BGKO: Píseň nacvičujeme i tři měsíce

Rozhovor se skupinou BGKO (Barcelona Gipsy balKan Orchestra)

Členové vaší skupiny pocházejí z různých zemí. Proč jste si do názvu dali Barcelonu?

Všichni žijeme v Barceloně a všichni jsme se tam také setkali. I když jsme z mnoha různých zemí, náš projekt vznikl právě tam. Potkali jsme se tam a dnes je Barcelona naším sídlem.  

Jakým způsobem tedy kapela vznikla?

Myslím, že to, že pocházíme z různých kultur a máme různý původ, připomíná samotnou Barcelonu. Prostě tohle je Barcelona. Nikdy předtím, než jsme začali cestovat po světě, jsme o tom takto nepřemýšleli, ale je to prostě tak. Setkávali jsme se v různých klubech, kde jsme hráli, a všichni jsme se ve stejnou dobu dostali do podobného bodu naší kariéry – totiž začali jsme se věnovat balkánské hudbě. Nikdo z nás předtím, než tato kapela vznikla, balkánskou hudbu nehrál. To je na naší kapele to zvláštní. Každý z nás měl zkušenosti s jiným stylem. Máme v kapele hráče, kteří se předtím věnovali reggae, rokenrolu, jazzu, někoho dokonce zajímalo techno, ale opravdu nikdo z nás nehrál balkánskou hudbu. A právě to z nás dělá to, kým teď jsme.    

Jak vznikají vaše písně?

Je to kolektivní práce. Hrajeme především lidovou hudbu, i když nedávno jsme začali, po deseti letech existence kapely, tvořit i vlastní skladby. Ovšem i s vlastními písněmi zacházíme stejně jako s folklorním materiálem, tedy s lidovými písněmi, které jsme hráli těch deset let předtím. Funguje to tak, že někdo přijde s písní, kterou někde objevil nebo která se mu líbí. Během zkoušky se pak tu skladbu pokoušíme hrát, a to různým způsobem. Každý z nás něco navrhne, a když dospějeme k nějaké dohodě, znamená to, že ta skladba začíná znít, jako by ji hrála naše kapela. – Trávíme mnoho času zkoušením, opravdu mnoho času. Může nám trvat třeba tři měsíce, než nacvičíme jednu píseň. Různě ji proměňujeme, zkoušíme varianty a někdy se shodneme na tom, že to prostě nefunguje. Ovšem ve většině případů, po všech těch letech, už tušíme, jak by to fungovat mohlo, i když to třeba bude náročné. To je způsob, jak pracujeme. Zkoušíme to znovu a znovu, hrajeme jednu verzi za druhou. Musím ale říct, že nás baví hrát. Jsme muzikanti. A nic jiného pořádně neumíme.  

Vaše sestava se v průběhu času měnila. Musí se noví členové přizpůbit ostatním, nebo se naopak někdy hudba přizpůsobuje novým členům?

Nastává tak trochu obojí. Za ty roky fungování jsme si vytvořili svůj vlastní zvuk, který je pro nás důležitý a který si vždy obhájíme. Nový člen si toho tedy musí být vědom. Na druhou stranu, pokud nějaký nový hudebník do kapely přijde, musíme mu dát prostor, aby se cítil jako doma. Takže mu přímo nediktujeme, co a jak má hrát. Musí k nám samozřejmě zapadnout jako člověk i jako hudebník, tam to všechno začíná. Mimochodem v minulých třech letech došlo v kapele k řadě personálních změn, ale vždy je to podobné jako na začátku. Tak jako my jsme neměli předchozí zkušenosti s balkánskou hudbou, ani naši noví členové ji většinou dříve nehráli. Když k nám tedy přijdou, musí se o této hudbě všechno naučit a rovnou se naučí také to, jak ji hrajeme my. Za všechny nové členy jsme rádi. – Kapela je živý organismus, stále se proměňuje a my se měníme s ní. V den, kdy řekneme, že už všechno umíme, můžeme zemřít. Znamenalo by to, že už se nemůžeme nikam posunout. Ve skutečnosti se ale stále učíme. I my dva, kteří jsme v kapele od samého začátku, se pořád učíme. A učíme se i od našich nových spoluhráčů. Takoví jsme a nemyslím, že by se to mělo měnit. Baví nás to tak a baví to i naše posluchače. A o to jde.  

Zpíváte v několika jazycích. Jak moc je pro vás důležitý zvuk těchto jazyků?

Já osobně ani nerozumím všem textům, které zpíváme. Známe samozřejmě překlady, protože než začneme píseň zpívat, přeložíme si její text, abychom věděli, o čem je a jestli ji vůbec chceme hrát. Ale nerozumím všem těm jazykům a je mi jasné, že mi velmi často uniká poezie těch textů. Nicméně každý jazyk má svůj typický zvuk, většinou se lépe pojí s jedním hudebním stylem než s jiným a nás baví tyto možnosti prozkoumávat. Je to pro nás opravdu zajímavé.    

(Na otázky odpovídali kontrabasista Ivan Kovačević, původem ze Srbska, a kytarista Julien Chanal, který pochází z Francie.)