Aga Khan Music Program – kulturní obroda prostřednictvím hudby

Rozhovor s Kirillem Kuzminem, koordinátorem projektu Aga Khan Music Program

Jak vznikla iniciativa Aga Khan Music Program a jaký je její hlavní cíl?

Aga Khan Music Program je iniciativa Jeho Výsosti Agy Chána, která vznikla ze série úžasných koncertů zaměřených na Hedvábnou stezku poté, co violoncellista Yo-Yo Ma vyrazil na turné do Střední Asie a navštívil města jako Almaty, Dušanbe a Taškent. Já jsem z Taškentu, takže se mě to osobně dotýká. Ale tehdy jsem nevěděl, kdo za tím stojí. Jen jsem obdivoval výsledek a talent, který byl tehdy představen. Tato iniciativa kombinuje koncerty, tedy prezentaci umělců, ale také vzdělávání. Když byla po rozpadu Sovětského svazu ve Střední Asii založena Aga Khan Music Initiative, bylo zřejmé, jak moc docházelo v Sovětském svazu k instrumentalizaci tradičního umění. Nebylo tehdy skutečným prostředkem sebevyjádření, ale spíše šlo o snahu vytvářet něco krásného, dekorativního. Jenže pro většinu lidí je umění způsob, jak vyjádřit svou identitu, jak mluvit o každodenním životě, o své spiritualitě, o radostech i smutcích. Takže máte třeba taneční rituál vzpomínky nebo smuteční tanec, který lidé provádějí, když někdo z rodiny zemře, jako způsob, jak na něj vzpomenout. Tyto žánry byly považovány za bláznivé projevy a hrozilo jim úplné vymizení. Umělci byli posíláni do represivních psychiatrických zařízení jen proto, že provozovali duchovní hudbu nebo tanec. Takže když Sovětský svaz přestal existovat, byla to nádherná příležitost vrátit se k těmto tradicím, podpořit jednotlivé etnické skupiny v návratu ke kořenům a v tom, aby využívaly svou tradiční hudbu jako prostředek vyjádření, jako způsob posílení vlastní identity. Vznikla tedy vzdělávací iniciativa, která se právě tohoto týká. To, co děláme, je ze 70 % vzdělávání a z 30 % pořádání koncertů.    

Jakým způsobem se komunity podílejí na vzdělávacím programu Aga Khan Music Initiative a v kterých zemích tento program působí?

Tuto vzdělávací iniciativu mají na starosti komunity, které podporují školy, učitele a také učební osnovy, které buď už existují, nebo se vyvíjejí uvnitř státních institucí. To se nám úspěšně podařilo v Kazachstánu. Kazašská vláda od nás převzala sbírku knih, příruček a vzdělávací metodiku a využívá ji jako jednu z alternativ pro výuku tradiční hudby. V současnosti to probíhá také v Kyrgyzstánu, kde máme hudební školy. Vzdělávací program máme i v Tádžikistánu, v oblasti Hunza ve vysokohorském regionu Pákistánu a také v Egyptě, konkrétně v Káhiře. To je tedy ta vzdělávací část. Zaměřuje se na oživení hudebního a tradičního dědictví, ale zároveň mu pomáhá dát nový život, podporuje vznik nových děl, takže studenti dneška se stávají skladateli zítřka a využívají svou tradiční identitu k tomu, aby se vyjádřili novými způsoby, moderním hudebním jazykem. A právě to je inspirující a důležité. A tím se dostáváme k prezentaci.    

V rámci programu působí mezinárodní skupina Aga Khan Master Musicians. Jak bychom ji mohli charakterizovat?

Je to kolektiv uznávaných hudebních pedagogů, kteří jsou zároveň vynikajícími hudebníky. Mezi nimi je například Wu Man, která denně vyučuje v Číně a přednáší také v USA. Dále je tu Abbos Kosimov, který pochází z Taškentu v Uzbekistánu, stejně jako já. Vyučuje po celém světě a má obrovské množství příznivců v Uzbekistánu, ve Spojených státech i v Číně. O Číně mluvím tolik proto, že jsme tam právě dokončili dvoutýdenní turné se skupinou Aga Khan Master Musicians. Vystupovali v Pekingu v Koncertní síni Zakázaného města, což je ikonické místo. Projeli celou zemi a hráli také v Hongkongu a v několika městech v Sin-ťiangu. Stále to v sobě ještě zpracovávám. A co se týče prezentace, ta se netýká jen skupin, kolektivů nebo interpretů, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Také rádi představujeme držitele ocenění. Když mluvím o oceněních, mám na mysli Aga Khan Music Awards, což je jednou za tři roky pořádaná událost, zaměřená na všechny kultury a hudební žánry, které čerpají z islámských vlivů, z muslimských kultur, a přetvářejí je do hudebního vyjádření – ať už v oblasti vzdělávání, nebo koncertní činnosti. To je další příležitost, kterou nám poskytl Jeho Výsost Aga Khan – možnost organizovat tato ocenění. Ocenění jsou založena na široké síti navrhovatelů. Je jich více než 300, někteří jsou aktivnější než jiní, a sdílejí své znalosti bez nároku na odměnu. Nominují umělce, které považují za nejvýznamnější, nebo ty, kteří si podle jejich názoru zaslouží podporu či ji potřebují – protože po pandemii covidu jsme jako kulturní sektor všichni zoufale potřebovali pomoc. To je tedy jedna ze složek naší činnosti.    

Co je cílem těchto cen? Spíše podporovat kulturu v islámských zemích, nebo tuto kulturu představovat světu?

Výborná otázka. A je opravdu důležité na ni odpovědět. Islámská kultura je například v Evropě skutečně podreprezentovaná. Naším cílem je opravdu ukázat kulturní projevy. Přivést tuto hudbu k publiku znamená získat pro ni nové posluchače a najít odezvu mezi nimi. Letos například Edinburgh International Festival představil šest našich hudebních vystoupení. Začali jsme s pěti, a když viděli umělce, jako je Soumik Datta, řekli: „Chceme ho dvakrát.“ Takže ho zařadili i do svého úvodního koncertu. Právě Soumik Datta je fantastickým příkladem toho, co děláme, protože tuto hudbu si může oblíbit kdokoli, nejen lidé z muslimské komunity. Soumik Datta se narodil v Bangladéši, vyrůstal v Indii a je britským občanem. Ale témata, o kterých mluví, překračují hranice. Jsou společná pro různé civilizace. Takto byl také oceněn v rámci Aga Khan Music Awards. A to je hodnota, kterou přinášíme jeho tvorbě. – Mustafa Saeed, který také vystupoval v Edinburghu, je výzkumník. Studuje maqám, hraje na arabskou loutnu, zpívá. Ale také skládá nová díla založená na maqámu. Jedno z mých oblíbených jeho alb se jmenuje Autism – jde nad rámec spirituality staré poezie a zahrnuje témata, která jsou pro něj důležitá. Stejně jako Soumik Datta, i on se věnuje problémům společnosti, klimatu a nesrovnalostem na indickém subkontinentu. Víte, já opravdu cítím vášeň pro to, když hudba pomáhá vyjádřit něco víc než jen zábavu. Aga Khan Master Musicians se jako trio také sešli v Edinburghu, tentokrát se zaměřením na Střední Asii. A znovu, měl jsem obrovskou radost, že jsem mohl pomoci pořád koncert kyrgyzské kapely Ustadshakirt, což jsou opět studenti našich vzdělávacích programů, kteří nyní učí v Biškeku a dalších městech Kyrgyzstánu.    

Proč se album, které nahráli Aga Khan Master Musicians, jmenuje Nowruz?

Nowruz je symbolické období, je to svátek. Například v Taškentu v Uzbekistánu se slaví nejčastěji 21. března, což je den jarní rovnodennosti. Ale země Střední Asie a okolní oblasti, počínaje Íránem až po některé komunity v Turecku, věnují tomuto svátku celý týden, trochu před tímto datem a trochu po něm, aby to patřičně oslavily. Je to obnova, nová energie, příchod jara. A to je téma tohoto alba. Je to nová hudba, má orientální duši, ale překračuje hranice. Album obsahuje skladby každého člena souboru. Závěrečnou skladbu Nowruz napsal Abbos Kosimov. Myslím, že je to jeho první skladba, kterou napsal pro soubor. Je to komplexní, velmi slavnostní dílo. Je to tedy slavnostní album, které má také určitý rozjímavý charakter.