Ana Popovic: Čím dál víc žen se stará o svou kariéru

Ana Popovic: Čím dál víc žen se stará o svou kariéru

Pořad v souvislostech


Rozhovor se srbskoamerickou kytaristkou Anou Popovič
Budeme vysílat

Španělská skupina Vigüela
Skupina Kafka Band a album Amerika
Rozhovor s Karlem Plíhalem
Vysílali jsme


Novinky vydavatelství Indies Scope

Rozhovor s polskou skupinou Blackberry Brothers

Pozvánka na festival Ibérica 2019
Audioarchiv
11. června 2019 Blues, Aktuality, Jazz Autor: Milan Tesař

Americká kytaristka srbského původu Ana Popovic byla jednou z hlavních hvězd festivalu Blues Alive v Šumperku v roce 2018. Rozhovor s ženou evropského původu, které se podařilo prosadit v maskulinním afroamerickém světě bluesové kytary, jsme vám nabídli v květnu 2019. Poslechněte si pořad ze záznamu.

Rozhovor s kytaristkou Anou Popovic

Na vašem nejnovějším albu Like It On Top se jako producent podílel bluesový hudebník Keb’ Mo’. Jak spolupráce probíhala?

V minulosti jsme se párkrát bavili o tom, že bychom mohli na něčem spolupracovat. Nakonec se nám podařilo navzájem sladit diáře a potkali jsme se nejprve u mě doma v Calabasas v Kalifornii. Celý týden – každý den od devíti ráno de sedmi večer – jsme připravovali nový repertoár. Dali jsme dohromady deset písní, ale také jsme společně vařili, bavili se, trávili čas s rodinou. Ano, brala jsem Keba Mo’ jako člen své rodiny. Potom jsme spolu strávili dva nebo tři další týdny v jeho domácím studiu a i to bylo úžasné. Jsem jeho fanynkou, líbí se mi, jak píše, a tak jsem ráda, že se něco z jeho umění mohlo odrazit v mé tvorbě. Navíc se snažím dát svému publiku pokaždé trochu jinou desku, něco nečekaného, a v tomto případě se to opravdu povedlo. Nic podobného jsem nikdy předtím nenatočila.

Předtím jste vydala 3CD Trilogy se třemi různými podobami své hudby…

Takové trojalbum jsem plánovala dlouho. Přátelé mi občas říkali, že si na jedno cédéčko vypálili třeba všechny mé jazzově laděné skladby, jindy zase bluesové nebo rockové. A já jsem si uvědomila, že to vlastně vůbec není špatný nápad. Má běžná alba totiž obsahují písně různých stylů. A tak jsem natočila jeden disk laděný do funku a soulu, druhý je rockový a bluesový a třetí jazzový. Hodně dlouho jsem ten projekt připravovala. Musela jsem si vybrat producenty, hudebníky, kapely… Vždyť na celém trojalbu hrají členové více než třiceti různých skupin. Byl to pro mne asi nejdůležitější projekt, na kterém jsem pracovala, a stále je mým nejmilejším. Vždyť jsem se tak mohla představit ve třech různých podobách a současně ukázat, jak blues souvisí s dalšími žánry. Mohla jsem například pracovat s trombonistou Delfeayem Marsalisem a dalšími hudebníky z New Orleans a to bylo úžasné. Podobné fúze jazzu a blues se totiž moc často nenahrávají. Spojení blues se soulem nebo rockem je naprosto běžné, ale blues a jazz, to překvapivě není – mimo New Orleans – příliš obvyklá kombinace. Přitom jazz z blues vychází a my jsme se touto nahrávku snažili na tuto spojitost upozornit. Sama jsem kdysi jazz studovala a myslím, že by bylo dobré ukázat tyto souvislosti dnešní mladé generaci.

Pojednávají příběhy, které zpíváte ve svých autorských písních, přímo o vás?

Někdy jsou to příběhy o mně a jindy si připadám jako herečka, která hraje určitou roli. V takovém případě si sebe sama představím v kůži někoho jiného a jednám tak, jako bych to byla já. I na mém nejnovějším albu najdete jak písně, které vycházejí z mých vlastních zkušeností, tak obecnější prohlášení. Hlavním tématem desky je mé přání vidět více žen v politice nebo v byznysu. To je velmi silné téma, které nabízí spoustu příběhů. Situace se v poslední době mění, čím dál častěji zůstává s dětmi doma muž a žena zajišťuje rodinu materiálně. A myslím, že v budoucnu bude těchto případů přibývat. O tom je toto mé album.

Na bluesových festivalech jsou ale ženy stále spíše výjimkou.

Ano, ale věci se mění. Čím dál víc žen zakládá kapely a samy se starají o svou kariéru. Získávají si respekt od lidí z hudebního byznysu, od producentů i spoluhráčů. A to je velmi důležité, protože v minulosti to ženy v hudebním světě vůbec neměly jednoduché.

Vyrůstala jste v Srbsku v době války v Jugoslávii. Jak na tato léta vzpomínáte?

Musím poděkovat svému otci, protože měl doma hodně desek. Když jsem vyrůstala, byla to pro mne taková oáza. Doma jsme mohli zapomenout na politiku a jen poslouchat bluesové kytaristy. Znala jsem B. B. Kinga, Alberta Kinga, Elmora Jamese, Howlin’ Wolfa. To je hudba, na které jsem vyrostla. Doma jsme si například spolu sedli a stále dokola jsme se dívali na koncerty na videu a společně jsme analyzovali, co dělá bubeník, co dělá basista a podobně. V mládí mě tedy obklopovaly hudební nástroje, hudební časopisy, knihy… Vím, že jsem vyrůstala na nejhorším možném místě – protože Srbsko v té době takové bylo. Ale mé dětství bylo šťastné a já si vybavuji jen na to krásné.

Rozhovor s Worship Central

worship-centralPoslechněte si rozhovor s britskou křesťanskou kapelou Worship Central.

Regiony

Regiony

Rozhovor s Rickem Derringerem

DerringerRickPoslechněte si rozhovor s americkým kytaristou Rickem Derringerem.

Nemůžu popadnout tvůj dech

spaleny_nemuzu-popadnoutDoporučujeme nové album Jana Spáleného a skupiny ASPM Nemůžu popadnout tvůj dech.

Album roku 2018

zambosi_louvreLouvre skupiny Žamboši albem roku 2018.

Roman Pokorný hraje Duka Ellingtona

pokorny_cab-cottonJazzový kytarista Roman Pokorný nahrál album skladeb Duka Ellingtona.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music