkrétně z okolí města Koninu, a i když zachovávají úctu k tradici, odkazují k jazzu, blues, punku, staré hudbě a improvizaci. Texty písní jsou autorské, píše je zpěvačka Gosia. Zvukem má jejich produkce blízko například k nahrávkám Toma Waitse nebo Nicka Cavea. Aranžmá stojí na rytmu, smyčkách a improvizaci, kterou má tento moderní tvar vlastně společnou s venkovskou folklorní tradicí. V roce 2022 skupina vydala své první album Ciche miejsca, na které letos navázala novinkou Puste ulice.

Portugalská zpěvačka Joana Negrão, známá jako A Cantadeira, věnovala své nové album Tecelã problematice ženství a pohledu na ženu z historické i z dnešní perspektivy. Album obsahuje lidové písně z různých regionů Portugalska i původní autorskou tvorbu. Důraz je kladen především na ženský hlas a na perkuse, ale v písních slyšíme i dudy a další lidové nástroje a v neposlední řadě také elektronický doprovod. Autorka na albu pracovala od roku 2019. Důležitým inspiračním zdrojem bylo také období covidu a to, jak tuto složitou dobu prožívaly především ženy v Portugalsku.

Skupina Altın Gün sice působí v nizozemském Amsterdamu, ale věnuje se takzvanému anatolskému rocku, tedy moderní turecké hudbě. Zatímco na předchozích nahrávkách Âlem a Yol, natočených v době pandemie covidu, se kapela inspirovala také syntezátorovým popem a taneční hudbou 80. a 90. let, album Aşk, vydané v roce 2023, se nese opět v duchu anatolského folkrocku ve stylu 70. let, se kterým skupina začínala. Ani zde však nechybějí ani tóny syntezátorů, jak za chvíli uslyšíme. Sestavu kapely na albu tvoří zpěvačka a klávesistka Merve Daşdemir a zpěvák a hráč na drnkací nástroj saz Erdinç Ecevit, kteří oba hrají také na klávesové nástroje. Dále na basu hraje Jasper Verhulst, na kytaru Thijs Elzinga, na bicí Daniel Smienk a na perkuse Chris Bruining.
        
Portugalský projekt Omiri stojí na elektronických úpravách lidové hudby s využitím hlasů původních folklorních zpěváků. Zakladatelem Omiri je hudebník Vasco Ribeiro Casais, který sám hraje na dudy, buzuki, švédskou nyckelharpu a další nástroje a do toho pouští elektronické beaty, a to vše mixuje s nahrávkami portugalského folkloru. Omiri tak ve své produkci spojuje dvě hudební tradice – venkovskou s ryzím lidovým zpěvem a městskou, která přijala za své žánry jako hip-hop, dub nebo drum&bass. Základem aktuálního alba je dokumentace nehmotného dědictví portugalských měst Abrantes a Alcobaça.

I produkce italské skupiny Brigan vychází z lidových kořenů, z písní, které si lidé zpívali při práci na poli nebo při různých slavnostech, ať už náboženských, nebo světských. Z této tradiční hudby si muzikanti ponechali některé nástroje. Francesco Di Cristofaro hraje na dudy, flétny a akordeon, jeho kolega Andrea Laudante používá buben a orientální strunný nástroj zvaný baglama a Gabriele Tinto hraje na tradiční perkuse. Vedle toho však členové tria mají na pódiu také elektronické nástroje včetně automatických bicích nebo různých nahrávek z terénu, které do své hudby mixují. A právě spojením syntetických prvků a lidových nástrojů vzniká nový zvuk, velmi současný, a přitom v mnohém stále připomínající lidovou hudbu. Album Liburia Trip vyšlo na jaře 2023. 

Zvuk moderních nástrojů se silou venkovské folklorní tradice propojuje na svém aktuálním albu Onde zpěvačka Maria Mazzotta. Album ve svých textech reflektuje témata jako emigrace, ztráta, láska a touha po lepším životě, přičemž se v nich odrážejí osobní i společenské zkušenosti. Maria, která se po celou svou dvacetiletou kariéru věnuje tradiční hudbě jižní Itálie i širší oblasti Středomoří, se poprvé rozhodla vsadit na zvuk, který má blízko k post-rocku nebo psychedelické hudbě.

Přímo na propojování folkloru a elektronických prvků stojí srbský projekt Lenhart Tapes, pod kterým je podepsaný bělehradský producent Vladimir Lenhart. Ten si pak do jednotlivých písní zve zpěvačky – především Tijanu Stanković, ale i některé další. Lenhart se vedle folkloru a elektronické hudby inspiruje také bělehradskou punkovou a industriální scénou 80. let, stejně jako současnou experimentální hudbou.

Ugandský hudební producent a tanečník Faizal Mostrixx o své tvorbě hovoří jako o „afro-futuristickém manifestu“, ve kterém propojuje prvky tradiční východoafrické hudby s moderní elektronikou. Pracuje s polyrytmy, s obřadními zpěvy a s různými styly elektronické hudby. Sám Mostrixx se dobře orientuje také v problematice tradičního tance i v různých hudebních stylech. Ve svých skladbách se snaží prosazovat myšlenku panafrikanismu. Vedle prvků tradiční hudby z východoafrických zemí tak sahá po zajímavých motivech hudby z dalších afrických oblastí. Ve svých skladbách používá terénní nahrávky z Ugandy, Konga, Etiopie nebo Tanzanie a do svých písní si zve také hosty.

David Kiledjian je hudebník a producent z francouzského Lyonu, mimo jiné člen skupiny Dowdelin. Pohybuje se v různých hudebních žánrech a spolupracuje s umělci různých kultur. Produkoval například nahrávky arménského pianisty Tigrana Hamasyana nebo skupiny BKO z Mali. Jeho aktuální sólové album se jmenuje The Otium Mixtape a Kiledjian na něm propojuje world music, jazz, hip hop a elektronickou avantgardu.

Na začátku historie polské kapely Fifidroki byla fascinace ukrajinskou a obecně východoevropskou lidovou hudbou a konkrétně pěveckým stylem, kterému se říká „bílý zpěv“. Tuto vokální techniku členové kapely obohatili moderními nástroji – kytarou, baskytarou a bicími. V současné sestavě jsou kromě toho housle, violoncello a také syntezátory, tedy elektronika. Hudba kapely je ovlivněna také průmyslovým prostředím Slezska, což se odráží mimo jiné v rytmu a energii písní. Přestože je zvuk kapely velmi moderní, cílem je předávat ostatním tradiční melodie a texty. Nové album Figura Dziks vyšlo v lednu 2024.

ZeMe je lotyšské duo, které kombinuje zvuk tradičního strunného nástroje kokle s moderní elektronickou hudbou. Hráčka Laima Jansone používá repliku kokle z 19. století, zatímco její kolega DJ Monsta přidává moderní elektronické prvky. Oba zdůrazňují roli hudebního dialogu mezi elektronickými a folklorními prvky. DJ Monsta oceňuje tradiční folklorní materiál a často používají archivní záznamy a akustické nástroje při tvorbě své hudby. Vznik skladeb je pro duo tvůrčím procesem bez pevně daného postupu. Inspiraci čerpají z různých kulturních zdrojů a zvuků. 

Avalanche Kaito je společný hudební projekt Kaita Winseho, zpěváka a flétnisty z africké Burkiny Faso, belgického kytaristy Nica Gitta a francouzského bubeník a producenta Benjamina Chavala. Oba evropští členové kapely mají zkušenostmi mimo jiné s punkem. Dva roky po svém prvním albu kapela letos přišla s novinkou nazvanou Talitakum. Toto slovo, které známe i z Nového zákona, znamená výzvu, aby se mrtví probudili k životu. Album na pozadí hudebních experimentů rozvíjí otázky komunikace a účinnosti našich slov. V písních se tak propojuje velmi energická hudba s duchovním sdělením. Hudebně Avalanche Kaito vychází jak z tradiční hudby západní Afriky, tak z experimentální elektronické hudby a obecně z evropské hudby alternativní.