Omar Sosa: Na vodu je třeba dávat pozor

Rozhovor s kubánským pianistou Omarem Sosou

Už dvě vaše alba mají jako základní téma vodu. Proč?

Někdo říkal, že jsem vodou posedlý. Jenže když se nebudeme starat o naši planetu, dostaneme se do průšvihu. Vlastně jsme trochu v průšvihu už teď, i když zatím přežíváme. Na vodu opravdu musíme dávat hodně pozor. Potřebujeme ji totiž úplně ke všemu. My hudebníci máme poslání. Promlouváme lidem a můžeme svou hudbou přispívat k tomu, aby byl svět lepší. Proto apeluji na lidi, aby si vážili toho, co mají kolem sebe a aby to chránili. O problémech často mluvíme, až když je pozdě. Správně bychom měli na problém upozornit tehdy, když se ještě dá řešit.

Na albu Transparent Water jsme jednak vzdali hold vodě, ale také jsme vedle sebe postavili různé kultury. Nahrávání se účastnili hudebníci z Číny, Japonska, Indie, Afriky, Karibské oblasti a Jižní Ameriky. Klavír jako nástroj pak zastupoval evropskou tradici.

Album Aguas je můj společný projekt s Yilian. Strávili jsme společně týden na Menorce a tvořili jsme hudbu s výhledem na moře. Když jsme se tedy spolu bavili o konceptu alba, měli jsme před sebou opět vodu, klidné tiché moře s nádhernými barvami. Přitom jsme ale mysleli i na ty tuny plastů, které v moři leží a které znehodnocují celý ekosystém. A prostřednictvím obrazu moře jsem o těchto věcech chtěl lidem vyprávět. Chtěl jsem říct: Probuďte se, opravdu se už probuďte, o vodu se opravdu musíme starat!

Ovšem přepokládám, že voda není jediným tématem alba…

V jedné z písní na albu zpíváme o tom, že musíme být součástí světa jako celku a ne pouze bránit jednu konkrétní tradici. Všichni jsme obyvateli této planety, musíme tu žít společně. Svět je pro nás pro všechny. I proto na albu několikrát zmiňujeme téma migrace, které je v těchto dnech stále aktuální. Je to podobně důležité téma jako voda. I zde je třeba dávat pozor na to, abychom svět měnili k lepšímu pro nás pro všechny.              

Zatímco Transparent Water je album natočené s umělci z různých zemí, na Aguas jste pracoval se svou krajankou. Je v tom nějaký rozdíl?

Ať nahrávám s lidmi jakékoli národnostmi, s muži nebo ženami, můj přístup se v ničem neliší. Všichni jsme si rovni, všichni sloužíme téže věci. Když tvoříte společenství, všechno spolu sdílíte. Při nahrávání alba nebo i při koncertování s kapelou mám zásadu, že všichni plníme společný úkol – každý třeba jinak, ale náš cíl je společný. A k němu dospějeme jedině tak, že si budeme navzájem naslouchat. To je základ: Naslouchat si a ujišťovat se, že dílo je společné. Tvůrci jsme my všichni, ne pouze vy nebo já. Takto jsem spolupracoval i s Yilian. Mimochodem jsme zástupci dvou různých generací, mohl bych být jejím otcem. Ale mě baví pracovat s mladší generací. Já jim mohu předat to, co jsem se naučil, a oni mohou zase mě naučit to, co znají oni. Já jsem například ještě z generace, která neznala mobilní telefony nebo Whatsapp. Mladí jsou dnes velmi silní v sociálních médiích a já se to od nich učím. Také se učím nové způsoby, jak mohu poslouchat hudbu. Dnes se lidé často vydávají okolnímu hluku, mají puštěnou hudbu v autě, poslouchají na ulici… Já jsem stará škola, byl jsem zvyklý si v klidu sednout, dát si pivo nebo víno a k tomu si něco pustit. Ale učím se, že si mohu dobrou hudbu poslechnout kdykoli, že si mohu vytvářet své vlastní prostředí. Mohu poslouchat v letadle nebo na letišti a to prostředí je pokaždé jiné. Tím se pak mění i to, jak na mě hudba působí. A to mě pak inspiruje k psaní dalších skladeb.  

A je nějaký rozdíl mezi tím, když klavír souzní s africkou korou a když nahráváte s houslemi?

To je dobrá otázka, ale musím se přiznat, že jsem nad tím vlastně vůbec nepřemýšlel. Se Seckou Keitou to bylo tak, že mezi námi zafungovala chemie a my jsme si řekli, že spolu musíme něco udělat. S Yilian to bylo podobné. Viděl jsem její koncert a velmi mě to oslovilo. Po skončení koncertu jsem tedy šel za ní a řekl jsem jí, že bychom jednou mohli udělat nějaký společný projekt. O dva dny později už jsme byli u mě doma a tvořili jsme společně hudbu a o půl roku později jsme nahráli desku.    

Co připravujete?

Mé další album už je připravené. Bude se jmenovat East African Journey. Cestoval jsem po devíti afrických zemích a nahrával jsem s místními tradičními hudebníky. Africká hudba je hodně repetitivní, rytmická. My jsme skladby dokončili s mým triem, ve kterém hraje Disco Minck z Paříže na harfu, kontrabas a syntezátor moog ze 70. let, dále je to Steve Argüelles na bicí a elektroniku a já hraji něco málo na perkuse, ale především na piano. Ve studiu byl klavír z roku 1872. K africké tradiční hudbě jsem tedy přidal zvuk historického piana. S výsledkem jsem velmi spokojený, je to současně velmi energická a zároveň minimalistická hudba. Způsob, jakým hraji na piano, může chvílemi připomínat Erica Satieho a jindy Thelonia Monka. Album East African Journey vyjde v roce 2020. A kromě toho se chystá k vydání v limitované edici album Aguas v živé verzi ze sálu Elbphiharmonie z Hamburku. Je to krásný sál, ve kterém jsme mohli oslavit výročí německého rádia NDR. Koncert se nahrával do stop a na výsledném mixu se podíleli dva výborní zvukaři – jeden z Kuby, který žije v Barceloně, a jeden z Londýna. Vyjde tedy tato nahrávka a poté i můj projekt East African Journey.