Slyšte, lidé!: novinky z evropského jazzu

„My Romové hrajeme tak trochu všechno. Stejně jako jazzoví muzikanti hodně improvizujeme,“ říká maďarský saxofonista Gábor Bolla na obalu svého profilového alba Find Your Way. Mladý hudebník – narodil se v roce 1988 – s pověstí zázračného dítěte, který se ve svých patnácti letech probojoval do semifinále saxofonové soutěže na festivalu v Montreux, se ke svému současnému nástroji dostal, jak už to bývá, od klarinetu. Virtuózní samouk má v krvi nejen přirozenou romskou muzikálnost, ale na své zatím krátké, ale intenzivní cestě pochytil to nejdůležitější od maďarských „vážných“ skladatelů v čele s Bartókem i od klíčových tvůrců jazzové historie. Není tedy divu, že album otevírá právě jedna Bartókova skladba a že vedle svých autorských kompozic Bolla na CD zařadil i skladby Sonnyho Rollinse a Thelonia Monka, stejně jako – u jazzmanů v poslední době velmi oblíbeného – Stevieho Wondera. Bolla své album natočil s pianistou Robertem Lakatosem. Dále uslyšíme švýcarskou rytmiku, kterou tvoří kontrabasista Heiri Känzig a v New Yorku usazený bubeník Jojo Mayer. Jako host na albu účinkuje houslista Lajos Sárközi.

Zatímco Bolla je velkou nadějí evropské scény, životní osud vynikajícího švédského klavíristy Esbjörna Svenssona se bohužel uzavřel v roce 2008, kdy se tento hudebník utopil při potápění. Z dosud nevydaných nahrávek jeho tria nyní vyšlo album 301, další doklad toho, jak talentovanou osobnost severská scéna Svenssonovou smrtí ztratila. Esbjörn Svensson Trio, které vystupovalo pod zkráceným názvem e.s.t., se pohybovalo na široké škále od romantického klavírního jazzu až k ostrým rockovým reminiscencím. Významnou roli v jeho hudbě hrály hrají ambientní plochy, vytvářené elektronicky nebo akustickou nápodobou. Důležitými členy tria byli i oba hráči na rytmické nástroje, bubeník Magnus Öström a basista Dan Berglund.

Na albu Lighthouse se sešlo jazzové trio, které tvoří mladý britský pianista Gwilym Simcock, dále jeho krajan, o 15 let starší saxofonista Tim Garland, a izraelský bubeník a hráč na perkuse Asaf Sirkis. Nahrávka vznikala v listopadu 2011 a obsahuje především autorské skladby Tima Garlanda a Gwilyma Simocka.

Kontrabasista a skladatel Anders Jormin se narodil v roce 1957 ve švédském Jönköpingu. Na začátku 90. let se etabloval na mezinárodní scéně po boku amerického saxofonisty Charlese Lloyda, později vystupoval s polským trumpetistou Tomaszem Stańkem. Kromě toho hrál například s Lee Konitzem, Paulem Motianem, Kennym Wheelerem a dalšími špičkovými jazzmany. Na univerzitní úrovni vyučuje hru na kontrabas a improvizaci a vedle jazzu se věnuje i další stylům. Ani jeho nové album Ad Lucem není čistě jazzové. Jormin se zhlédl ve středověké a tradiční duchovní hudbě, ke které album směřuje nejen využitím éterických ženských vokálů, ale především latinskými texty, z nichž většinu si kontrabasista sám napsal. Spolu s ženskými hlasy hraje důležitou melodickou roli Fredrik Ljungkvist coby hráč na klarinet, basklarinet a saxofon. Rytmicky pak album spíše jen přizdobuje bubeník Jon Fält.

Jako další dostane slovo německý klavírista Michael Wollny. Nové, celkově páté, album jeho tria [em] se jmenuje Wasted & Wanted. Náš přední klavírista a skladatel generace třicátníků, Wollného vrstevník Michal Nejtek, přirovnává ve své recenzi trio [em] k tvorbě americké skupiny Bad Plus. Také v tomto případě jde totiž o „hledání nového jazyka, zvuku, přetváření cizího materiálu“. Další, ke komu Nejtek Michaela Wollného přirovnává, je pak špičkový americký klavírista Brad Mehldau. V závěru své recenze pak píše: „Trio Michaela Wollného vytváří pravidla své vlastní cesty. Až je začne též porušovat či překračovat, bude ještě zajímavější.“ Trio vedle Michaela Wollného tvoří kontrabasistka Eva Kruse a bubeník Eric Schaeffer.

Další album, z kterého si pustíme ukázku, se jmenuje Urban Folktales a natočil je JBBG, bigband ze Štýrského Hradce, doplněný několika hvězdnými hosty. Zkratka JBBG znamená Jazz Bigband Graz a jde o jedno z předních jazzových těles našich jižních sousedů. CD obsahuje šest skladeb, na kterých se autorsky podíleli kapelník a saxofonista Heinrich von Kalnein a trumpetista Horst-Michael Schaffer. Jde o skladby sice jazzové, ale ovlivněné i hudebním cítěním východní Evropy a rakouskou lidovou hudbou a v neposlední řadě také hudbou africkou. Jako hosté na albu účinkují jazzoví hudebníci nejen z Rakouska, ale také z Německa, Švýcarska nebo Finska.

Mariia Guraievska je ukrajinská zpěvačka, která na svém albu Water Nymphs nabízí průniky tradiční ukrajinské hudby a jazzu. Jde opět o mezinárodní projekt, ve kterém zpěvačku doprovázejí mladí hudebníci z Polska. V první řadě upozorním na kytaristu Mateusze Szczypku, dále jsou to Michał Kapczuk na kontrabas a na bicí Sebastian Kuchzyński.

V závěru pořadu zamíříme do Finska, a to hned dvakrát. Pod názvem Sun Trio se skrývají trumpetista Jorma Kalevi Louhivuori, bubeník Olavi Louhivuori a basista Antti Lötjönen. V roce 2006 zvítězili na Islandu ve finále soutěže Young Nordic Jazz Comets a od té doby jsou považováni za výrazné představitele mladé severské scény. V jejich hudbě najdeme impresionistické i ambientní pasáže, ale také momenty, ve kterých pánové nešetří energií.

Trumpetista Verneri Pohjola své nové album nazval Ancient History. Navzdory názvu jde o album moderní, víc evropské než finské a možná ještě víc americké než evropské. Od trumpetistova předchozího CD Aurora se novinka výrazně liší. Namísto aranžérských experimentů a spousty hostů dal autor tentokrát přednost kompaktní kapele. I proto stojí na obalu desky vedle Pohjolova jména stejně velkými písmeny slovo Quartet – a v rámci skupiny je navíc zdůrazněn klavírista Aki Rissanen, vyhledávaný finský hudebník, člen větších i menších těles i sólista. Rytmiku tvoří osvědčení Joonas Riippa na bicí a Antti Lötjönen na kontrabas a jedinými hosty jsou saxofonista Jukka Perko v jedné skladbě a hráč na perkuse Tatu Rönkkö ve třech kompozicích. Jak píše v recenzi pro časopis UNI Vladimír Kouřil, „Pohjola přiznává, že se po pestrém obsazení vynikající Aurory chtěl vnořit hlouběji do problematiky hry v kvartet. To je totiž forma, ve které se od počátků moderního jazzu formovalo mnohé pro jazyk moderního jazzového vyjadřování a pro způsob komunikace mezi hráči“. A Kouřil pokračuje: „Pohjolu slyšíme v široké šále zvuku jeho trubky, která dokáže znít na jednom pólu břeskně, na druhém v tiché dýchavičnosti.“