Lazar & Mešković – balkánská hudba se severským nádechem

Rozhovor s duem Daniel Lazar & Almir Mešković

Vycházíte sice z balkánské hudby, ale propojujete ji s mnoha dalšími vlivy. Jak tento originální hudební mix vznikl?

Naše společná hudební cesta začala tím, že jsme hráli především lidovou hudbu z Balkánu, kterou jsme upravovali pro akordeon a housle. Ale na našem posledním albu už najdete především naše vlastní skladby. Trvalo nám pár let, než jsme se ke skládání vlastního repertoáru dostali, ale pak už nám to přišlo naprosto logické. Na našem novém albu máme prakticky samou původní hudbu. Navíc posledních dvanáct nebo třináct let, co žijeme v Norsku, spolupracujeme s norskými hudebníky a rozvíjíme svůj styl do různých směrů. To se na novém albu odrazilo v tom, že na něm máme hosty z různých zemí a že jsme k žánrům, na které se zpravidla orientujeme, přidali něco navíc. Díky norským hostům na albu dostala naše hudba severský nádech.    

Na album Family Beyond Blood jste si pozvali řadu zajímavých hostů. Podle jakého klíče jste je vybírali?

Na albu máme hosty, jaké jsme si vysnili. Já jsem třeba dříve hrál s Danielem Herskedalem a zde jsme na tuto spolupráci navázali. Chtěli jsme také vyzkoušet něco společného se sámskými umělci, což pro nás byla velká výzva. Moc toho totiž o sámské kultuře nevíme a skládat pro hlas zpěvačky Marji byla opravdová výzva, něco, co jsme nikdy předtím nezkoušeli. Chtěli jsme prostě zjistit, jaké jsou možnosti dua složeného z těchto dvou konkrétních nástrojů. Navíc každý host, kterého jsme si na album pozvali, je někdo, koho obdivujeme. Každý z nich reprezentuje hudbu, kterou posloucháme, případně hudbu, o které jsme byli přesvědčeni, že se bude k té naší skvěle hodit. 

Jedním z hostů je Toumani Diabaté, slavný hudebník z afrického Mali. Proč on?

Hráli jsme v minulosti s hudebníky ze západní Afriky a já jsem si říkal, že kombinace akordeonu a kory by zněla skvěle. A nemyslím si, že by na světě bylo mnoho takových projektů, kde tyto dva nástroje zní vedle sebe. Poslouchal jsme tedy různé interprety a hledal jsem někoho, kdo by mě svou hrou na koru skutečně zaujal, až jsem narazil na nahrávky Toumaniho Diabatého. Toumani je z Mali a Sidiki Kamara, kterého máme také na albu, patří mezi jeho nejlepší přátele. Byl tedy pro nás důležitou spojnicí směrem k Toumanimu. 

Dalším zajímavým hostem je íránský zpěvák  Vahid Taj. Jak jste se dostali k němu?

Píseň, ve které zpívá, jsme měli zkomponovanou a odjeli jsme na turné. Já jsem v minulosti hrál s různými íránskými zpěváky, a tak jsme si pouštěli různé živé nahrávky z této oblasti. A mezi těmi nahrávkami nás zaujal jeden zpěvák s typickým hlasem, o kterém jsem byl původně přesvědčený, že to byl Alim Qasimov z Ázerbájdžánu. Měl totiž úplně stejný hlas. Ale zjistili jsme, že je to mladý zpěvák z Íránu Vahid Taj. Hned bylo rozhodnuto, že právě on bude naším hostem v této konkrétní skladbě. 

Jak si přtedstavujete další fungování dua? Opět s různými hosty?

Jste-li v Norsku hudebníkem na volné noze, znamená to, že musíte stále spolupracovat s různými lidmi. Fungujeme tak od prvního momentu. Můj kolega má spoustu projektů a já také. Ale i když jsme si na společné album pozvali řadu hostů, bereme naše duo vždy jako základ, jako osu, kolem které se to všechno točí. Hosté jsou jen taková příchuť. I ty skladby, ve kterých máme hosty, hráváme na koncertech pouze v duu. Jen jsme to chtěli na albu předvést trochu jinak, s dalšími umělci, a brali jsme to pro sebe i jako výzvu, jako něco nového.