Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Latinské Ameriky 2022

Ze spolkového státu Roraima na samém severu Brazílie pochází Ben Charles, hudebník s indiánskými předky. Zpívá texty s politickými a ekologickými témata, ve své hudbě kombinuje karibské a amazonské styly jako carimbó, bolero, salsa a rumba, čerpá i z reggae a afrobeatu. Svými písněmi plnými výrazných basových linek a elektronických beatů apeluje mimo jiné na záchranu amazonského pralesa.

Píseň Días que no lloro, Dny, kdy nepláču, společně nahráli chilský kytarista Benjamin Walker a mexická zpěvačka Silvana Estrada. Sešli se v nahrávacím studiu v Mexiku, kde tuto baladu natočili, a poté intenzivně koncertovali hlavně v Chile a Argentině. 

Alexey León je saxofonista, který se narodil na Kubě a vyrůstal v Moskvě. Jeho nové album Influenciado je poctou afro-kubánské jazzové tradici a průkopníkům latinskoamerického jazzu. Leóna, který je autorem všech skladeb na albu, doprovázejí další kubánští hudebníci – Caramelo de Cuba na klavír, Reinier Elizarde a El Negrón na basu a Georvis Pico na bicí. Na trubku famózně hraje několikanásobný držitel Latin Grammy Carlos Sarduy. Dále účinkuje španělský bubeník Marc Miralta. Sám Alexey León je držitelem prestižní kubánské ceny JoJazz 1st Prize z roku 2017 a kromě aktuálního alba má za sebou tři jiné včetně toho s úpravami písní Bulata Okudžavy.

Hudbu na pomezí samby a jazzu hraje brazilský hráč na sedmistrunnou kytaru Luiz Morais. Konkrétně skladba Pra Cantar Samba, kterou si z jeho alba In The Weave poslechneme, vychází z estetiky brazilských tanečních zábav, zvaných gafieiras. Morais pochází z Fortalezy na severovýchodě Brazílie, ale od roku 2010 působí v Londýně, kde vystupuje jednak se svým jazzovým sextetem, jednak s kapelou Alvorada, se kterou se věnuje brazilské hudbě choro. I když ale žije v Anglii, srdcem zůstává v Riu de Janeiru, kam v roce 2007 přijel studovat populární hudbu. 

Jazzová saxofonistka a zpěvačka Eliana Graciela je dcera chilského saxofonisty a kapelníka Raula Gutiérreze. Sama studovala hru na saxofon ve Vídni a v současně době se zaměřuje na latinskoamerickou a především na brazilskou hudbu a v jejím rámci na taneční styl choro. Svůj pohled na hudbu nyní Eliana Graciela představuje na svém novém albu Doce de Coco. Nahrála je na Kubě s mezinárodní kapelou, kterou tvoří hudebníci z několika latinskoamerických zemí včetně jejího otce.

Projekt Contento má kolumbijské kořeny, věnuje se směsi moderní latinskoamerické hudby, funku, soulu a hudby africké a svému stylu říká salsapunk. Jeho zvuk je postavený především na klávesách, kytaře a hostujícím saxofonu. Základ skupiny tvoří dva rodáci z Kolumbie, kteří však už řadu let žijí v Evropě. Paulo Olarte bydlí v Ženevě a je také členem skupiny Acid Coco, El Dragón Criollo a La Jungla. Jeho kolega Sebastian Hoyos s přezdívkou Sano, žije v Barceloně a působí jako DJ a producent. Vznik jejich alba En Lancha Pal Futuro silně poznamenal covid. Zatímco Sano opustil Barcelonu a odjel do rodné Kolumbie, jeho kolega Paulo zůstal v Ženevě. Nejprve pánové na písních pracovali na dálku přes oceán a posílali si části nahrávek. Část alba však Paulo zpracoval sám ze zásoby natočených nápadů z dřívějších dob. Některé skladby jsou tedy vlastně výsledkem jeho producentské a post-producentské práce.

V čele skupiny Dendê & Band stojí brazilský hudebník a zpěvák Dendê Macêdo, který se na profesionální dráhu vydal ve svých 14 letech. Tehdy se stal členem slavné skupiny hráčů na rytmické nástroje Timbalada. Ve svých vlastních projektech propojuje brazilské rytmy s afrobeatem, reggae a dalšími tanečními styly. Na svém novém albu Agô, které vyšlo v květnu 2022, se Dendê snaží zachytit atmosféru a energii rituálů brazilského náboženství kandomblé. To je víra, kterou si v Jižní Americe udrželi potomci otroků ze západní Afriky, především Jorubů, pocházejících z území dnešní Nigérie. Dendê, který střídavě žije v Brazílii a ve Spojených státech, tak ve své hudbě propojuje brazilskou a africkou kulturní tradici.

Lucho Argaín, vlastním jménem Luis Guillermo Pérez Cedron byl kolumbijský hudebník, který působil v Mexiku a který proslavil tropický taneční styl cumbia. Dodnes se mu ostatně říká El Ídolo de la Cumbia, Idol kumby, nebo El Ídolo de México, Mexický idol. V roce 1960 se stal hlavním zpěvákem mexické skupiny La Sonora Dinamita, a i když zemřel v roce 2002, kapela pokračuje dál a jen si k původnímu názvu přidala jeho jméno. Dnes je to tedy La Sonora Dinamita de Lucho Argaín. V březnu 2022 kapela vydala nový singl El Hombre Necio, Pošetilý muž, ve spolupráci s mexickým rapperem, který si říká Santa Fe Klan. 

Zpěvačka La Paula Herrera sice žije v Chicagu, ale své nové album Yo no sé napsala v době pandemie v izolaci v rodném Chile, v přímořské turistické lokalitě Los Molles. V písních, které aranžoval a produkoval chilský pianista Marcos Meza, se proplétají prvky jihoamerické lidové hudby, jazzu, latinských tanečních rytmů a alternativy. Zpěvačku dále doprovázejí Martín Benavides na akordeon, Pato Rojas na kontrabas a Danilo Donoso na bicí a perkuse. V jedné písni jako host účinkuje kolumbijská zpěvačka Marta Gómez.

V roce 1550 založil španělský dobyvatel Hernan de Santana město Valledupar, které je dnes hlavním sídlem kolumbijského departmentu Cesar. Z tohoto půlmilionového, ozbrojenými útoky zmítaného sídla na samém severu Jižní Ameriky pochází písničkář Chabuco. V dubnu 2022 vydal společný singl Noche Sensacional s kubánským trumpetistou a producentem Dayhanem Díazem. Skladba, která o měsíc později vyšla na Díazově albu Noche Tropical, v sobě obsahuje prvky španělského tance bolero a kubánského sonu. 

Nositelem ocenění z kubánského festivalu JoJazz z roku 2012 je zpěvačka Zule Guerra, která pak v roce 2019 absolvovala Berklee School of Music v Bostonu. V roce 2020 tato Kubánka vydala své zatím poslední studiové album El Viaje. Poté se rozhodla, že některé z písní nahraje s pár přáteli také živě a vydá jako koncertní nahrávku, pořízenou jako streamované vystoupení z nahrávacího studia Egrem v Havaně.

Skupina Muva je sice z Mexika, ale na svém albu Yum Cháak spolupracovala také s hudebníky ze Skotska, Mali nebo Izraele. Album hudebně vychází z tradiční hudby různých zemí, ale také z rocku, hudby elektronické a vážné a z jazzové improvizace. Skupina se navíc nechala inspirovat mytologiemi různých národů a kultur; důležitým tématem alba jsou archetypy, které v těchto kulturách zůstávají i v delším časovém horizontu a nezávisle na vzdálenosti. Název Yum Cháak odkazuje na mayského boha deště, který je zde symbolem síly, která smývá bolesti a smutky. Základní sestavu skupiny Muva tvoří Carmen Fuerte, která hraje na různé dechové nástroje, dále kytarista Adrian Lopez, houslista Gerardo Aponte a bubeník Jorge Chavez.