Cimbal Classic: Blízká krajina (recenze alba)

Když Dalibor Štrunc ohlásil, že se jeho Cimbal Classic chystá natočit album českých lidových písní, dalo se ihned odhadnout, jak to dopadne. Spojení Daliborova cimbálu a hlasu, houslí a zpěvu jeho ženy Katky a dřevěných dechových nástrojů s jednoduchými melodiemi opomíjených českých písniček muselo nutně dopadnout vkusně. A také dopadlo. Album Blízká krajina je velmi příjemné a já k němu mám jedinou drobnou výtku: Nepřekvapilo. Jenže mělo vůbec překvapit?

Tvrdí se, že český folklór je ve srovnání s bohatším moravským opomíjený. Pokud se soustředíme na kapely žánru world music, je to skutečně tak. Ale vzpomeňme si na školní léta a na hodiny hudební výchovy, případně na televizní Zpívánky. Myslím, že Černé oči jděte spát, Už se Krumlovskej zámeček bourá nebo Když jsem k vám chodíval by stále měly patřit k základní výbavě dětí i dospělých. A pokud je někdo v dětství nepochytil, děkujme Cimbal Classicu, že nám je připomíná a přidává k nim několik dalších, méně známých (například Krajinu želobudnou, nebýt nedávného zpracování souboru Kvinterna, bych vůbec neznal).

Pokud se nespokojím s tím, že úpravy Dalibora Štrunce jsou vkusné a líbivé, můžeme si všimnout několika klíčových prvků. Jedním z nich je hlas Kateřiny Štruncové, která své kvality potvrdila už na minulých deskách skupiny (Vrávorám) a nyní jen podává očekávaný výkon. Druhým kamenem, na kterém album stojí, je jeden nástroj, a to možná překvapivě hoboj. Ten – spolu s dalšími dechovými nástroji (tarogáto, saxofony, klarinet, fagot) – vede přátelskou bitvu o nejvýraznější barvu se strunami a vítězí v ní (není divu, že právě vznešeným „dechovým“ sólem celé album začíná). Tím se samozřejmě nijak nesnižuje úloha dalších dvou nástrojů, cimbálu a houslí. Oba instrumenty však většinou jen jemně načrtávají náladu a pouze občas vyplují na povrch a předvedou se v celé své kráse (housle logicky v Co ten ptáček štěbetá).

Dalibor Štrunc při aranžování nezůstal u převedení písní pro dané nástrojové obsazení. Doplnil sóla (hoboj v Teče voda teče) či delší variace (Přes ty lesy). Se ctí si poradil s „dechovkovou“ Hrajte nám muziky stejně jako s celkovým střídáním nostalgických a bujarých nálad. Drobnou výtku bych měl snad k Daliborovu zpěvu, který je příliš obyčejný a který při nadměrném natahování slabik může chvílemi i vadit („póó rynku“ – Černé oči jděte spát). Ale o to lépe vynikne klenutý hlas Katčin (podobně jako na starších albech kapely).

Cimbal Classic svým nejnovějším albem možná neudělal díru do světa v tom smyslu, že by si získal spousty nových fanoušků nebo něčím překvapil ty staré. Tím, že natočil toto velmi příjemné album, však vykonal mnoho pro rehabilitaci české lidové písničky, která si rozhodně nezaslouží přehlížení.

Rok vydání: 2006
Vydavatel: Dalibor Štrunc
Žánr: folk/lidové písně
Celkový čas: 54:26