Marek Novotný: Nechci svou hudbou posílat vzkazy

Rozhovor s pianistou a skladatelem Markem Novotným

Marku, jste autorem Jazzové symfonie pro symfonický orchestr a jazzový kvintet, ale vystupujete také v duu se zpěvačkami Josefinou Čermákovou nebo s Milli Janatkovou. Vaše aktuální album Fresco s jazzovou kapelou a smyčcovým kvartetem je – co do počtu použitých barev – někde uprostřed. Jak jste k tomuto tvaru dospěl?

Kdybych měl možnost natočit tyto skladby se symfonickým orchestrem, byla by to první volba. Dokonce jsem přemýšlel, jestli bych byl schopný sehnat na to finance. O ty jde totiž v podobných případech především. Mé nové album je tedy jakousi zredukovanou verzí toho, jak bych to býval chtěl, kdybych mohl realizovat naprosto cokoli. To ale rozhodně neznamená, že by zvuk smyčcového kvarteta neměl své kouzlo. Určité virtuózní pasáže navíc lépe vyniknou v komorní podobě než v celé sekci orchestru. A celkově je mi barva smyčcového kvarteta velmi sympatická.

Jaká cesta tedy vedla od Jazzové symfonie k albu Fresco?

Léta jsem si říkal, že bych mohl natočit novou desku. Po zkušenosti s Jihočeskou filharmonií jsem měl v šuplíku řadu dalších skladeb a říkal jsem si, že by bylo dobré ubírat se cestou, v níž mám asi nejvíc talentu, a to je právě fúze vážné hudby a jazzu. Ale zároveň jsem nechtěl, aby celé album bylo jen jazzové trio a smyčcový kvartet. Proto jsem se rozhodl na desku zařadit i duo s Josefinou Čermákovou nebo sextet s Robertem Fischmannem a Mirkem Hloucalem. Prvním krokem k samotné realizaci alba bylo natočení videa s Epoque Quartetem u mě v obýváku, abych mohl vybírat peníze a nabízet tento projekt na koncerty. Už tato domácí nahrávka zněla výborně a i díky ní se mi ještě před samotným nahráváním alba povedlo domluvit pár koncertů. Jako další krok vzniklo ve spolupráci s režisérem a scenáristou Honzou Chramostou takové potrhlé video, které rozdělilo moji sociální bublinu – někteří se chytali za hlavu, co mě to napadlo, ale jiní, a těch byla většina, to ocenili. Na základě tohoto klipu se mi pak podařilo vybrat dostatek peněz, abych projekt mohl uskutečnit.

Proč jste pro spolupráci oslovil právě Epoque Quartet?

Možná budu někomu křivdit, ale domnívám se, že u nás jiný srovnatelný kvartet není. Nejsou to jen vynikající interpreti vážné hudby, ale především skvěle zvládají crossover. Zahrají jazz, populární hudbu, baroko, téměř vyprodali Lucernu. Nad nikým jiným jsem nepřemýšlel, spíše šlo o to, jestli budou mít zájem se mnou spolupracovat. Jsem moc rád, že je to zaujalo. Když už ale mluvíme o smyčcových nástrojích, velmi důležitým hráčem na albu je také basista Ondřej Štajnochr, který skvěle ovládá jak jazzový styl, tak hru smyčcem.

V rozhovoru k předchozí desce jste mi řekl: „Já v hudbě nehledám příběhy ani je do ní nevkládám. Zajímá mě pouze hudba samotná.“ Když ale na album zařadíte píseň s textem, pak přece jen posluchači napovídáte. Nebo ne?

Když oslovuji nějakého textaře, říkám, že bych chtěl, aby text byl velice abstraktní. Ano, použití slova zavdává příčinu k nějakému výkladu. Ale texty mých písní jsou v angličtině a je možné si za ně dosadit libovolnou emoci. Nechci v muzice někomu něco podsouvat, nechci posílat nějaké vzkazy, vysvětlivky nejsou třeba. Neakceptoval bych text, který by byl nějakým manifestem. Obecně proti takovým textům nic nemám, ale není to moje cesta.

Label Good Day Records, který album vydal, se věnuje především folku a country. Proč tato volba?

Dnes je vydavatel především ten, kdo skladbám přidělí kódy a umístí je na všechny důležité platformy. Je to vlastně určitá technikálie a výsledek je prakticky stejný, ať vás vydá Supraphon, nebo malé vydavatelství. Jiří Mašek z Good Day Records dělal nedávno hudebního producenta Ondrovi Škochovi a já dlouhá léta spolupracuji s Ondrovými bratrem Štěpánem, který je vynikající mistr zvuku. Takto jsme se seznámili a já jsem moc rád, že jsem v něm našel člověka, který byl se mnou ochotný spolupracovat a na víc mě i dost finančně podpořil. Ano, Good Day Records se sice zaměřuje na country, ale má zkušenosti i s dalšími styly.