Dunja Knebl: Jazyk není překážkou porozumění

Podle Dunji Knebl není jazyk, ve kterém píseň zpívá, překážkou porozumění hudbě. Dokonce ani Chorvati často nerozumějí všem písním, které si vybrala, protože jsou v archaických dialektech. Podstatnější než doslovné porozumění textu je podle ní zachytit emoci a předat ji posluchačům. Proto také nechce svou hudbu přizpůsobovat mainstreamu nebo touze po popularitě a penězích. Přestože si uvědomuje, že její hudba není určena masovému publiku, považuje za důležité najít si posluchače, kteří jí porozumějí – a především dát starým písním takovou interpretaci, jakou si podle ní zaslouží. 

Dunja Knebl se nezaměřuje pouze na chorvatský folklor. Díky tomu, že v dětství žila ve Spojených státech a později také v Indonésii a Rusku, se setkala s hudbou mnoha různých kultur. Právě cestování ji utvrdilo v přesvědčení, že základní lidské emoce jsou všude podobné: lidé milují, trpí, jsou smutní i šťastní. Za mimořádný příklad putování lidových písní považuje příběh melodie známé jako Oči čornyje (Dark Eyes): v Indonésii našla píseň vydávanou za indonéskou lidovou skladbu, přestože její melodie pocházela z Ruska. Podle Knebl právě takové příběhy dokazují, že lidové písně nemají hranice a putují mezi národy a kulturami. 

Písně si vybírá především podle emocí, které v ní vyvolávají. Pokud dokáže rozumět pocitům lidí, kteří píseň kdysi vytvořili, začne ji vnímat jako „svou“. Postupně své desky začala stavět také tematicky: věnovala se například válce od období Osmanské říše až po druhou světovou válku, otázce lidské odpovědnosti za podobu světa nebo ženám, které v minulosti bojovaly za svou nezávislost. Její nejnovější album se zaměřuje na zvířata – jejich život, osamělost, ohrožení i protest proti tomu, jak se k nim lidé chovají.