Slyšte, lidé!: Vladimír Mišík po roce 1990

První díl profil Vladimíra Mišíka v pořadu Slyšte, lidé! skončil ukázkou z alba Dvacet deka duše, které kapela ETC… natočila v roce 1989, ale které vyšlo během revolučních událostí roku 1990. Další řadová deska Jen se směj vyšla v roce 1993, po ní následovalo koncertní CD Live… Unplugged, dále Město z peřin v roce 1996, Nůž na hrdle v roce 1999, Umlkly stroje v roce 2004 a zatím nejnovější studiové CD Vladimíra Mišíka Ztracený podzim je z roku 2010.

První hudební ukázka pořadu bude pocházet z alba Nůž na hrdle z roku 1999, které redakce časopisu Rock & pop zvolila šestou nejlepší českou deskou 90. let. Tehdejší šéfredaktor Vojtěch Lindaur píše: „Někdejší vynálezce českého rockového výrazu se po dlouhé době zas přichýlil k interpretaci velkoměstské lyriky s humorným či drsně romantickým akcentem, které mu sedí o mnoho lépe než s odpuštěním intelektuální skepse a podprahová ironie Jiřího Dědečka.“ Podle dalšího publicisty, Leoše Kofroně, si Mišík sice vždy dokázal uchovat vysoký standard, ale „nikdy už nedosáhne takového ohlasu jako svými prvními dvěma deskami, které se zkrátka přesně trefily do své doby“.

Nejnovější album Ztracený podzim chtěl Mišík původně natočit a vydat jako sólové, ale nakonec na něm účinkuje opět celá sestava ETC… V ní došlo v poslední době k jedné zásadní změně – Jan Hrubý kapelu už poněkolikáté opustil a na post houslisty přišel o generaci mladší Vladimír Pavlíček ze skupiny Eggnoise. Na postech kytaristů zůstávají Pavel Skála a Petr Pokorný, rytmiku obstarávají Jiří Veselý a Jiří Zelenka a mezi hosty slyšíjme jak bývalého člena ETC… Olina Nejezchlebu, tak například saxofonistu Františka Kopa a další dechaře a také zpěváka Pavla Bohatého. Žánrově nové album nepřekvapí. Podobně jako na Umlkly stroje a řadě dalších předchozích desek ETC… na něm najdeme poctivý přímočarý rock s přesahy k blues nebo folku.

Život i tvorbu Vladimíra Mišíka podrobně mapuje životopisný rozhovor, který se zpěvákem připravil publicista Ondřej Bezr. Půbvodně kniha vyšla v roce 1999 pod názvem Letní rozhovor a znovu pak roku 2006 s jinou obálkou a doplněná jako Sklízím, co jsem zasel.