Aguamadera: V Evropě se lidé soustředí... a netančí
Pořad v souvislostech
Rozhovor s argentinským duem Aguamadera
Budeme vysílat
Koncert zpěvačky Ildikó Kali ze studia Proglasu
S hudebnicí Ivy Z o projektu YS
Rozhovor s belgickou skupinou Aleph Quintet
Vysílali jsme
Rozhovor s belgickou skupinou Aleph Quintet
Rozhovor s folkovou skupinou Hovaduo
Václav Havelka živě ze studia Proglasu
Audioarchiv
Základ skupiny Aguamadera tvoří María Cabral a Marco Grancelli, dva Argentinci žijící ve Francii. Věnují se lidovým písním z Jižní Ameriky i vlastní tvorbě ve stylu jihoamerických lidových tanců. V lednu 2022 vydali své zatím poslední album Las historias que han dejado a právě o něm budeme s dvojicí hovořit v pořadu Jak se vám líbí. Rozhovor jsme natočili v Portugalsku na světovém hudebním veletrhu WOMEX.
Rozhovor s argentinským duem Aguamadera
Co vás vedlo k tomu, že jste spolu začali hrát?
María: Zjistili jsme, že se nám oběma líbí stejná hudba. V té době to byla hlavně brazilská samba, ale později jsme se začali zajímat i o další jihoamerické styly, například o hudbu z Venezuely a z Peru. Na základě tohoto společného zájmu pak naprosto přirozeně došlo k tomu, že jsme spolu začali i hrát.
V repertoáru máte vedle vlastní tvorby také spoustu lidových písní z různých jihoamerických zemí. Kde je hledáte?
María: Někdy získáváme novou – nebo i starou – hudbu od kolegů muzikantů, nebo… ale vlastně je to téměř vždy takto. Jsou to naši přátelé nebo další hudebníci, kdo nám pomáhá objevovat nové písně.
Marco: Jedním z žánrů, kterým se věnujeme, je venezuelská hudba. To sice není hudba z naší země, ale já jsem ji slýchal od dětství, protože ji poslouchali mí rodiče. Takže jedním ze zdrojů je i hudba, kterou jsme poslouchali doma. Ostatně Maríin otec je folklorista a i díky němu můžeme znovu nacházet písně, které jsme znali v dětství.
Proč jste se z Argentiny přestěhovali do Francie?
María: Byla to tak trochu náhoda. Byli jsme jednou na výletě v Brazílii a hráli jsme tam na ulici. Seznámili jsme se tam s jednou Francouzkou, která hrála na charango. Zahráli jsme si s ní, pak jsme ji pozvali do Argentiny a ona nám vnukla myšlenku, abychom přijeli do Francie. V roce 2017 jsme tedy do Francie přijeli, cítili jsme se tam moc dobře, a tak jsme tam zůstali. Začalo to tedy takto jedním přátelstvím.
Předpokládám, že publikum ve Francii vnímá jihoamerickou hudbu jinak než posluchači v Argentině. Je to tak?
Marco: Je jasné, že ve Francii lidé vnímají jihoamerickou hudbu jinak než v Argentině. Je to naprosto přirozené. V Evropě naši hudbu řadíte do world music. Ale jinak moc nevím…
María: Myslím, že tam je jeden rozdíl, a to je způsob poslechu. Tady v Evropě se lidé při poslechu velmi soustředí na detail. Ale zase tolik netančí. Hudba, kterou hrajeme, je původně taneční, ale tady v Evropě ji lidé vnímají jinak. Netvrdím, že je to lepší, nebo horší, ale způsob, jakým lidé hudbu přijímají, je jiný.
Tušíte, jak bude vaše hudební dráha pokračovat?
Marco: Na našem nejnovějším albu převažuje naše vlastní hudba a v tomto trendu bychom rádi pokračovali. Potvrdilo se nám, že u publika mají tyto písně úspěch a že fanoušci jsou rádi, že jim nabízíme něco opravdu nového. Touto cestou tedy chceme jít dál.