Protestsongy 1966–2017 (recenze 2CD)

Protestsongy – zejména v české (a částečně i slovenské) populární hudbě – jsou tématem dvojalba, které obsahuje celkem 48 skladeb a které vydal Tomáš Padevět. Kompilace je to užitečná zejména ze dvou důvodů: 1. Ukazuje, že protestsongy zdaleka nejsou či nebyly pouze doménou folku. 2. Vedle klíčového období z doby bezprostředně po okupaci naší země v roce 1968 a vedle zde trochu opominutého roku 1989 protestsongy vznikaly v různých dobách a stále vznikají. Chronologicky tak záběr alba sahá od 50. let, reprezentovaných trampskou písní Už se mi tvůj šátek v dáli ztrácí (zde v nahrávce z počátku 90. let, a tudíž trochu nelogické zařazené až téměř na závěr chronologicky pojatého kompletu), až po velmi explicitní duet Barbory Polákové a Davida Kollera z roku 2012 Sami. Ještě novějšího data je nová verze Modlitby pro Martu z roku 2017, která sice nedosahuje síly originálu, ale účastí zpěvaček několika generací jakoby shrnuje a završuje těch několik desetiletí českého protestsongu.

Co je to vlastně protestsong podle této kompilace, „vyzdobené“ mimochodem docela odpuzujícím obalem? Proti čemu se protestovalo nebo protestuje? Samozřejmě zcela konkrétně proti příjezdu tanků v roce 1968 – ve zvukově nekvalitní, ale velmi důležité písni Petra Ulrycha (Zbývá mi jen píseň), v hymnické nahrávce Karla Kryla (Bratříčku, zavírej vrátka) nebo třeba v písni Klíč od Kremlu v podání Petra Spáleného. Protestovalo se však i obecně proti válce (Tryzna za živé – Jitka Zelenková, Zlej sen – Karel Černoch, Jó to jsem ještě žil – Jiří Suchý). Nechyběly poetické reminiscence na světové, tematicky příbuzné hity (text Ivo Fischera na Dylanovu píseň Blowin’ In The Wind v podání Waldemara Matušky) nebo neméně poetické písně zcela domácí (Mečíky Petra Spáleného s textem Jany Žížalové). Jistou protiváhu kultivovaným textařům středního proudu konce 60. let a geniálním autorům typu Jiřího Suchého tvoří přímočaré a někdy z dnešního pohledu spíše rozpačité písně jako Prasácký uřvanci dua Paleček & Janík. V žádném případě to však neznamená, že by popové protestsongy byly uhlazené a folkové přímočaré, nepoetické. Naopak. O kvalitách básnického jazyka Karla Kryla nelze pochybovat (i když jeho pozdní text Demokracie patří mezi jeho méně povedené písně) a palachovská píseň Bohdana Mikoláška Ticho je mimořádně silná nejen textově, ale i melodicky a aranžérsky. Naopak prvoplánová a po formální stránce odbytá veršovánka Temno Pavla Žáka (v podání Karla Černocha) je, s prominutím, naprostý blábol.

Zatímco první část dvojalba je poměrně jednotvárná (což nemyslím jako výtku), druhé CD je pestřejší. Vedle už zmíněného trampského Šátečku na něm najdeme Dědečkovo dobovým kontextem podmíněné Blues pro sirény, potají nahranou Poctu Janu Patočkovi v podání Marty Kubišové z roku 1978 nebo Poctu Majakovskému od Roba Grigorova, „protestsong v light verzi“, který v druhé polovině 80. let běžně hrál komunistický rozhlas. Navzdory tomu je to mimořádně silná píseň, zde bohužel zařazená v umělecky méně dokonalé verzi z roku 1994. Dokladem toho, že umění protestsongu je stále živé, je pak především otevřeně protikomunistická píseň Olina Nejezchleby Stesk z roku 2010.

Vzhledem k tematickému vymezení dvojalba (protestsongy „zejména v populární hudbě“) je pochopitelné, že folkaři dostali méně prostoru, než by si v rámci žánru zasloužili. Nenajdeme zde jména jako Merta, Hutka, Janoušek, Dobeš, Burian, Nos nebo Spirituál kvintet – ti všichni sem patří. V tomto kontextu pak zarazí výrazné přecenění fenoménu Paleček & Janík, zastoupeného hned třikrát. Stejně tak je nepochopitelné opomenutí Petra Skoumala a jeho mimořádně silných písní z alba Poločas rozpadu. Obecně chybějí písně, které vznikly v období těsně po Listopadu 1989 (Veselá revoluce Iva Jahelky, Co jsme si, to jsme si Karla Plíhala, Estébáček JéJé Neduhy), ale je pravda, že ty se více než protestu věnují potvrzování už vydobytých pozic a tématu se navíc věnovalo samostatné CD Písně sametové revoluce. Zcela mimo záběr kolekce je pak nejen celý český underground, ale také punk nebo z pozdější doby hiphop. To vše jsou žánry, v nichž protestní témata silně rezonují, ale je pravda, že bychom se už dostali příliš daleko od vymezeného tématu. Důsledné dovedení kompilace do současnosti by pak nemělo vynechat – když ne Tomáše Kluse a Xindla X – především Jakuba „Cermaque“ Čermáka, dnes asi nejkonzistentnějšího českého zpěváka/autora protestsongů. Ze Slovenska by pak neměla chybět skupina Živé kvety.

Tímto výčtem absentujících jmen neříkám, že je dvojalbum špatně sestavené. Tomáš Padevět jako vydavatel a autor koncepce předvedl jeden z mnoha možných pohledů, pohled můj (nebo kohokoli jiného) by pochopitelně byl jiný. Kolekce je přesto, nebo možná právě proto, velmi inspirativní a i poučenému posluchači jistě přinese mnoho překvapení a zajímavých souvislostí.

Vydavatel: Tomáš Padevět
Rok vydání: 2017
Žánr: pop
Celkový čas: 2:37:03 (2 CD)