Slyšte, lidé! – Český folk v roce 2019

Slyšte, lidé! – Český folk v roce 2019

Pořad v souvislostech


Český folk v roce 2019
Budeme vysílat

Hudba ve svitu půlměsíce 2
Hudba národnostních menšin Číny II.
Hudba národnostních menšin Číny II.
Vysílali jsme


Novinky z reggae

Hudba ve svitu půlměsíce 2

Sólo pro ženský hlas 6.
Audioarchiv
21. září 2019 Folk, Aktuality Autor: Milan Tesař

Jaký je stav české folkové scény v roce 2019? Tuto otázku si budeme klást v týdeníku Slyšte, lidé! Představíme si vítěze letošních festivalových soutěží, připomeneme alba, která byla letos nominována na Anděla, představíme několik úplných novinek a také jeden velký objev letošní sezóny. Premiéru vysíláme v sobotu 28. září od 19.15, poté bude pořad k dispozici v audioarchivu.

Skupina aKamarádi z Blanska se na jaře přihlásila do jihomoravského kola Porty poté, co odehrála teprve jeden koncert. Jihomoravskou Portu pak vyhrála naprosto suverénně – všichni porotci ji měli ve svém soukromém bodování na prvním místě. Na vítězství ve finále v Řevnicích u Prahy to sice nestačilo, ale ohlasy byly rozhodně dobré a pro mladou kapelu byla samotná účast ve finálové soutěži nejstaršího folkového festivalu obrovskou událostí. Když říkám „mladá kapela“, měl bych to konkretizovat. Kapelník Martin Dyčka je třicátník, tedy stále ještě mladý. Výrazná zpěvačka Eliška Foitová je ještě o deset let mladší a František Hasoň, který bubnuje, nedávno oslavil 11. narozeniny. Sestavu doplňují kytarista Jan Tučňák Forbelský a hráč na akordeon Martin Klimeš.

Svou už třetí cenu Anděl letos na jaře získala vsetínská skupina Žamboši. Kromě toho se stala vítězem výroční ankety našeho rádia o Album roku 2018. Jan Žamboch se na albu představuje opět jako mimořádně silný textař. „Poslední dobou jsem patetický, chybí mi Krylovy texty,“ vyzpívává se v písni s název Sílu! Ve skladbě O dunách klade vystudovaný lesník vedle sebe kácení v Bělověžském pralese a aktivisty na Šumavě a papeže Františka, který vydává encykliku Laudato Si’. Vedle těchto globálních problémů se však neztrácejí neméně silné verše věnované zesnulé mamince v písni Málem bych zapomněl: „Že stesk je hroznej a já chci s tebou mluvit.“

Po dlouhých 15 letech se letos s novým albem přihlásila trampská skupina Lístek, někdejší vítěz snad všech folkových soutěží u nás včetně Porty a Zahrady. Hrají ve stále stejné čtyřčlenné sestavě, stále dávají přednost akustickému folku nebo trampským písním.

Další kapela, která má na svém kontě všechny možné folkové ceny, je Epydemye. Za album Kotlina s písněmi inspirovanými novodobou českou historií získala Anděla. A nyní přichází s novinkou nazvanou Milé děti. Epydemye dnes patří mezi těch několik málo kapel, které ještě dlouho po odehrání koncertu prodávají a podepisují svým fanouškům cédéčka. Když trio představovalo svou úplně čerstvou novinku na vedlejší scéně Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou, opravdu se na podpisy stála dlouhá fronta. Album se sice jmenuje Milé děti, určitě je pro děti vhodné, ale rozhodně to není infantilní dětská deska. Jsou to opět silné písně, silné příběhy, silné obrazy.

V roce 2018 vydala po mnoha letech nové album také skupina AG Flek. Nazvala je Podnohama Zem a vysloužila si za ně nominaci na Anděla a také druhé místo v anketě Proglasu o Album roku. Nedávno skupina AG Flek vydala krásný videoklip k písni Chmýří, kterou na tomto albu najdete. Ivo Viktorin vysvětluje: „Když jsem uvažoval o tom, co vybrat z alba Podnohama Zem pro klip, tak to byly jednoznačně dvě písně. Jedna z nich byla titulní Podnohama Zem a druhá právě Chmýří. Obě ty písně mají stejné téma, a tím je lidský osud, jen nazíraný různou optikou a taky zcela odlišnou hudební formou a energií. Bau Benčíková, se kterou jsem měl dobrou zkušenost už z práce na obalu desky, si vybrala Chmýří.“ Bau Benčíková na videoklipu pracovala přes půl roku a výsledkem je animovaný videoklip se silnou atmosférou a emotivním závěrem.

Třetí skupinou nominovánou za roku 2018 na cenu Anděl v kategorii Folk, byla brněnská kapela Nevermore & Kosmonaut a i u ní se událo v letošním roce něco nového. Je to jednak změna sestavy – odešla rytmika včetně dlouholetého baskytaristy Štěpána Axmana. A dále na samém konci prázdnin získal Michal Šimíček, kapelník, zpěvák a autor písní, cenu Proglasu Za krásu slova. Ocenili jsme především texty konceptuálního alba Bleděmodré město, které pojednává o Brně. Toto album není jen sbírkou písní. Jedná se o tematicky sevřený celek, věnovaný městu Brnu, propracovaný do posledního detailu. „Konceptuální album je naší odpovědí na současný trend, kdy se stává zvykem udělat jeden singl s videoklipem a poslouchat písně útržkovitě bez pořadí,“ vysvětluje Michal Šimíček v bookletu alba a tento booklet je nedílnou součástí projektu a „příběhu“. Obsahuje totiž tematické fotografie a také souřadnice míst, o kterých jednotlivé písně pojednávají. Na otázku, proč si právě Brno vybral jako téma svého alba, Michal odpovídá: „Město mě fascinovalo už od dětství. Po první desce Mezi planetami jsem hledal spojující téma nových písniček, které by mi nabídlo novou inspiraci, protože se mi zdálo, že se začínám v textech opakovat. Překvapilo mě, kolik jsem toho ještě o Brně a o svém vztahu k němu nevěděl. Množství příběhů, které jsem neznal, zapomenuté osobní vzpomínky i objevení míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, to vše mě úplně pohltilo a naplnilo pocitem, že bych se mohl pokusit to předat dál.“

Festival Mohelnický dostavník se vyznačuje obrovským množstvím různých cen a soutěží. S nadsázkou by se dalo říct, že se na skoro každého dostanu. Ovšem jen tehdy, když rovnou pět cen nevybere jedna jediná kapela. To se stalo právě letos. Hlavní cenu odborné poroty, hlavní cenu diváků pro skupinu roku, cenu sympatie, cenu televize Noe a cenu Českého rozhlasu Olomouc vyhrála na Mohelnickém dostavníku skupina Huménečko z Veselí nad Moravou.

První plnohodnotné album vydala brněnská skupina Ateliér – pět let po svém vzniku. V roce 2015 Ateliér vystoupil živě u nás ve studiu a také vydal své první minialbum s názvem Půlcédé. Sestava prošla obměnami, až se ustálila na složení zpěv, kytara, housle, vibrafon, basa a bicí. Album se jmenuje Kalevala a více než stejnojmenným finským národním eposem je inspirováno malou vesničkou kdesi na severu.

Jiří Smrž je vystudovaný zeměměřič, bývalý člen skupiny Minnesengři, autor folkrockového oratoria o svaté Zdislavě Královna severních záseků, skvělý textař a básník. Na každé své nahrávce si dává záležet, snaží se ji vycizelovat do posledního detailu, a nejinak tomu bylo u novinky, poněkud paradoxně nazvané Nedokončené. Album vyšlo šest let po předchozích Kořenech. Mottem nového třináctipísňového alba je autorův postřeh o psaní svých písní, které považuje vždy trochu za nedokončené. Jiřího Smrže na novince doprovázejí tradiční a osvědčení spoluhráči z folkových, rockových i jazzových kruhů a jako partnery pro dva duety si pozval Ridinu Ahmedovou a Roberta Křesťana.

Jedna česká písničkářka se letos setkala s velmi příznivým ohlasem mezinárodní odborné veřejnosti. Na konferenci a festivalu Czech Music Crossroads získala obě ceny – tedy cenu diváků i cenu odborníků – Bára Zmeková. Těmito odborníky jsou pořadatelé festivalů, agenti, promotéři a novináři z celého světa, kterým je dvoudenní program Crossroads určen v první řadě. Hosté z Německa nebo Rakouska Báře nadšeně tleskali a nešetřili na její konto superlativy. Německý novinář Thorsten Bednarz o Báře Zmekové hned poté připravil rozhlasový pořad. Bára Zmeková vydala na začátku roku 2019 album s názvem Lunaves. Jako producent se na něm podílel Ondřej Ježek a Bára o této spolupráci říká: „Mám k němu velký respekt a moc si vážím toho, že během natáčení vnímáme hudbu podobně. Ondřej mi nechává volnou ruku, ale při nahrávání má přísně nastavené hranice, takže se mi nebojí na některé nápady říct, že to je nesmysl. Měla jsem na začátku obavu z toho, že písně nebudou na albu působit kompaktně, protože každá je tak jiná. S tím mi ale Ondřej hodně pomohl. Jde o detaily, které člověka nenapadnou, protože žije s písničkami moc dlouho.“ A ještě jeden citát o tom, jak album vznikalo: „Když něco nefungovalo, hledali jsme to tak dlouho, až to zafungovalo. Asi proto trvala práce na albu více než rok. Byla to náročná práce, do které se zapojilo desítky lidí, proto je pro mě radost desku poslouchat. Se vší pokorou.“

Pražská skupina Pětník v roce 2019 oslavila 20 let od svého vzniku a vydala nové album s názvem 20/19. Skupina Pětník si zazpívala ještě na Mohelnickém dostavníku 2019 a poté zahájila krátkou „mateřskou a tvůrčí“ pauzu. Na scénu by se měla vrátit příští rok v dubnu. Pětník založil před 20 lety Honza Hučín, který po celou tu dobu stojí v jeho čele. Zbytek sestavy se proměňoval a dnes ji vedle kapelníka tvoří Jana Perníková, Standa Kneifl a Alena Čápová. Pětník má na svém kontě vítězství z festivalů Porta a Zahrada, v loňském roce, kdy se po pauze vrátil na scénu, velmi úspěšně zabodoval právě na Mohelnickém dostavníku. Jedná se o skupinu, která zpívá výhradě a cappella, tedy bez doprovodu hudebních nástrojů. Repertoár je z větší části převzatý, ale v originálních úpravách kapelníka Honzy Hučína. Album 20/19 je třetí, které Pětník za dvacet let na scéně vydal. Obsahuje úpravy písní od Palečka & Janíka, skupiny Devítka, Mikiho Ryvoly, Marsyas nebo skupiny Nerez.