Besh o droM: Album s fotografiemi je zajímavější než CD

Rozhovor s Gergelyem Barczou z maďarské skupiny Besh o droM

S jakými cíli jste skupinu před více než 20 lety zakládali?

Když jsme kapelu zakládali, neexistovala ještě žádná world music scéna, ten pojem nikdo neznal. A ani o balkánské hudbě neměli lidé v Evropě žádné povědomí. My jsme chtěli prostě jen hrát své oblíbené písně a melodie z východní Evropy, z Balkánu a také z Maďarska. Naším cílem bylo, aby naši posluchači byli šťastní, aby tančili a abychom byli šťastní i my. S touto myšlenku se nám docela rychle podařilo prorazit.   

Vycházíte z maďarské lidové hudby, ale vy sám hrajete na saxofon, což není pro maďarský folklor typický nástroj…

Pro maďarskou lidovou hudbu jsou typické housle a další strunné nástroje a v menší míře nástroje dechové a případně perkuse, zvláště pak právě v Moldavsku, ale žesťové nástroje v tradiční maďarské hudbě nenajdeme. I když… vlastně nevíme, co přesně byla tradice, protože maďarská „lidová“ hudba v té formě, jak ji dnes známe, neexistuje déle než sto let. Víme, že předtím hrály v kapely v jiném nástrojovém obsazení, úplně jinak byly stavěné například maďarské romské kapely. Lidová hudba se tedy vyvíjela a zdaleka ne vždy měla tu podobu, jak ji známe dnes. A vyvíjí se stále. Dnes jsou tedy její součástí čím dál víc saxofony, akordeony a žesťové nástroje, případně klarinety. A není na tom nic špatného. Nic proti tradici, tradice je samozřejmě dobrá věc. Ale hudba, to je víc než tradice. To je tradice a k tomu radost a tanec a dobrý pocit…    

Posunula se za těch více než dvacet let hudba, kterou hrajete?

Myslím, že naše hudba zůstala za tu dobu zhruba stejná. Od začátku máme stejné cíle. Možná jsme se trošku změnili my sami. Kapelu jsme zakládali jako velmi mladí se spoustou ideálů a přání. Některé z nich se ukázaly jako skvělé, jiné už nebyly tak dobré. Na začátku jsme také nebyli moc dobře technicky vybaveni. Dnes jsme mnohem zkušenější, víc toho umíme. A to je vlastně všechno. Nic jiného se asi nezměnilo.   

Zatím poslední album 20 jste vydali po dlouhé pauze. Proč?

Předchozí album jsme vydali v roce 2012. Trvalo nám tedy velmi dlouho, než jsme natočili novou nahrávku, což mělo mimochodem více důvodů. Jedním z nich byla skutečnost, že jsme se já i můj kolega, druhý spoluzakladatel skupiny Ádám, odstěhovali za hranice Maďarska. Ádám odešel do Velké Británie a já do Izraele. Žijeme tedy už delší dobu v zahraničí a zpočátku moc nebylo jasné, co s kapelou bude. Samozřejmě že jsme dál koncertovali, ale nebylo moc jasné, jak v takové situaci, kdy členové kapely žijí ve třech různých zemích, natočit nové album. Ale nakonec jsme zjistili, že to možné je. Nejen že jsme byli schopni natáčet, ale našli jsme si i čas na společné zkoušky, na kterých jsme mohli pracovat na nových nápadech. Šlo to až překvapivě dobře a výsledkem je naše album z roku 2020.    

Album má podobu knihy se spoustou fotografií. Jak tento nápad vznikl?

Nápad, že vydáme knihu s fotografiemi, vznikl přímo v našich hlavách. Máme kamaráda fotografa, který pravidelně chodí na naše koncerty a pořizuje fantastické fotografie – fotí si je sám pro sebe, pro nás nebo jen tak pro radost… A přesně tak vznikla i naše kapela – pro radost. Emoce, které jsme v začátcích prožívali, vidím v jeho fotografiích. Proto jsem si říkal, že by bylo krásné spojit naši hudbu s jeho uměním. Navíc jsme zrovna slavili 20 let kapely a chtěli jsme vydat něco výjimečného. Něco víc než jen obyčejné album. Samotné CD už v dnešní době není tak zajímavé, ale album s fotografiemi zajímavé je.