Eloá Gonçalves: Díky škole o hudbě přemýšlím jinak

Rozhovor s brazilskou pianistkou Eloá Gonçalves

Studovala jste hudbu v rakouském Štýrském Hradci. Proč právě tam?

Rakousko jsem si vybrala, protože mám ráda klasickou hudbu. Říkala jsem si, že to bude pěkné místo, kde se budu moci věnovat jazzu i vážné hudbě. Kromě toho v Rakousku žije několik mých brazilských přátel, kteří tam začali studovat přede mnou. Ti mluvili velmi pozitivně o hudební škole a o tamní scéně, a tak jsem se rozhodla, že sama půjdu také studovat do Štýrského Hradce.   

Co vám škola především dala?

Škola mi dala především dvě věci.  Jednak jsem se naučila technika hry. Měla jsem opravdu vynikajícího učitele, který techniku hry dokázal citlivě předat. Kromě toho mě univerzita naučila přemýšlet o hudbě jinak než dřív, z hlubší perspektivy. Takže cit, technika a hloubka… To mi univerzita dala především.    

Své první autorské album Casa jste natočila v triu s kontrabasistou Tobiasem Steinrückem a s bubeníkem Luisem Oliveirou. Jak jste se s nimi seznámila?

Kontrabasistu Tobiase jsem si vybrala přes konkurs ve Štýrském Hradci. Okamžitě jsem věděla, že s ním chci hrát. S Luisem jsem se seznámila před mnoha lety v Brazílii, ještě předtím, než odešel do Rakouska. O pár let později jsem do Rakouska přišla i já, znovu jsme se potkali a já jsem hned věděla, že on bude pro mou kapelu ten pravý.  

Máme za sebou více než rok koronavirové epidemie. Mnoho hudebníků a skladatelů využilo loňský lockdown k tomu, aby tvořili nové věci. Měla jste i vy čas na skládání?

Ano, během prvního lockdownu jsem hodně komponovala. Především jsem se tak snažila utéct z reality. Zůstala jsem zavřená ve svém pokoji s elektrickým klavírem. Cítila jsem se stísněná, nemohla jsem nic jiného dělat a hudbu jsem brala jako vysvobození. V ten okamžik to bylo to jediné, co jsem měla. Napsala jsem tedy pět nebo šest skladeb. Když se situace začala zlepšovat, věnovala jsem se už jiným věcem. Dokončovala jsem magisterské studium, potom jsem už mohla odehrát i nějaké koncerty. Ale na začátku pandemie jsem opravdu především psala novou hudbu.     

Jste Brazilka, ale působíte na evropské jazzové scéně. Jaký máte vztah k evropskému jazzu?

Mám velmi ráda evropský jazz. To je vlastně další důvod, proč jsem přijela studovat do Rakouska. Existuje mnoho typů jazzové hudby, ale evropský jazz má v sobě něco zvláštního. Je to zvuk, kterým se proslavilo německé vydavatelství ECM, to znamená otevřená, velmi melodická hudba, která však v sobě nese i avantgardní prvky. Tak to alespoň vnímám a právě to mám na evropském jazzu ráda.