Lo Cor de la Plana: o jižním akcentu a okcitánství

Lo Cor de la Plana:
17. ledna 2017 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

Z našeho archivu pro vás vybíráme rozhovor s marseilleskou skupinou Lo Cor de la Plana. Kapela, jejímž cílem je šíření okcitánské (jihofrancouzské) kultury, vystoupila v roce 2014 na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou a také na Colours of Ostrava. Tehdy jsme také natočili rozhovor s jejím kapelníkem Manu Théronem si můžete poslechnout z našeho audioarchivu a jeho část si zde můžete také přečíst.

Rozhovor s Manu Théronem z okcitánské skupiny Lo Cor de la Plana

Kdy jste si poprvé uvědomil, že jste Okcitánec?

Já sám z regionu Marseille nepocházím. Sice jsem tam vyrůstal, ale mí rodiče mají kořeny v Savojsku a hodně pracovali v Paříži. Mám tedy pestré kořeny a své „okcitánství“ jsem si naplno uvědomil ve škole. Lidé, kteří pocházejí z jihu Francie nebo jejichž rodiče mluví okcitánsky, mají silný přízvuk. A právě podle tohoto okcitánského přízvuku, který pochází z okcitánštiny, poznáte, že někdo pochází z jihu. Říká se tomu merseilleský nebo jižní akcent. Když mi tedy lidé ze severní části Francie začali dávat najevo, že mluvím jinak než oni, uvědomil jsem si, kam patřím. Já jsem mimochodem jediný v naší kapele, kdo nepochází přímo z tohoto lingvistického prostředí. Všichni mí kolegové měli rodiče nebo prarodiče, kteří doma přímo okcitánsky mluvili. Pocházejí tedy ze skutečných „okcitanofonních“ rodin.

Francouzský stát byl v Evropě pověstný tím, že menšinové jazyky nepodporuje…

To se hodně změnilo, politika francouzského státu se v tomto ohledu hodně posunula. V 80. letech vzniklo silné hnutí za uznání regionálních jazyků, známé pod názvem kulturní decentralizace. Toto hnutí, které ostatně ještě není u konce, bylo velmi důležité, protože díky němu začali tyto jazyky uznávat i lidé u moci. Vznikly bilingvní školy, například v Bretani a také na celém okcitánském teritoriu, které tvoří 33 departementů na jihu Francie. Podobně tomu bylo také na Korsice, v Alsasku nebo ve Flandrech, což jsou nejdůležitější nefrankofonní lingvistické oblasti. Menšinové jazyky tedy byly postupně uznány, vznikla různá místní sdružení na jejich podporu, a stát dnes postupně sám rozvíjí bilingvní školy na okcitánském, bretonském, katalánském, baskickém, vlámském, korsickém a alsaském teritoriu. Tyto školy jsou dnes významným aspektem tohoto kulturního obrození. Okcitánským školám se říká calandretta, což znamená „skřivánek“.

Které z rytmických nástrojů, které při zpěvu používáte, jsou původní okcitánské a které jsou importované?

Například prkna, po kterých dupou Rodin Kaufmann a Benjamin Novarino-Giana, to je přímo okcitánská záležitost. Mnoha našim tradičním písním, především v rytmu bourrée, totiž původně udávaly rytmus nohy. Potom používáme kulatý buben bendir ze severní Afriky, který držíme v rukou. A tamburelli jsou perkuse z jižní Itálie – bubínky s malými činely. A používáme také velké bubny z klasických dechových hudeb. S tím vším tedy pracujeme a přitom si hodně prvků půjčujeme z celého Středomoří. Jedním z cílů našeho snažení je totiž propojit okcitánskou kulturu s dalšími kulturami Středomoří i jiných regionů. To má dva důvody. Jednak se nemůžeme spoléhat na to, že by nás francouzský stát při rozvíjení naší kultury nějak zvlášť podporoval. My nechceme jít proti francouzské kultuře, ale chceme se rozvíjet vedle ní. Nesmíme se nechat extrémně lidožravou francouzskou kulturou pohltit, ale můžeme ji svým způsobem obklopit. Druhým důvod naší spolupráce v rámci Středomoří je tam, že v této oblasti obecně jsou velmi důležité jazykové menšiny. Vezměte si všechny berberské jazyky, dialekty arabštiny, jazyky balkánské, románské… To je velmi bohatá jazyková mapa a my se do této společnosti hrdě a rádi hlásíme.

Jak přesně funguje vaše inspirace Středomořím? Vytváříte si vlastní aranže?

Především spolupracujeme s různými místními skupinami. Nesnažíme se naroubovat naši hudbu na cizí rytmy nebo cizí folklor, ale spíše spolupracujeme například s hudebníky z Alžírska nebo s kapelami a muzikanty z Itálie. Při společné práci se naše písně vzájemně ovlivňují a vstřebávají do sebe prvky jiných kultur. Spíše tedy pracujeme touto nenásilnou formou vstřebávání jednotlivých prvků, než bychom jednotlivé kultury násilně propojovali.

Cítíte se ve světě jako velvyslanci okcitánské kultury?

Vůbec ne. Cítíme se jako hudebníci, na tom trvám! Naše práce, to je především hudba. Okcitánština představuje současně snový a reálný svět, do kterého noříme svou hudbu, i když jsme především hudebníci a zpěváci. Mnozí z nás mají i jiné hudební projekty. Ale pokud jde o Lo Còr de la Plana, máme pevné místo v rámci okcitánské kultury, protože jsme se pokusili oživit starý způsob zpěvu. Jsme ovšem v první řadě hudebníci, nejsme jazykoví bojovníci. Ovšem jazyk máme rádi a pouze to, že tvoříme a zpíváme v tomto jazyce, je ve Francii vnímáno jako politický čin. Když ale jedeme do zahraničí, cizincům je úplně jedno, v jakém jazyce zpíváme. Chtějí si především vychutnat kvalitní hudbu. A abychom se publiku zalíbili, k tomu nestačí mluvit okcitánsky.

Beránci a vlci

IMG_3434Marian Friedl s Jitkou Šuranskou chystají album Beránci a vlci s účastí čtyř kapel různých žánrů.

Regiony

Regiony

Jazz Jaro 2017

temowo_musicV Brně probíhá festival Jazz Jaro 2017.

Hudební události roku 2016 – 1. díl

epydemye_kotlina Kotlina se stala albem roku. Skety nominovány na ceny CARA. Zemřel David Bowie. A další hudební události roku 2016.

Anketa

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music