Petr Linhart: Rozhledna (recenze CD)

Na svém třetím sólovém albu nás Petr Linhart bere na rozhlednu, z níž se díváme na poničená města, na cesty ke kostelům, na zarostlé koleje a také ke vzdáleným ostrovům.

Petr Linhart má mezi českými písničkáři výsadní postavení. Patří k našim nejlepším textařům, což ocenil například Jan Spálený, který jeho verše zhudebnil v roce 2010 na albu Zpráva odeslána. Ale má také pozoruhodný smysl pro melodii, což pro změnu zaznamenal textař Michal Horáček. Na jeho dvojalbu Český kalendář zpívali písně s Linhartovými nápěvy Jarda Svoboda a Wabi Daněk. Úplně nejlépe však umění Petra Linharta vynikne ve své integritě, totiž spojí-li se jeho texty, hudba i autorova nepřeslechnutelná interpretace. Vadu řeči a nevelký hlasový rozsah pološeptající písničkář hravě vyvažuje důvěryhodností svého projevu, silou písní a pestrými aranžemi (na novém albu jej podpořilo deset muzikantů a zpěváků).

Už před mnoha lety psal pro svou skupinu Majerovy brzdové tabulky písně inspirované pradávnými, často předslovanskými příběhy a pozapomenutými místy. Na svých sólových albech Sudéta a Autobus do Podbořan se soustředil především na mladší vrstvu, na zchátralá a vegetací zarostlá místa v Sudetech, na příběhy Helgy Braun nebo Anny Glässerové a také na zpustlý poutní kostel Maria Stock alias Skoky na Karlovarsku. V tomto případě nezůstalo jen u písně, protože Petr Linhart se dlouhodobě osobně angažuje v propagaci, obnově a zvelebování tohoto promodleného místa. Jak Linhart před časem řekl v rozhovoru pro Katolický týdeník, věří v sílu modlitby: „Skoro mám někdy pocit, že leckterá místa by už dávno zmizela, kdyby nebyla takto posvěcená. Jako by se nad nimi vznášela neviditelná ochranná Boží ruka.“

Na svém třetím sólovém albu Petr Linhart pokračuje v mapování zajímavých míst, ale přitom se vydává několika novými směry. Kolekci dvanácti písní nazval Rozhledna a tento symbolický název mu dovoluje sledovat vybrané lokality s větším odstupem, být možná popisnější, ale také vytvářet mezi písněmi souvislosti. A současně se v mapování historie posouvá blíže k současnosti. Klade vedle sebe komunistickým režimem zničený starý Most a své rodné Kladno, sice nezbořené, nicméně asanací nenávratně poznamenané. V písni Zaječí se pak – stylizován do role bezdomovce na opuštěném nádraží – dostane až k trpkým momentům současnosti. Petr Linhart však se svým albem nejde jen výš a (časově) blíž. Dostává se i dál – v písních Ostrovy a Cargo se ze své rozhledny dívá až ke vzdáleným ostrovům, avšak chování jejich primitivních obyvatel můžeme brát jako paralelu k našemu mnohdy pošetilému jednání. Zajímavým symbolem je pro Linharta také železnice (mimochodem skutečný zdroj jeho obživy). Jenže vlak v jeho písních buď nejezdí vůbec (Zaječí), nebo nejede včas. Druhým klíčovým dopravním prostředkem je na albu letadlo. Přitom v písních Letci a chodci a Cargo hraje vždy jinou a vždy důležitou roli.

Když v téměř hororové skladbě Euronight má zpoždění Petr Linhart zpívá o „krajině zlé a prosté dobra“, říká jí také „krajina bez Boha“. K přirozenému prostředí naopak patří „dlouhá cesta ke kostelu“, andělé letící po nebi a kostelní lavice, v nichž „vídám svoje blízké, jak přicházejí z nebe“. Jedním z vrcholů alba je pak píseň Kristýno!, příběh vizionářky Kristiny Ringlové, ženy odsouzené za vraždu, k níž se nikdy nepřiznala, ženy, která do své smrti v požehnaném věku tvrdila, že jako čtrnáctiletá skutečně vídala Pannu Marii. Vtěsnat tak spletitý lidský osud do čtyřminutové písně není snadné. Petru Linhartovi se to podařilo.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2015
Žánr: folkrock/alternativa
Celkový čas: 43:45

www.petrlinhart.cz

Článek vznikl pro Katolický týdeník