Nový hudební žánr Kurta Rosenwinkela

Rozhovor s kytaristou Kurtem Rosenwinkelem

Co bylo na začátku vašeho nového alba Caipi? Byla to touha natočit písňovou desku, nebo vědomá inspirace brazilskou hudbou?

Projekt Caipi začal vznikat před dlouhou dobou, vlastně v okamžiku, kdy se začaly v mé hlavě rodit jednotlivé písně. Vznikaly jedna po druhé, nezávisle na sobě, ale já jsem si v určité fázi uvědomil, že mají všechny něco společného jednak s brazilskou hudbou, kterou mám rád, a také s rockem. Zjistil jsem, že se v mém vnitřním hudebním světě začal vytvářet nový hudební žánr. V průběhu let vznikaly další písně, které s tímto žánrem korespondovaly. Začal jsem těmto skladbám sám pro sebe říkat caipi, což je odvozeno od skvělého brazilského nápoje caipirinha. Tento nový hudební styl jsem rozvíjel několik let, pracoval jsem na těch písních doma v čase mezi svými dalšími aktivitami. V okamžiku, kdy jsem měl písně připraveny v takovém tvaru, že už chyběl jen finální mix a mastering, založil jsem vlastní vydavatelství Heartcore Records, které toto album mělo vydat. Až během mixu jsem přemýšlel nad tím, kdo by mohl ty písně hrát naživo. Sestavil jsem kapelu, a tak vznikl Caipi Band, se kterým tuto hudbu nyní hraji.

Důležitou součástí kapely je mladý brazilský hudebník Pedro Martins, který na albu zpívá a hraje na několik nástrojů. Jak jste na něj narazil?

Seznámili jsme se díky soutěži kytaristů na jazzovém festivalu v Montreux. Byl jsem předsedou poroty, on byl jedním ze soutěžících a tuto soutěž nakonec vyhrál. Jednou z odměn pro vítěze byl pětidenní mentoring ve Švýcarsku. Během těch pěti dnů jsme se lépe poznali a já jsem přitom zjistil, že on už zná řadu mých písní z projektu Caipi, které v té době ještě nebyly zveřejněné a o kterých jsem si myslel, že je nikdo znát nemůže. Zeptal jsem se jej tedy, jak je možné, že ty písně umí hrát. A on mi vyprávěl, že o nějakých pět let dříve jsem byl v Brazílii a měl jsem tam demonahrávku s těmito písněmi. Tu jsem tehdy věnoval jednomu Pedrovu příteli a on ji dal jemu. Pedro, kterému tenkrát bylo patnáct let, tyto mé písně intenzivně poslouchal a vlastně na nich vyrostl. Byla to úžasná náhoda, která nás v ten moment propojila. A protože album ještě nebylo dokončené a já jsem stále hledal zpěváka do písně Kama, nabídl jsem Pedrovi, že by si v ní mohl zazpívat. On nadšeně souhlasil. Píseň nahrál a výsledek byl dokonalý. Domluvili jsme se tedy hned na další spolupráci – do jedné písně nahrál bicí, do další doprovodné vokály apod., prostě takové drobné závěrečné detaily na albu. A zbytek už znáte. Pedro je skvělý umělec a také dobrý skladatel. Nyní pracuji jako producent na jeho albu, které je těsně před dokončením. Vyjde na labelu Heartcore Records během letošního roku.

Ve skladbě Little Dream hraje na kytaru Eric Clapton. Jak probíhala spolupráce s ním?

S Erikem se přátelím od roku 2011. Posíláme si navzájem svoji hudbu a já jsem mu takto posílal i písně z Caipi, na kterých jsem zrovna pracoval. Eric tedy věděl moc dobře, jak toto mé album vzniká a jak práce pokračuje. Velmi mě přitom podporoval, povzbuzoval mě, a když jsem se rozhodl založit vlastní nahrávací společnost, také mi velmi fandil. Když jsem album v Londýně mixoval, zavolal jsem mu, jestli by nechtěl přijít do studia poslechnout si, v jaké jsme fázi. Přišel, zrovna když jsme pracovali na písni Little Dream. Já jsem využil okamžiku a zeptal se ho, jestli by mi nemohl do té skladby nahrát třeba jen jeden jediný tón, abych už jej měl navždy jako hosta na svém albu. Chtěl jsem to jen tak sám pro sebe, jako vzpomínku na člověka, který mě tolik ovlivnil. On souhlasil, vzal kytaru, zeptal se mě na tóninu a hrál. A bylo to úžasné.

(Celý rozhovor vyjde v magazínu UNI)