Rev. Sekou: Mé vzory jsou Rosetta Tharpe a Bob Marley

Rozhovor s britským teologem a hudebníkem Rev. Sekou

Jste teolog a také hudebník. Vnímáte svou hudbu jako součást svého intelektuálního a teologického poslání?

Mezi posláním teologa a hudebníka moc nerozlišuji. Obě profese jsou u mne ve vzájemném dialogu. Při práci teologa i jako hudebník a autor písní na jedné straně vycházím z biblické tradice a na straně druhé z lidové moudrosti, kterou čerpám od skvělých lidí z venkovského prostředí v oblasti Arkansaské delty. S podobnými východisky ostatně ve své tvorbě pracovala také „kmotra rokenrolu“, sestra Rosetta Tharpe, vychovávaná jako já v prostředí letniční církve COGIC (Church of God in Christ). Mým dalším velkým hudebním vzorem je Bob Marley, který byl špičkovým hudebníkem a současně byl silně zakořeněný ve své náboženské víře.

O čem píšete ve své nové knize „Riot Music: Race, Hip Hop and the Meaning of the London Riots 2011…“?

To je teprve připravovaná práce, která bude mít za základ mé rozhovory pořízené v Londýně poté, co tamní policie zabila Marka Duggana. V knize se budu zabývat tím, jak hiphopovou kulturu ovlivňuje náboženství a politické impulsy a jak ji vnímají učenci z celého pravo-levého spektra. Jak konzervativci, tak levicoví myslitelné typu Slavoje Žižeka popisují mladé lidi na ulici jako divoké stádo bez politických názorů. Ale zkuste si tu hudbu, proti které politici bojují, poslechnout. Uvědomíte si, že lidé, kteří ji poslouchají, sice možná nevěří současným politikům, ale sami mají politické názory a angažují se v politické práci.

V jiné své práci se zabýváte hnutím za občanská práva a srovnáváte současné aktivistické hnutí Black Lives Matter (vzniklo v roce 2013 a bojuje proti policejnímu násilí) s odkazem Martina Luthera Kinga. Jaké je tedy jeho hlavní poselství pro dnešní dobu?

Myslím, že odkaz Martina Luthera Kinga zůstává stále platný. Je velkou inspirací pro mladé lidi, kteří stále bojují s nedostatkem pozitivních vzorů. Martin Luther King je přímo ztělesněním sociální spravedlnosti. V době, kdy žil, mu ve Spojených státech vyjadřovalo svou podporu 35 % populace. Aktivity hnutí Black Lives Matter dnes schvaluje 37 % obyvatel Spojných států. Martin Luther King a Black Lives Matter tedy mají společného více, než by se nám mohlo na první pohled zdát.

Navštívil jste uprchlický tábor v Bejrútu a cestoval jste na Haiti bezprostředně po ničivém zemětřesení. Na obou místech jste pomáhal potřebným. Jak vás tyto zkušenosti změnily?

V Bejrútu i na Haiti jsem si uvědomil jednu důležitou věci. Zjistil jsem, že i ti nejchudší lidé si dokážou v naprosto nedůstojných podmínkách uchovat svou lidskou důstojnost, a to na poměrně vysoké úrovni. Je mi to blízké, protože sám se také považuji za chudého člověka. Pocházím z prostých poměrů, nejsem bohatý. V Bejrútu i na Haiti jsem tím pádem cítil velkou sounáležitost s lidmi a jejich zkušenosti vyvolané utrpením mi byly blízké. Zároveň jsem obdivoval touhu po důstojnosti, kterou dávali naprosto hmatatelným způsobem najevo. Například lidé na Haiti, kteří po velkém zemětřesení museli bydlet ve stanech, nepřestali dbát o hygienu. Ráno se chodili vykoupat, ženy před stany zametali a snažili se po celou dobu tato provizorní obydlí udržet v čistotě. Ano, i v takovém prostředí je lidská důstojnost důležitá.

Hrozilo vám, že za účast na protestních akcích ve Spojených státech strávíte rok ve vězení. Co je pro vás v takovém momentě důležité? Modlitby?

Svou víru dávám najevo už tím, že jdu s ostatními lidmi do akce. Je to morální závazek. Když někde veřejně klečím, pochoduji, demonstruji, v tom všem je obsažena moje modlitba. V soudní síni jsem si připadal trochu jako Ježíš v Getsemanské zahradě. Podobně jako On jsem se modlil: „Pane, jestli je to Tvá vůle, abych byl odsouzen, ať se tak stane. Potom půjdu do vězení.“ – Naštěstí mě ale Pán tohoto kalicha ušetřil, nemusel jsem jej vypít.

(Celý rozhovor vyšel v listopadovém čísle měsíčníku UNI)