Martina Trchová zve na Ženfest pod třešní

Rozhovor s písničkářkou a výtvarnicí Martinou Trchovou

Martino, loni na podzim jsi ohlásila, že rozpouštíš svou kapelu Martina Trchová & Trio a že dál budeš vystupovat sama. Jaké důvody tě k tomu vedly? 

Směřovalo to k tomu už déle proto, že moje kapela je v Praze a já jsem se přestěhovala do Brna. Bylo tím pádem čím dál složitější se scházet a zkoušet a ustrnulo to v nějaké formě, kde jsem už nechtěla být. Chtěla jsem hrát nové písně a toto pro mě byla nejpřirozenější cesta. Zároveň k tomu přispěly i jiné okolnosti.

V současné době pracuješ na novém albu, a to ve spolupráci s muzikantem a kapelníkem skupiny Květy Martinem Kyšperským. Jaká je přesně při vzniku tvých nových písní jeho role? Producent? Aranžér? 

Já jsem nad tím ještě takto nepřemýšlela, ale chodím si k němu natáčet písničky. Je to pro mě inspirativní. On mě občas popostrčí, občas mě nechá něco přepsat nebo mě nechá psát u něj doma, pak to zkoušíme, on mi třeba sem tam posune harmonii. Je to takový tvůrčí proces. 

Je něco, do čeho si od něj nenecháš mluvit? 

Určitě je. Nerada si nechávám sahat na texty, ale ráda se nechávám nakopnout k tomu, abych třeba další sloku napsala nějak jinak. Málokdy zpívám cizí text, i když zrovna píseň Nové otazníky, ke které mám i videoklip, má text právě od Martina Kyšperského. Jenže to bylo v období, které jsem prožívala v určitém „mentálním tichu“ a nedařilo se mi poskládat text. Tak jsem mu napsala, o čem chci zpívat, a on to zkusil nahodit. Já jsem si jeho text potom zase zpětně upravila, aby mi seděl do úst. 

Znám tě i v jiných rolích, kdy zpíváš písně někoho jiného. Roky jste například v duu s Adamem Kubátem jezdili s pásmem písní Zuzany Navarové. A v listopadu ses na festivalu Blues Alive v Šumperku zúčastnila koncertu Pocta Janu Spálenému. 

To bylo velké. Mám ty písničky ráda, i když bylo poměrně složité najít v repertoáru Jana Spáleného píseň pro ženu. Velkým zážitkem pak bylo hrát s kapelou Petra Ostrouchova. To bylo super. A s Adamem jsme hráli písně Zuzany Navarové třináct let. Teď jsme si dali pauzu. Ale ty písně miluji od dětství.

Letos na jaře organizuješ už druhý ročník vlastního festiválku. 

Ano, říkala jsem si, že znám mnoho písničkářek a žen autorek a že by se mi líbilo, kdyby hrály společně na jednom festivalu. Takže jsem se rozhodla uspořádat festival, který se jmenuje Ženfest pod třešní a na který si zvu jenom ženy – samozřejmě s doprovodem skvělých muzikantů mužů. Odehrává se to v Obřanech na mé zahradě, kterou jsem pojmenovala Trchova zahrada. Loni se konal nultý nebo první ročník a letos to vychází na 13. května. Hrát tam bude Dorota Barová Trio, Nina Rosa a mladá písničkářka Nika. Mezi hudebními sloty bude slamovat básnířka Anna Beata Háblová, která také předvede scénické čtení ze svého prvního a úspěšného románu Směna. A pokřtíme spolu také mou knihu Babi. Ráda bych také zazpívala, pokud neporodím. 

Takže to jsou tvé další plány na léto? 

Ano, očekávám koncem května druhého potomka. Ale ráda bych dotáhla i své hudební vize. Z nové desky už toho mám hodně natočeného, takže by mohla vzniknout docela brzy a dotáčet se dá i s miminkem. A jen doufám, že nebudu mít zase to mateřské „mentální ticho“.