Cimbal Classic: Jaro (recenze CD)

Skupina Cimbal Classic udržuje celou svou diskografii stále dostupnou. Točí a vydává sice nová alba (naposledy CD Betlém v roce 2010), avšak současně ve vlastním vydavatelství vydává reedice starších desek tak, aby byly všechny stále k dispozici. V roce 20. narozenin kapely se tak dostalo na poněkud nedoceněnou nahrávku Jaro z roku 1998. Album je výjimečné a dodnes aktuální díky zajímavé dramaturgii Dalibora Štrunce, který je sestavil především z lidových a duchovních písní na velikonoční a jarní témata. Na Jaru se naprosto samozřejmě propojuje tematika největších křesťanských svátků od pašijí (Již jsem dost pracoval, Maria pod křížem stála) po vzkříšení (Michnova Plesej, všecko stvoření) s oslavou přírody (Křepelila malá křepelenka, Vítej, máji) a jarních lásek (Chodila, chodila vokolo vosení). A nechybějí ani písně, ve kterých se přírodní lyrika prolíná s duchovní epikou (Vítám tě, vodičko čistá, A teče vodička). Texty jsou lidové, autorskou hudbou složili, případně lidové motivy upravili Dalibor Štrunc, Milan Puklický a Martin Jakubíček.

Podobné jarně nebo velikonočně laděné projekty na českém hudebním trhu i 14 let po prvním vydání Jara chybí. A protože album Cimbal Classicu je navíc vkusné, citlivě zpracované a příjemně rozkročené mezi duchovní a folklorní témata, obstojí i po letech. I dnes znějí svěže především Štruncovy aranže. V nich vedle cimbálu a smyčcových nástrojů, které má skupina ve stálém obsazení, vyniknou i nástroje dechové, které na tomto albu obhospodařují hosté Zdeněk Nádeníček (hoboj, anglický roh) a František Kantor (flétna, pikola). Třetím hostem je varhaník Martin Jakubíček. Vedle bohaté instrumentace stojí za pozornost i aranžérská práce s vokály, například v písni Když jsi v štěstí nebo v gradující Křepelila malá křepelenka. Naopak samotný sólový zpěv je spíše slabším článkem: Dalibor Štrunc zpívá čistě, ale jeho hlas je nevýrazný a silově zazpívané „folklorní“ pasáže (např. Chodila, chodila vokolo vosení) to v žádném případě nezachrání. Kateřina Štruncová se zde také drží spíše při zdi, srovnáme-li její výkon například s bravurně zazpívanou písní Vrávorám ze stejnojmenného alba, které vyšlo pouhý rok po Jaru).

Vím, že kapela původní nahrávku pro reedici malinko vylepšila (dokonce se i něco přezpívalo). To reedici na hodnotě neubírá, ale mohlo to být uvedeno v bookletu. Výhradu mám k obalu, protože na snímky nahých dětí (i když vlastních) se společnost dnes dívá trochu jinak než před patnácti lety. Navíc děti mezitím dospěly a svou „choulostivou“ fotografii, znázorňující jarní nevinnost, mohou vnímat všelijak. Poslední poznámka se týká názvu alba – česky Jaro, anglicky Easter, tedy Velikonoce. Obojí skvěle zastřešuje zvolenou dramaturgii, jen je podivné, když se v jednom jazyce takto zdůrazní jiný aspekt alba než v druhém.

Přes tyto drobné výhrady je Jaro stále velmi silné album, které s léty nezestárlo. Zajímavé není jen originální koncepcí, ale proto, že obsahuje dobře napsané, příp. zaranžované písně a léty prověřené lidové texty.

Rok vydání: 2011 (původní vydání 1998)
Vydavatel: Cimbal Classic (CC)
Žánr: velikonoční a jarní písně
Celkový čas: 46:36