Marek Novotný Quintet: Leland Dream (recenze)

Marek Novotný Quintet: Leland Dream (recenze)
31. července 2013 Jazz, Recenze Autor: Milan Tesař

Pianista a skladatel Marek Novotný na svém novém albu Leland Dream mimo jiné zúročit zkušenosti ze studií v Norsku a Spojených státech. Na album přizval americkou zpěvačku Aubrey Johnson a v jednotlivých skladbách dává dostatek prostoru svým českým spoluhráčům.

„Škola mi dala především základy řemesla. Donutila mě systematičtěji pracovat, dělat věci, které bych jinak asi nedělal. Například jsem psal skladby pro ansámbly jako saxofonové kvarteto, což by mě asi jinak nenapadlo. Nebo jsem komponoval pro bigband, což by mě sice možná napadlo, ale řekl bych si, že to stejně nemá smysl. Obecně mohu říci, že mě škola nenaučila přímo skládat, ale obohatila mě v té fázi, kdy je skladba už hotová a kdy ji člověk zapisuje do not, aranžuje a přiděluje party jednotlivým muzikantům.“ To říká český pianista a skladatel Marek Novotný o svém studiu jazzové kompozice na University of Massachusetts Amherst ve Spojených státech. Hudebník, který ještě před americkým pobytem studoval piano v Norsku, zúročil všechny tyto zkušenosti na svém novém albu Leland Dream. Pojmenoval je podle vesnice v Michiganu, kde žil ještě půl roku po ukončení studia („Dream proto, že se mi ta melodie zdála. Ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že si ji ještě pamatuji.“) a zařadil na ně mimo jiné výraznou skladbu Norwegian Mood, jejíž název – kromě hříčky s písní Beatles – evokuje pobyt na severu. Ale pozor, třebaže v Norsku Novotný cítil „chlad, zadumanost a nedostatek emocí“, jeho album takové v žádném případě není.

Dokládá to hned první skladba Bossafjord, v níž se téměř od prvních taktů ve svižnějším tempu naplno představuje celá Novotného kapela. Quintet prošel postupně změnami, základní producentské duo Novotný plus kontrabasista Petr Tichý v něm doplňuje univerzální a vynikající David Dorůžka (kytara), bubeník Tomáš Hobzek a v roli hráče na melodický nástroj nahradil houslistku Gabrielu Vermelho saxofonista Marcel Bárta. A právě Bártův jistý tón je jedním z charakteristických znaků alba od první skladby.

Jestliže je úvodní čtyřapůlminutový Bossafjord výraznou předehrou alba, v téměř desetiminutové Circle Light se už může naplno rozvinout Novotného skladatelské a především aranžérské umění. Svižné (a přitom ne divoké) vyhrávky bicích střídané s přehlednými tóny Tichého kontrabasu vystřídá poprvé zpěv hostující Američanky Aubrey Johnson. A v této skladbě, melodicky i harmonické velmi výrazné, se do sestavy jako host vrací také Gabriela Vermelho. Skutečnou jazzovou písní je však až třetí Seaside, sedmiminutový koncert pro hlas mladé Američanky, které se předvede jak v přednesu textu, tak ve zpěvu beze slov. A přestože se i zde skladba rozvine do plného tvaru s výrazným Bártovým podílem, dominantním doprovodným nástrojem je tentokrát autorovo lyrické piano.

Následující Alea, možná největší hit alba, pro změnu ukazuje krásnou souhru dechaře Bárty se zpěvačkou Johnson, která si v tomto případě sama napsala text. Více než slova vynikne barva jejího hlasu, která v některých pasážích jistotou a pevností tónu připomíná další dechový nástroj. S trochou fantazie bych skladbu přirovnal k duetům Marcela Bárty a trumpetisty Oskara Töröka z raných nahrávek Vertiga! Kytara s bicími ženou skladbu v závěru k jasnému vyvrcholení, které je ovšem pouze můstkem k titulní, překvapivě klidné, Leland Dream. Snová atmosféra koresponduje s výše zmíněným příběhem o tom, jak skladba vznikla.

Vesele, optimisticky, i když trochu nervně, vyznívá už zmíněná Norwegian Mood s orientálním motivem hraným na saxofon, která je podvědomou přípravou na další rozsáhlejší skladbu Hindu, ve které se ve východní stupnici a také ve flamencových postupech výrazně předvede kytarista Dorůžka. Právě Hindu, skladba sice ne úplně typická pro Novotného tvorbu, je krásným příkladem toho, jak se hudba během devíti minut může vyvíjet. Marek Novotný však moudře mezi obě „orientální“ skladby zařadil melancholičtější Shades Of White, další ukázku suverénního zpěvu Aubrey Johnson s krásným doprovodem piana a opět především Dorůžkovy kytary.

Marek Novotný se na ploše celého alba představil víc jako skladatel a aranžér než jako pianista. Všechny nástroje jeho Quintetu – včetně hostujícího zpěvu – jsou totiž pro celek důležité a piano nijak zvlášť nevystupuje do popředí. Výjimkou je pouze závěrečná Almost The End, kterou si dokážu představit i jako prostou klavírní baladu a v níž autorův nástroj skutečně vyčnívá. Nicméně i zde se ke klavíru připojí kytara a tichý saxofon, a posluchač tak může bez obav znovu navázat titulním Bossafjordem a vychutnat si skvěle zaranžované album opět od začátku. V tomto ohledu je název závěrečné skladby, Almost The End, zvlášť vtipný a příznačný. Mimochodem v rozhovoru pro časopisu UNI (z něhož citujeme i výše) Marek Novotný říká: „Tato deska je ideální v tom, že jsme na ni zařadili repertoár, který už rok a půl nebo dva roky hrajeme na koncertech.“ Je to znát. Z celého alba sálá jistota, propracovanost a jasný záměr.

Vydavatel: Amplión Records s.r.o.
Rok vydání: 2013
Žánr: jazz
Celkový čas: 63:06

http://www.marek-novotny.com/