Trio da Kali: Fúze se smyčci funguje

Rozhovor s Lassanou Diabatém z Tria da Kali

Vedle vás jsem se potkal také s dalším hráčem na balafon, který se jmenuje Diabaté. Jeho křestní jméno je Mamadou a pochází z Burkiny Faso. Jste s ním nějak spřízněn?

Diabaté je jedno z tradičních příjmení griotů. Odhadl bych, že asi pětaosmdesát procent osob, které se takto jmenují, pochází z griotských rodin. Těch zbylých patnáct procent s námi nemá mnoho společného. Mimochodem v případě příjmení Kouyaté pochází z griotských rodin všichni jeho majitelé bez výjimky. Myslím, že kdybyste se podíval na rodokmen Mamadoua Diabatého, někde hluboko v jeho rodinné historii byste se dostal do Mali do téže rodiny, z níž pocházím i já. Grioti v minulosti museli hodně cestovat. Odešli například s poselstvím do vzdálené vesnice a tamní náčelník řekl: „Já momentálně nemám žádného griota, nechám si tě tady u sebe.“ V takovém případě griot zůstal na novém místě, založil tam rodinu a získal všechna privilegia, která mu příslušela. Tak se nositelé určitého jména a členové jedné rodiny rozšiřovali po obrovském území západní Afriky.

Vaše Trio da Kali slavilo úspěch s albem Ladilikan, natočeným ve spolupráci s Kronos Quartetem, který sám o sobě disciplínu „klasického“ smyčcového kvarteta pojímá dost neortodoxně. Jak je to s vaším triem? Co je na vaší hudbě tradiční a co moderní?

Balafon, nástroj, na který hraju, je součástí naší dávné hudební tradice. Jenže já samozřejmě poslouchám i moderní hudbu, mám rád jazz i evropskou klasickou hudbu a to vše je v mém stylu samozřejmě slyšet. Moje hudba je tedy na jedné straně pevně zakotvená v tradici, ale na straně druhé v ní můžete cítit i jazz nebo blues, zvláště tehdy, když improvizuji. Jinak je však balafon nejstarší známý nástroj, na který Mandinkové hráli. Pochází totiž z 12. nebo 13. století. V minulosti byla hra na balafon základem veškeré naší hudební tradice. V griotských rodinách to fungovalo tak, že zatímco žena zpívala a hrála na různé perkuse, a udávala tak tempo, muž hrál na balafon. Tato dělba rolí dnes sice postupně mizí, ale jedním z našich cílů je připomínat ji a pokoušet se ji oživit. Naše trio je postavené na zvuku dvou nejstarších nástrojů z Mali – vedle balafonu je to ngoni, která je sice ještě starší, ale má původ na severu, možná až někde v Egyptě. Nejstarším nástrojem mandinské kultury je však opravdu balafon. Když se tedy vrátím k vaší otázce, snažíme se hrát jako ve dvanáctém století, jenže ať chceme, nebo ne, vnášíme do tradiční hudby i mnoho nového.

Vy sám nejste žádný začátečník, podílel jste se na mnoha zajímavých nahrávkách různých žánrů. Co bylo na této spolupráci pro vás nejpřekvapivější?

Ano, máte pravdu, měl jsem to štěstí, že jsem mohl spolupracovat například s bluesovými hudebníky – podílel jsem se na albu, které natočil Toumani Diabaté s Taj Mahalem. Mám zkušenosti také s afro-kubánskou hudbou. Ale nikdy předtím jsem nespolupracoval se souborem, který by se specializoval na vážnou hudbu. Odvážné je samotné propojení balafonu se smyčci. Balafon je melodický bicí nástroj a mne vůbec nenapadlo, že by mohl dohromady se smyčcovým kvartetem fungovat. Měl jsem tedy určité pochyby, ale když jsem pak nahrávku slyšel hotovou, uvědomil jsem si, že to funguje a že hudba našeho tria má možná blíž ke klasické hudbě než k jazzu nebo k blues. Dokonce jsem na základě toho trochu pozměnil svůj styl hry. Nahrávání s Kronos Quartetem tedy pro mne bylo zatím nejlepší spoluprací mého života.

Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie. Na Proglasu jej v premiéře vysíláme 14. února 2019. * Trio da Kali vedle Lassany Diabatého (balafon) tvoří Mamadou Kouyaté (loutna ngoni) a Hawa Diabaté (zpěv).