Trchová Martina: Čerstvě natřeno

21. června 2005 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

"Zas den byl ospalý - po proudu řeky kdosi šel - / pod smutným nebem, nebem nízkým, nebem bez tepla - / to den byl ospalý - kdos zádumčivě v dálce pěl: / že marno vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá," napsal jeden z mých nejoblíbenějších básníků Karel Hlaváček ve sbírce Mstivá kantiléna z roku 1898. To mu bylo 24 let. Od střední školy se k té básni vracím a vždy se mi při jejím čtení hlavou honí jakási neurčitá melodie. Až nedávno nabyla jasných obrysů při poslechu alba podobně mladé Martiny Trchové. Netuším, jaký je Martinin vztah k Hlaváčkově útěšné dekadenci, avšak A ty se ptáš a některé další písně mi jeho pochmurnou poezii svou náladou připomínají.

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Indies Records
Žánr: folk
Celkový čas: 38:51

"Zas den byl ospalý - po proudu řeky kdosi šel - / pod smutným nebem, nebem nízkým, nebem bez tepla - / to den byl ospalý - kdos zádumčivě v dálce pěl: / že marno vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá," napsal jeden z mých nejoblíbenějších básníků Karel Hlaváček ve sbírce Mstivá kantiléna z roku 1898. To mu bylo 24 let. Od střední školy se k té básni vracím a vždy se mi při jejím čtení hlavou honí jakási neurčitá melodie. Až nedávno nabyla jasných obrysů při poslechu alba podobně mladé Martiny Trchové. Netuším, jaký je Martinin vztah k Hlaváčkově útěšné dekadenci, avšak A ty se ptáš a některé další písně mi jeho pochmurnou poezii svou náladou připomínají.

Martina Trchová, držitelka několika prestižních cen, na své první album zařadila čtrnáct písní (třináct vlastních a jednu převzatou od Jana-Matěje Raka), ve kterých se nepředstavuje pouze jako "dekadentní" básnířka (v písni A ty se ptáš mimochodem odkazuje na Poeova Havrana), ale také jako na svůj věk vyzrálá šansoniérka a především jako dívka mistrně ovládající svůj mateřský jazyk (viz správné použití zájmena ve verši "do tvaru milenců, JIŽ sotva se znali", ačkoli by leckdo chybně řekl JEŽ).

Martina je také dívka s širokým kulturním rozhledem: Do textů se jí vloudí nejen už zmíněný Edgar, ale také třeba malíř René Magritte (Jinačí znamení), šachové metafory (Tamtamy) nebo astronomicko-geograficko-chemická tematika (Křížemkrážem). Na svou minulost "nezletilé" písničkářky dá vzpomenout snad jen v rozverné Vzpouře nebo v jen zdánlivě dospělácké Indiánské. Všude jinde se Martina představuje jako dospívající a ještě častěji jako opravdu dospělá žena. Nejvíc mě v tomto směru překvapil krásný šanson Návrat ztraceného syna, suverénně odehraný v nejjednodušších možných aranžích (akustická kytara a zpěv). Jakoby obyčejný příběh, z kterého při pozornějším poslechu mrazí, ruší pouze internetovým serverem zprofanovaný rým "seznam/neznám". Na druhou stranu obrat "A tak si vzpomínám, jaks vždycky šetřil / i ve výtiscích novin větřil / slevu v sobotu na číslo páteční" považuji za geniální.

Sečteno a podrtrženo: Písně samotné - jen tak, s kytarou - by stály za poslech a za potlesk. Nicméně Martina, podobně jako předloni její písničkářská souputnice Žofka Kabelková, svěřila některé své skladby do rukou výborných aranžérů. Do celkového vyznění desky tak vedle producenta Zdeňka Vřešťála mluvili například Vít Sázavský, Jan-Matěj Rak, Mário Bihári nebo František Raba. A co že páni aranžéři (k nimž musíme připočítat samozřejmě i slečnu autorku) s písněmi provedli? K Martinině šansonovité poloze se skvěle hodí akordeon Mária Biháriho (Chvilkový šanson), v Křížemkrážem exceluje flétna Karoliny Skalníkové, do jazzového Zrnka písku v hodinách zapadla elektrická kytara i jemné tóny Rabova kontrabasu. V Jinačím znamení hraje Vlaďka Hořovská táhlé tóny na housle i violy (opět Hlaváček: Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji) a Jan-Matěj Rak si na kytaru zaswingoval svou vlastní Malou sambu o srdci.

Jako zpěvačka se Martina Trchová v některých polohách zatím hledá (Indiánská), jinde pro posílení atmosféry moudře požádala o výpomoc Karolinu Skalníkovou (Křížemkrážem), resp. Žofii Kabelkovou (A ty se ptáš...), avšak většinou si vystačí zcela sama a obstojí přitom přinejmenším se ctí. I když jí chybí sytost hlasu afroamerických blueswomen, sociálně laděný Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno v jejím podání vyznívá velmi přesvědčivě. Za podobně silné považuji Odnikudnikam, Jinačí znamení, Návrat ztraceného syna nebo A ty se ptáš...

"Noc byla zamlklá - kdos podle řeky ještě šel - / byl měsíc v mracích, v mracích smutných, měsíc bez tepla, / na břehu protějším kdos zádumčivou píseň pěl: / Že marno vše. - Že nevzroste nic. - Že nic nevzeplá." Skladby Martiny Trchové jsou možná také zádumčivé jako píseň Karla Hlaváčka, i v nich možná svítí měsíc bez tepla, ještě častěji v nich mrzne (A ty se ptáš), prší (Bostonský ledový čaj...), nebe je olověné (Proboha tě prosím). Navzdory těmto náznakům dekandence vnímám album Čerstvě natřeno jako velkou naději pro naši písničkářskou scénu.

(Článek vznikl pro časopis Folk & country.)

Nemůžu popadnout tvůj dech

spaleny_nemuzu-popadnoutDoporučujeme nové album Jana Spáleného a skupiny ASPM Nemůžu popadnout tvůj dech.

Regiony

Regiony

Album roku 2018

zambosi_louvreLouvre skupiny Žamboši albem roku 2018.

Hudební ztráty 2018

fresoPřipomeňte si s námi osobnosti, které zemřely v roce 2018.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music