Petr Lutka:  Stále mě oslovuje tvorba Karla Kryla

Rozhovor s písničkářem Petrem Lutkou

Váš přerod z humorného písničkáře v interpreta duchovních písní byl v 80. letech pozvolný. Pamatujete si na tehdejší reakce posluchačů?

Přerod byl pozvolný a ne bezbolestný. Dělat mix z původního repertoáru ze 70. let s tím nově vznikajícím nebylo vůbec lehké pro mne ani pro posluchače. Ten repertoárový přechod usnadňovaly moravské národní písně hlavně ze sbírky Františka Sušila, na které bylo folkové obecenstvo už adaptované na koncertech Jardy Hutky a dalších kolegů. Zařadit některé z vlastních písní jsem se odvážil až časem, průběžně, jak to nabízely okolnosti. Nebylo to způsobeno ani tak strachem z všudypřítomného „ucha“, jako spíše z nejistoty, jak na tyto duchovně zaměřené písně budou lidé reagovat. Ostatně bylo to vidět i na výběru repertoáru Boba Dylana či Johnnyho Cashe, když chtěli dát na koncertě na vědomí, že jsou věřící křesťané. Vzpomínám v této souvislosti velice rád na koncert na festivalu v Lipnici v roce 1984, kde jsme se spolu s už zemřelým vynikajícím kytaristou Zdeňkem Hráškem a mým dlouholetým spoluhráčem Petrem Freundem před společným vystoupením vroucně pomodlili. Zazněla tam řada krásných duchovních balad ze Sušila. Konferenciér Honza Rejžek měl šťastný nápad, když vyzval všechny, aby si zapálili svíčky, zapalovače, co kdo měl po ruce. Celý amfiteátr zpíval s námi, a my si najednou uvědomili, jak nás tyto písně úžasně propojují navzájem a hlavně s Pánem, který je v těchto písních oslavován.

Vaše zatím poslední řadové album se jmenuje Skryté slunce. Vedle písní mariánských nebo o Kristu, Nejsvětější Trojici či eucharistii jste na ně zařadil i píseň Pravda a láska, inspirovanou osobností Mistra Jana Husa. Jak a v čem je pro vás tato osobnost inspirativní?

Téma písně Pravda a láska je vzhledem k nám Čechům a různému vztahu každého z nás k husitské době nejvýš kontroverzní a často i bolestivé. Slova refrénu „Ježíši, Maria“ („volají denně, tak jako Mistr Jan na hranici…“) denně mnozí z nás nevědomky vyslovují v nejrůznějších situacích. Nevědomost sice hříchu nečiní, ale i tak je na pováženou, že valná část národa denně vyslovuje nadarmo slova, která Mistr Jan Hus volal opakovaně a z hloubi svého srdce v nejtěžší chvíli svého života, když umíral, a která Desatero zakazuje ve druhém přikázání. Jan Pavel II. jménem církve na přání našich církevních představitelů uznal, že Mistr Jan Hus byl reformátorem, kterému šlo o dobro církve a národa. Žil bezúhonným způsobem života, ale nakonec zemřel smrtí, kterou jak známo veřejně vyžadoval i pro své odpůrce. Kdo se o to zajímá, nejvíce se o tom všem dočte v knize Jana Sedláka Mistr Jan Hus. Jeho odkaz zavlekl náš národ do dlouhotrvající bratrovražedné války. Co je Pravda bez Lásky a Láska bez Pravdy, to nás učí bezezbytku jen náš Pán Ježíš ve své Církvi a nikoliv kdokoliv z nás jednotlivců.

Vaše cesta je na naší hudební scéně originální. Jsou tu však i další písničkáři, kteří se věnují duchovním tématům. Čí tvorba vás oslovuje a v čem?

Snad nejvíce mě za poslední desítky let oslovuje tvorba Boba Dylana, velmi rád poslouchám americké černošské spirituály – i v podání našeho Spirituál kvintetu – nebo gospely, které mám nejraději v podání Mahalie Jackson. Oceňuji, že duchovně zaměřené písně v podání Bona z U2 dokážou zaujmout i celosvětově. Z domácí provenience mám moc rád písně Sváti Karáska, žalmy v podání Oborohu, ale třeba i Mirka a Janičky Radových. Jejich písně jsou nesmírně slaďouňké, ale skrz naskrz poctivé a upřímné. Nejvíce ze všech kolegů písničkářů mě však na toto téma zasáhla a nadále zasahuje tvorba Karla Kryla.