Nevermore & Kosmonaut – rozhovor o albu Teorie mizení

Teorie mizení je název nového hudebního alba brněnské skupiny Nevermore & Kosmonaut, které vychází na začátku října. Tato studiová nahrávka obsahuje jedenáct koncepčně propojených písní, které v textech přibližují ztráty v mnoha jejich podobách. Album je žánrově pestré a můžeme na něm slyšet akustické skladby i rockové písně s alternativním přesahem, všechny texty jsou autorské a v češtině. Křest alba proběhne v brněnském Café Práh 7.10.2026 za účasti hostů a skupina zahraje řadu písní nejen z nové desky, ale výběr ze všech dosud vydaných alb.

Skupinu tvoří zpěvák Michal Kosmonaut Šimíček, kytarista Pavel Karas, baskytarista Vít Sklenář, bubeníci Vladimír Třebický a Radim Grünwald. Kromě hlasu zpěváka Michal Kosmonauta Šimíčka uslyšíte na albu také zpívat kytaristu Pavla Karase (Město v kostce) a hostující zpěvačku Ladu Šimíčkovou (Bez signálu). Pro bohatou aranž písně Atlas pro sny byl zkomponován part pro hostující smyčcový kvartet (Alžběta Rolečková, Tereza Lásková, Kateřina Sedlářová, Zdeněk Svozil). V dalších písních obohatil zvuk nahrávky akordeon (Ondřej Zámečník), klavír (Jan Mendelson) a foukací harmonika (Martin Holan). Teorie mizení vznikala v brněnském studiu Reset pod zvukovým dohledem Romana Kašníka. Titulní stranu alba zdobí snová ilustrace Kataríny Kratochvílové, která navrhla i barevné tóny doprovodného bookletu desky.

Tvůrce koncepce alba i všech textů, Michal Kosmonaut Šimíček, přibližuje příběhy jednotlivých písní: „Texty písní na albu propojuje moje touha zachytit mizející skutečnost i ztráty v různých podobách. V úvodní Teorii mizení odkrývám, jak je jednoduché ztratit sám sebe. V textu Měsíční krajiny ožil příběh židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul v Osvětimi. Jeho kresba měsíčního povrchu, vytvořená v Terezínské ghettu, byla později symbolicky vynesena do Vesmíru. Má láska k magickému realismu se otiskla do obrazů v písních Město v kostce a Hotel Nekonečno, který popisuje absurditu uváznutí v prázdném hotelu s nekonečným počtem pokojů. V Melancholii se dostaneme do opuštěného sálu kina, kde promítají celý váš život, včetně toho, co se teprve stane. Realita a pomíjivý sen se potkávají v Atlase pro sny. Text Byt na konci jsem napsal, když jsem vyklízel panelový byt po svém dědovi a žasl nad tím, jak prázdné místo bez člověka funguje dál ve svém vlastním rytmu a čase. Malá definice je pokusem i beze slov předat emoci konce, který nesmí nastat. O ztracených a nedořečených slovech mezi partnery se mlčí v písni Bez signálu. Píseň Utajené slunce bychom rádi věnovali našim dětem a naději, že všechno nakonec dopadne dobře. Kruh se pak uzavírá ve finálním Hledání začátku.“

Skupina už vydala tři studiová alba – debutové Mezi planetami (2014), konceptuální Bleděmodré město inspirované Brnem (žánrová nominace na cenu Anděl 2018 , textařské ocenění Za krásu slova od rádia Proglas) a třetí deska XCR-9 s podtitulem Písně do rakety vyšla v roce 2020.

(promo text k albu)