Nevermore & Kosmonaut připomínají Petra Ginze
Pořad v souvislostech
Rozhovor se skupinou Nevermore & Kosmonaut
Budeme vysílat
Koncert Vojty Šňupárka ze studia Proglasu
World Music Charts Europe – říjen 2026
Rozhovor s folkovou skupinou MeziMěsto
Vysílali jsme
Rozhovor se skupinou Nevermore & Kosmonaut
Sophie Lukács & Noel Mpiaza živě ze studia Proglas
Koncert skupiny Nonsen ze studia Proglasu
Audioarchiv
Brněnská kapela Nevermore & Kosmonaut představila v pořadu Jak se vám líbí své nové album Teorie mizení, které vznikalo čtyři roky. Zpěvák Michal Šimíček a kytarista Pavel Karas v rozhovoru přibližují témata desky, v níž se prolínají motivy vesmíru, času, mizení, vzpomínek i lidské odolnosti. Mluví také o vzniku jednotlivých písní, spolupráci s hostujícími hudebníky a o tom, proč pro ně album představuje především ucelený celek.
Jedním z nejsilnějších příběhů na novém albu je skladba Měsíční krajina, inspirovaná osudem Petra Ginze. Ten byl za druhé světové války internován v Terezíně, kde i v nelidských podmínkách psal, kreslil a vedl časopis. Vytvořil také kresbu nazvanou Měsíční krajina, zobrazující Zemi z pohledu Měsíce; její kopie byla o mnoho let později symbolicky vynesena do vesmíru. Michal Šimíček se ve skladbě snaží nahlížet svět Ginzovýma očima a připomenout jeho statečnost a schopnost neztratit tvůrčí sílu ani v prostředí, které mu ji mělo znemožnit.
Album Teorie mizení vznikalo přibližně čtyři roky. Kapela se rozhodla vydat je 1. října 2026 nejprve digitálně a následně také na CD, které chce nabídnout posluchačům navzdory tomu, že fyzické nosiče už podle Michala Šimíčka pomalu mizí. Samotný název alba odkazuje k tématům ztrácení, mizení a hledání souvislostí, která se objevují v textech. Při tvorbě desky kapela postupovala koncepčně: Michal Šmišíček si zapisoval texty ručně do notýsků a společně s Pavlem Karasem přemýšleli o albu jako o celku. Oba se označují za „ortodoxní albové typy“, kteří dávají přednost poslechu hudby v podobě ucelených alb před jednotlivými singly.
Silně osobní je závěrečná skladba Byt na konci. Michal Šimíček ji napsal při vyklízení panelového bytu po svém dědovi. Zaujalo ho, že i po odchodu člověka prostor dál existuje ve svém vlastním rytmu a čase – zůstávají v něm věci, knihy, hodiny i stopy života člověka, který už v něm není. Text vznikl velmi rychle a kapela jej během krátké doby zhudebnila. Píseň přitom podle Šmišíčka získala ještě další význam ve chvíli, kdy za ním po koncertě přišel starší posluchač a řekl mu, že při vyklízení bytu po svých rodičích prožil prakticky totéž. Právě takový okamžik pro něj představoval velkou odměnu za vznik písně.







Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.
Pražská skupina Nonsen vystoupila živě v
Poslechněte si rozhovor s kytaristou Liborem Šmoldasem o albu Sorry, Miles!
Poslechněte si náš přehled nových knih o hudbě a hudebnících.