Paleček a Janík: Hele lidi (recenze dvojalba)

Hrát ve dvou 40 let, o tom by mohli snít Simon s Garfunkelem i Kotvald s Hložkem. Mirek Paleček a Michael Janík – přes občasné odskočení k jiným projektům – zůstali jistotou české folkové scény jako duo. Nyní jim Supraphon vydal reprezentativní výběr, na kterém je oprávněně kladen důraz spíše na závažnější, a tedy zdánlivě trvalejší část tvorby dvojice. Bohužel ani z ní s odstupem několika dekád vše neobstojí.

Vezměme si třeba titulní a kdysi téměř hymnickou záležitost Hele lidi. Zatímco v pohnutém roce 1969 slogan „Hele lidi nechte chvilku zmatků“ fungoval, dnes zatahá za uši nezvládnuté frázování („do deště seneDÁ“) a úsměv na tváři vyvolá rýmování zdrobnělin „Hele synku za malou chvilinku / pro pusinku přijde slečna tvá“. Zdrobněliny mají pánové vůbec rádi, což dokazuje Miroslav Paleček i v novince, duetu s Janou Mařasovou, Tři tečky. Tam však ono „dary, dárky, dárečky“ – díky méně mentorskému tématu a bezstarostnému podání – vůbec nepůsobí špatně.

Mezi dvěma zmíněnými písněmi, pravděpodobně nejstarší a jednou z nejnovějších na dvojalbu, najdeme pestrou škálu úspěchů i průšvihů, klenotů i ostud. Tu se blýskne pěkná kytara (Hájovna), jinde nepěkně udeří do uší píšťala (Harmonikář). Přízvuky běžně létají, kam nemají (Plutan, Úsměv), a texty jsou plné frází (Hruška, Vendulka).

Po zvukové a žánrové stránce dvojalbum rozhodně není jednolité a nudné. Vedle archivních nahrávek s archaickým zvukem na něm najdeme i z dnešního pohledu čisté snímky (Kukátko), vedle akustického folku nechybí třeba jazzový až funkový doprovod (Inkoust). Pěkné jsou přesahy k blues (Holka z venkova, Hotýlek), zatímco orchestrální aranžmá spíše škodí (Ráno).

Přes všechny výhrady můžeme 40skladbovou kompilaci brát jako malou ukázku vývoje českého folku: od neuměle napsaných, ale vážně míněných protestsongů až po profesionálně zahrané a méně závažné kousky. A mezitím třeba koketování s dalšími žánry, křečovitý pokus o humor (i když v Čínském restaurantu pár povedených frází najdeme) i ekonomická satira (Na Novej rok).

S Palečkem a Janíkem je to podobné jako s Greenhorny. I jejich rané nahrávky dnes znějí úsměvně, začínající kapele bychom jejich nešvary neodpustili, a přesto je považujeme za legendu. A podobně jako Jan Vyčítal v současné době píše v rámci svého žánru textové perly (tu o tom radaru nemyslím), najdeme i v aktuální tvorbě Miroslava Palečka a Michaela Janíka solidní písničky, za které se pánové rozhodně stydět nemusí. A ten zbytek berme jako materiál historické hodnoty.

Rok vydání: 2007
Vydavatel: Supraphon
Žánr: folk
Celkový čas: 57:56 + 54:21