Vilma Talvitie: Publikum se stává mou kapelou

Vilma Talvitie začínala jako klasická klavíristka – na klavír hraje od sedmi let a v dospívání zpívala ve sborech. Zásadní zlom přišel na střední škole, kdy jí učitel pustil nahrávky finské vokální skupiny Värttinä. Právě tehdy se nadchla pro finský lidový zpěv, vícehlas a postupně se otevřela i širšímu světu severského a globálního folku.

Ke komponování ji opět přivedl středoškolský učitel, který studenty povzbuzoval k vlastní tvorbě. Vilma si uvědomila, že aranžování a skládání nejsou tak vzdálené disciplíny, a začala psát vlastní písně. Ve dvaceti letech založila skupinu Valma & Varsinaiset, se kterou deset let intenzivně pracovala, vydala tři alba a získala cenné zkušenosti – od skládání a aranží až po organizaci koncertů bez manažera.

Po deseti letech společného fungování cítila, že kapela i její členové směřují různými cestami. Sama měla chuť vyzkoušet něco nového a vrátit se k sólovému vystupování, které jí bylo blízké už díky klasickému vzdělání. Sólová vystoupení jí dala pocit svobody a intenzivního kontaktu s publikem, což ji přivedlo k rozhodnutí natočit první sólové album.

Originální spojení klavíru a body percussion vzniklo postupně – během mezinárodních hudebních setkání Ethno, kde často neměla k dispozici nástroj a musela si pomáhat rytmem těla či bubnováním na stůl. Během pandemie, kdy byla delší dobu v Německu u klavíru, tyto zkušenosti přirozeně propojila. Vytvořila tak osobitý koncept „one woman band“, který dnes doplňuje i akordeon a umožňuje jí velkou flexibilitu při koncertování.

O sólovém hraní písničkářka říká: „Když hrajete sólo, máte vlastně větší kontakt s publikem. Takže se snažím publikum víc zapojit. Přimět je zpívat. Tleskat. Dělat body percussion. Pak jsme vlastně jedna kapela. Společně.“