La Prenda Roja: Písně v červené barvě

Rozhovor s katalánským ženským triem La Prenda Roja

Slovo „roja“ znamená ve španělštině červená. Ale co je to „prenda“?

Je obtížné přesně vysvětlit, co znamená slovo „prenda“. Jednak je to kus oblečení ve významu „to, co máš na sobě“. Může to být sukně, tričko, cokoli… Ale je to také něco cenného, speciálního. Když například někomu řekneme „ty jsi prenda“, znamená to, že je pro nás něčím speciální, že si jej pro něco vážíme. Že je nám blízký. Je to slangově někdo chytrý, moudrý, někdo, ke komu máme blízko. Špatně se nám to vysvětluje. Je to slovo ze španělštiny, které například v katalánštině vůbec nemáme.    

Jak byste charakterizovaly hudební mix ve vašich písních?

Na albu máme píseň, která se jmenuje Lucero del alba a kterou jsme věnovali španělské zpěvačce, která si říkala La Niña de los Peines. Působila ve 20. a 30. letech minulého století a je považována za základní referenční bod, když hovoříme o flamencu. Každá z nás má své vlastní vzory, máme i společné oblíbence, ale právě ona je něco jako zrcadlo, jehož prostřednictvím se díváme na sebe navzájem. Flamenco je základ, z kterého vycházíme, ale na něj pak vrstvíme další styly jako soul, hip-hop, trip-hop, urban music, jazz… Výsledkem je směs toho všeho.    

Jak vznikají vaše písně?

Záleží na každé jednotlivé písni. Důležité je, že autorkami skladeb na albu jsme my tři a my tři jsme se také postaraly o hudební produkci. Napsaly jsme jak hudbu, tak texty. Způsob práce u jednotlivých skladeb se ovšem lišil. Především jsme se dohodly, že každá z nás přinese jednu celou vlastní píseň. A tak Ana složila skladbu Sangre, Cristina je autorkou píseň Amapola, já, Sara, jsem napsala El fruto. Oproti tomu úvodní La Alhambra je společné dílo nás tří. Jinak se vždy domlouváme, kdo například složí hudbu, kdo napíše text a podobně. A je možné, že na příštím albu to bude fungovat ještě jinak.    

Má vaše album nějaký koncept?

Důležitý je pro nás především koncept symbolů, se kterými pracujeme. Tvoříme sice naprosto přirozeně, ale díky tomuto konceptu pak album zní jako jeden celek. Každá píseň se nějak vztahuje k červené barvě. Například i slovo Alhambra v arabštině souvisí s červenou barvou, znamená to „červený zámek“. Píseň El fruto odkazuje k zakázanému ovoci v ráji, k červenému jablku. A právě spojení všech těchto červených věcí je pro album důležité.    

Co připravujete nového?

Na začátku roku bychom chtěly vydat dvě nové písně, dva nové singly. Půjde stále o pokračování tohoto našeho konceptu „flamenca v červené barvě“. Ale co bude dál, zatím nevíme. Rády bychom více propojily tradiční flamenco s elektronickou variantou žánru. To se nám líbí, ale máme rády i další styly. Ovšem o dalším albu jsme zatím opravdu nepřemýšlely. Mluvíme o konkrétních dalších písních, ale zatím to určitě není celé album s nějakým konceptem. Je pravda, že čas ubíhá rychle a brzy přijde doba, kdy bude dobré na další album pomýšlet, ale zatím se nám do toho moc nechce. Chceme si užívat současné koncerty, postupně do pódiového projevu zahrnujeme víc a víc tanečních prvků, pracujeme se scénografií, ale to vše jen pozvolna. Koncertní podoba písní se od nahrávky liší právě těmito dalšími prvky. Už zde na festivalu se můžete podívat, jaké budeme mít šaty a jak budeme pracovat se scénografií. Toto vše je součástí naší skupiny, vše to patří k albu La Prenda Roja.    

(Na otázky odpovídají všechny tři členky skupiny – Ana Brenes, Cristina Lopez a Sara Sambola)