Dobrila & Dorian: Milostný dopis z Makedonie

Nejen zvukový, ale také kulturní význam má pro hudbu, kterou dvojice hraje, arabská loutna neboli oud. Tento nástroj je součástí tradice makedonské hudby čalgija, která se rozvíjela zejména od konce 18. do poloviny 20. století a byla ovlivněna byzantskou, osmanskou i později západní hudbou. Dorian se k oudu dostal mimo jiné proto, že mu jeho zvuk připadal mystičtější než zvuk kytary, a postupně objevil, že nástroj patří k tradici spojené s regionem, odkud sám pochází. 

Výrazným prvkem jejich tvorby je kombinace akustického nástroje s elektronikou a improvizací. Dorian používá především oud a pomocí looperu a dalších efektů vytváří smyčky, rytmické doprovody nebo další zvukové vrstvy, které fungují téměř jako další nástroj. Hudebníci si přitom nechávají prostor pro změny během samotného hraní a tradiční melodii a rytmus chápou spíše jako výchozí materiál pro volnou interpretaci. 

Duo vzniklo během pandemie z praktické potřeby pokračovat v muzicírování. Jejich původní pětičlenná kapela se kvůli tehdejším omezením nemohla scházet, a tak se Dobrila a Dorian rozhodli vytvořit projekt pouze pro dva hudebníky a doplnit jej looperem a efekty. Z původně improvizovaného řešení postupně vznikl samostatný projekt, v němž si mohou dovolit mnohem radikálnější přístup k tradičnímu materiálu než ve své větší kapele Chalgia Sound System. 

Dobrila v rozhovoru přirovnává jejich tvorbu k „milostnému dopisu“ – má posluchače zaujmout a přimět jej, aby následně hledal původní hudební tradici. Dvojice zároveň zdůrazňuje, že balkánská hudba není pouze hudbou rychlých tanečních rytmů: makedonská tradice obsahuje také klidné, emocionální a rytmicky volné písně, které se podle nich mohou přirozeně přenést do současnosti.