Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Finska 2026

Jako první se nám představí zpěvačka a hráčka na tradiční finský nástroj kantele Ida Elina s projektem Under the Northern Skies. Album, inspirované finským eposem Kalevala, sleduje hrdinu Lemminkäinena od jeho dobrodružství a milostných příběhů přes nebezpečný úkol zabít labuť z Tuonely až po smrt a znovuzrození díky oddané matce. Ida Elina patří k nejvýraznějším osobnostem současné finské hudby právě díky svému pojetí hry na kantele. Tradiční národní nástroj využívá nejen v lidové hudbě, ale propojuje jej s prvky popu, filmové hudby a současné akustické produkce. Na albu se vedle starobylých melodických postupů objevují moderní rytmy a autorka sama mluví o návratu ke kořenům nikoli jako o nostalgii, ale jako o novém začátku. Projekt Under the Northern Skies vznikl u příležitosti 190. výročí vydání Kalevaly. Ida Elina se přitom nesnaží pouze převyprávět známé příběhy, ale převádí jejich atmosféru do současného hudebního jazyka.

V květnu 2026 vyšel nový singl z připravovaného čtvrtého alba skupiny Okra Playground. Členkou této kapely je zpívající houslistka Päivi Hirvonen, která vystudovala lidovou hudbu na Sibeliově akademii v Helsinkách a ve své tvorbě propojuje finskou hudební tradici s autorským písničkářstvím a moderním zvukem. Charakteristické je pro ni také současné zpívání při hře na housle, což ve Finsku stále není příliš obvyklé. Její nejnovější sólové album Maa palaa je koncepční nahrávkou o vztahu člověka a planety. Název znamená „Země hoří“ a písně reagují na klimatickou krizi, společenské napětí i pocit nejistoty. Vedle sólové kariéry je však důležitou členkou právě skupiny Okra Playground. Tato čtveřice patří k nejúspěšnějším finským folkovým kapelám posledních let. Vychází z tradičních melodií, vícehlasého zpěvu a akustických nástrojů, které doplňuje elektronikou, popovými rytmy i experimentální produkcí. Sama Hirvonen říká, že zatímco v sólové tvorbě nese plnou autorskou odpovědnost, v Okra Playground vzniká hudba kolektivně, přesto však oba projekty spojuje hluboký vztah k finské lidové tradici. Nový singl Valheiden vanki, „Vězeň lží“, kombinuje staletou tradici finského runového zpěvu s moderním pop-rockovým a elektronickým zvukem. Text písně se zamýšlí nad psychickou tíhou života ve lži a nad tím, zda je možné pomoci člověku, který se stal vězněm vlastních nepravd.

Finský hudebník Pekko Käppi své nejnovější sólové album nazval Oli kerran ryytimaassa, „Kdysi v bylinkové zahrádce“. Texty alba se pohybují na pomezí poezie, folkloru a společenské reflexe. Objevují se v nich magické bytosti, pověry, vlkodlaci i rituály předávané z generace na generaci, ale také úvahy o dnešním světě, vzdělání, strachu a opakování historických chyb. Käppiho kapela využívá staré příběhy jako prostředek k zamyšlení nad současností a nad tím, jaké stopy po sobě dnešní společnost zanechá. Navzdory temným tématům však album nevyznívá, a hlavně nekončí pesimisticky. Album je už šestou dlouhohrající nahrávkou Käppiho skupiny K:H:H:L. Poprvé se na něm naplno podílel bubeník a zpěvák Gilbert Kuppusami, rodák z ostrova Mauricius, který do kapely přinesl nové rytmy a kulturní vlivy. Samotný Pekko Käppi je především virtuóz na starobylou finskou smyčcovou lyru jouhikko.

Na starých finských zaklínadlech postavila své nové album Loitsui ja taikoi – „zaříkávala a kouzlila“ – finská zpěvačka Vilma Jää. Při přípravě alba nastudovala stovky magických textů ze sbírky Suomen Kansan Vanhat Runot a vytvořila z nich moderní hudební celek. Jednotlivé skladby čerpají z léčebných, milostných i ochranných zaříkadel a přetvářejí je do podoby současných písní. Magické formule zde neslouží jen jako folklorní ozdoba – stávají se prostředkem k vyprávění o bolesti, lásce, žárlivosti, přírodě i lidských vztazích. Vilma Jää jako představitelka mladé generace finské hudby spojuje finskou a karelskou lidovou tradici s elektronikou, popem i současnou scénickou tvorbou. Sama má zkušenosti také s účinkováním v opeře Innocence skladatelky Kaiji Saariaho, kde zaujala svým neobvyklým hlasovým projevem vycházejícím z tradičních pěveckých technik. 

Členem skupiny Ne Lintuizet je opět Pekko Käppi jako zpěvák a hráč na smyčcovou lyru jouhikko. Dalšími členy jsou Laura Moisio, Kielo Kärkkäinen a Lauri Myllymäki. Každý z nich měl už před vznikem kapely vlastní úspěšnou kariéru, ale společně vytvořili projekt, v němž se jejich autorské přístupy přirozeně prolínají do jednotného zvuku. V roce 2025 šlo o jednu ze čtyř kapel, které zahajovaly světový hudební veletrh WOMEX v Tampere, odkud členové skupiny pocházejí. Zvuk souboru stojí na spojení tradičních nástrojů a písničkářské poetiky. Vedle akustických kytar zde zní violoncello, foukací harmonika a především jouhikko. Jejich album Uusi huone, „Nový pokoj“, stojí na bohatých vícehlasech a komorním akustickém zvuku, který čerpá nejen z finské lidové tradice, ale i z odkazu amerického folkrocku 60. a 70. let.

Pod názvem Maammo, „Matka Země“, vyšlo třetí studiové album ženské vokální skupiny Tuuletar. Nahrávka vznikla ve spolupráci s americkou producentskou společností Liquid 5th Productions. Všechny skladby však napsaly, zkomponovaly a aranžovaly samy členky souboru. Ústředním tématem alba je vztah člověka k přírodě. Písně propojují motivy domova, putování, kulturních kořenů i odpovědnosti za životní prostředí. Skupina zdůrazňuje, že album je poctou přírodě, rozmanitosti kultur, vzájemnému propojování lidí a především naději. Členky skupiny, Venla Ilona Blom, Johanna Kyykoski, Piia Säilynoja a Sini Koskelainen, vytvářejí hudbu téměř výhradně pomocí lidského hlasu. Jejich styl čerpá inspiraci z ugrofinského i severského folkloru, ale i z beatboxu.

Pauliina Kauppila je finská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, která se pohybuje na pomezí experimentální hudby, folku a současné vážné hudby. Ve své tvorbě propojuje zpěv, improvizaci, terénní nahrávky i prvky hudebního divadla. Její druhé album Ken tästä käy…, „Kdo tudy projde“, představuje ambiciózní koncepční dílo, které sama označuje za „muzikál odehrávající se uvnitř posluchačovy mysli“. Vedle zpěvu a akustických nástrojů využívá autorka improvizaci, elektroniku a rozsáhlé terénní nahrávky – například zvuk magnetické rezonance, vlaků, stavebních strojů nebo zvonění jídelního zvonu na ostrově Seili. Inspiraci nachází u osobností, jako jsou David Lynch, David Bowie, Brian Eno, Kaija Saariaho nebo Arvo Pärt, ale také ve finské lidové hudbě. Název alba odkazuje na slavný nápis z Dantovy Božské komedie. Anglický podtitul „All Ye Who Enter Here…“ připomíná větu „Vy, kdo vstupujete, zanechte veškeré naděje“, zatímco finský titul Ken tästä käy… na ni volně navazuje. Pauliina Kauppila však místo rezignace vybízí k otevřené diskusi o tématech, o nichž se podle ní už nesmí mlčet – shrnuje to i jejím mottem: „O tom, o čem už nelze mlčet, je třeba mluvit.“

Dvě respektované osobnosti finské hudební scény založily duo s názvem Uni Uni. Jsou to houslistka a hráčka na další nástroje Ella Isotalo, která čerpá inspiraci z hudebních tradic Jižní Ostrobotnie a oblasti Savo a působí také v duu Antti & Isotalo. Skladatel a producent Mikko H. Haapoja je kromě vlastní tvorby vyhledávaným producentem a zvukovým mistrem. Podílel se například na nahrávkách skupiny Okra Playground, kterou jsme dnes už poslouchali. Nejvýraznějším rysem jejich společné tvorby je propojení moderních technologií s dávnou hudební tradicí. Vedle syntezátorů a elektronických beatů využívají housle, violu, mbiru, a především opět jouhikko – starobylou finskou smyčcovou lyru. Opakující se smyčky vytvářejí hypnotickou atmosféru, která připomíná současně minimalistickou elektroniku i archaické rituální zpěvy. Sama kapela se označuje jako „electro-archaic ambient & art pop“.

Finskou lidovou tradici s minimalistickými strukturami, elektronikou a rockovou energií spojuje také akordeonista a zpěvák Antti Paalanen. Jeho skladby stojí na hypnotických opakujících se motivech, výrazném rytmu a hlubokém hrdelním zpěvu. Přestože vychází z tradičního akordeonového repertoáru Jižní Ostrobotnie, výsledný zvuk působí překvapivě moderně a oslovuje stejně publikum world music jako fanoušky alternativního rocku nebo elektroniky. Jeho nové album se jmenuje Haitarimarinadi, což odkazuje jednak k marinádě, ale především k akordeonu, který se finsky řeknem „haitari“. Vedle dvouřadého diatonického akordeonu je Paalenenovým poznávacím znamením hrdelní zpěv inspirovaný sibiřskými tradicemi, rytmické dupání a fyzicky strhující koncertní projev.

Zpěvačka Vilma Talvitie v dubnu 2026 vydala nové album Olio/Alien – první část názvu znamená ve finštině „bytost“, druhá v angličtině „cizinec“. Vilma žije mezi Helsinkami a Istanbulem a její „nomadfolk“, jak svůj styl označuje, spojuje severskou lidovou hudbu s vlivy Balkánu, Turecka nebo Indie. Mnohé skladby vznikaly během cest a odrážejí zkušenost života na pomezí kultur. Písně zkoumají zkušenost člověka, který se cítí cizincem ve vlastní společnosti, zpochybňují společenské normy a ptají se, kdo vlastně určuje hranice toho, co považujeme za „normální“. Vilma Talvitie zpívá, hraje na klavír a také využívá „body percussion“, tedy údery do různých částí svého těla.

„Sníh do chalupy“, to je překlad názvu nejnovějšího alba finské skupiny Suistamon Sähkö – finsky je to Lunta Tupaan. Hudba této kapely stojí na rychlých elektronických rytmech, virtuózní hře na foukací harmoniku, expresivních vokálech a výrazné dynamice. Pod tím vším pak zůstávají zapamatovatelné melodie a silná inspirace karelskou hudební tradicí, kterou kapela propojuje se současnými tanečními žánry. Skupina Suistamon Sähkö si během let vydobyla na finské scéně důležité místo, a to právě na pomezí lidové hudby a elektroniky. Důležitý je v jejich tvorbě humor, ironie, satira i nostalgické odkazy.

Projekt Loimolan Voima založili bratři Mika a Niko Saatsiovi. Zpívají v karelštině, což je ohrožený jazyk blízký finštině. Cílem sourozeneckého dua není jen uchovávat tradici, ale vytvářet novou současnou hudbu, díky níž se karelština dostává k novým posluchačům. Jejich kapela se od prvního alba z roku 2020 stihla propracovat mezi hlavní představitele současné karelské kultury. V těchto snahách pokračuje i na novém albu Il'lan pruazniekka.