Slyšte, lidé! – Sólo pro kytaru 2017, II. díl

Album Lay It Down! letos vydal kytarista Libor Šmoldas se svým Organ Triem. Jedná se o klasickou jazzovou sestavu kytara, varhany a bicí, přičemž u kláves tentokrát sedí Jakub Zomer a za bicími Dušan Pálka. Pro Libora Šmoldase je toto nástrojové obsazení obvyklé – s jinými spoluhráči, ale s týmiž nástroji, například vystupuje pod hlavičkou SoulMates. Album Lay It Down! obsahuje výhradně kytaristovy autorské skladby a například recenzent serveru Jazz In Europe píše o současném jazzovém zvuku, který je však zakotven ve zlaté éře soul jazzu, kdy scéně vládl hráč na hammondky Jimmy Smith a kytarista Grant Green.

Dario Piga pochází ze Sardinie a hře na kytaru se věnuje od svých 11 let. V roce 2009 obdržel stipendium od jedné španělské asociace, díky níž mohl studovat na Academia Flamenca de Sevilla a po dvou letech intenzivního studia dosáhl na diplom ve flamenkové kytaře v kategorii vysoká pokročilost. V roce 2010 absolvoval Konzervatoř v Jerez de la Frontera a poté Konzervatoř v Seville. V prosinci 2009 vyhrál Cenu kritiky v mezinárodní soutěži mladých talentů Andrea Parodi na Sardínii. V současné době Dario Piga žije v Brně a mimo jiné vyučuje na Masarykově univerzitě. Na svém aktuálním albu Don Piga nabízí posluchačům vlastní úpravy skladeb Georgese Bizeta, Johanna Sebastiana Bacha, Ference Liszta a dalších autorů klasické hudby.

Hedvika Švendová je jméno, které se v posledních letech často skloňuje v souvislosti s tuzemskými festivaly a soutěžemi klasické kytary. Mladá hráčka zvítězila například v roce 2006 v celostátním kole soutěže základních uměleckých škol a získala titul Mladý talent od hejtmana Pardubického kraje. Následovalo například první místo v mezinárodní kytarové soutěži ve Zruči nad Sázavou a další vítězství v celostátním kole základních uměleckých škol. Dvakrát obsadila první místo na celostátní soutěži Praguitara clasica a obdržela také ocenění soutěže České Televize Zlatý Oříšek 2009. Následovalo vítězství v mezinárodní soutěži Guitartalent Brno, stala se laureátkou mezinárodní soutěže v Dolném Kubíně na Slovensku a titul laureátky si vybojovala také na mezinárodním kytarovém bienále Kutná Hora v kategorii do 20 let, kde jí bylo předáno i ocenění Mladý kytarista roku. Hedvika vedle kytary hraje také na klavír a příčnou flétnu a určitě o ní ještě uslyšíme.

Kytarista Karel Růžička natočil album s názvem Fingerprints, na které si jako hosty pozval kontrabasistu Roberta Balzara, bubeníka Miloše Dvořáčka, trumpetistu Oskara Töröka a hráče na citeru Michala Müllera. Hlavním nástrojem však zůstává Růžičkova kytara.

„Album přináší mnoho proplétajících se motivů kytar, stylů a nálad, takže není od věci mít s sebou mapu, aby posluchač nezabloudil,“ vysvětluje slovenský písničkář a kytarista Miloš Janoušek, proč své sólové album pojmenoval Mapy labyrintu. Janoušek, zakladatelská postava slovenského folku, poprvé natočil čistě instrumentální album, na němž se představuje jako brilantní hráč na akustickou kytaru, který dokáže abstraktním jazykem tónů promlouvat podobně naléhavě jako v textech svých písní. Miloš Janoušek se narodil v Bratislavě v roce 1952. Jeho umělecká dráha začala v první polovině 70. let na prknech pražských a posléze bratislavských divadel. V roce 1975 začal vystupovat v písničkářském duu s Dušanem Valúchem, v roce 1979 spoluzakládá písničkářské sdružení Slnovrat a v roce 1985 se připojuje k Dušanu Valúchovi a Karlu Svozilovi a jejich trio tvoří dodnes základ folkové skupiny Jednofázové kvasenie. Je spoluautorem prvního slovenského folkrockového muzikálu Býval v horách jeden mlynár…, vystupoval také se Zuzanou Homolovou, Ivanem Hoffmanem a dalšími písničkáři, psal scénáře pro Slovenský rozhlas.

Michal  Svoboda, který vydal své první sólové album La búsqueda, je 32letý rodák ze Znojma. Hru na kytaru studoval na konzervatoři v Pardubicích a poté na hudební akademii ve Vídni, kde absolvoval magisterské studium v roce 2011. Za sebou má řadu úspěchů včetně například prvního místa v Mezinárodní kytarové soutěži v Trevisu. Vedle sólové hry se věnuje také hře komorní s různými soubory a spoluhráči. Na album La búsqueda, což česky znamená Hledání, zařadil díla dvou autorů – Miguela Llobeta z Barcelony a Agustína Barriose z Paraguaye. První z nich se ve své tvorbě inspiroval katalánskou lidovou hudbou. Druhý, o sedm let mladší, sice vycházel z evropské klasické hudby, ale i on do svých kompozic zahrnoval prvky původních obyvatel své vlasti, tedy jihoamerických indiánů.

Igor Ochepovsky je v Praze usazený kytarista ruského původu, vítěz soutěže Jazz Fruit v rámci festivalu Mladí ladí jazz. Ještě před tímto úspěchem sbíral ceny jako autor scénické hudby. Na otázku, v čem je komponování pro divadlo nebo film jiné než skládání hudby pro vlastní profilové album I’m The Wind, odpovídá: „Když dostávám zakázku na scénickou hudbu, potřebuju zjistit, co chce režisér filmem nebo představením říct. Album a konkrétně tento projekt je můj vlastní výzkum, který nemá hranice. Mohu dělat cokoli, zkoumat možnosti kompozice…“ Svou vlastní hudbu Ochepovsky charakterizuje jako „fusion s několika různými vlivy: Z hlediska formy a přístupu ke kompozici je tam vliv vážné hudby, dále vliv jazzu, groovu a moderních zvuků“. Česko vnímá tento ruský kytarista jako zemi, která je součástí Evropy, ale současně má relativně blízko i k jeho vlasti. Své vlastní začlenění do jazzové komunity u nás popisuje jako relativně snadné, i když trvalo dlouho: „Nezapadl jsem ihned, trvalo několik let, než se to skutečno rozjelo.“ Za důležité kritérium začlenění do komunity v cizím státě považuje Igor, který dnes výborně mluví česky, právě jazyk: „Musel jsem se zlepšit v jazyce, abych mohl s lidmi komunikovat na určité úrovni.“

Kytarista Nguyên Lê se narodil v roce 1959. Ve své tvorbě spojuje jazz s tradiční vietnamskou hudbou a s dalšími folklórními vlivy z celého světa. Jeho nový projekt Ha Noi Duo vznikl jako setkání dvou hráčů s vietnamskými kořeny. Tím druhým je Ngo Hong Quang, který ve studio střídal několik tradičních nástrojů – housle dan nhi, jednostrunný nástroj dan bau, loutnu dan tinh, dále dan moi, což je obdoba našeho lidového nástroje brumle, a konečně obdobu harmoniky dan chieng day. To však zdaleka nejsou všechny nástroje, které na albu uslyšíme. Mezi hosty figurují italský trumpetista Paolo Fresu, dále Mieko Miyazaki, hráčka na tradiční japonský nástroj koto, nebo Prabhu Edouard, který hraje na indická tabla. I když tedy album v první řadě čerpá z vietnamských kořenů, jeho záběr se rozšiřuje i na další asijské země a nejen na ně. Nechybějí pochopitelně ani prvky jazzu, což je domovský žánr Nguyena Le, a to nejen v improvizovaných pasážích.

Na festivalu Ibérica se v roce 2017 představil kytarista Rycardo Moreno. Má romské a mulatské kořeny a na kytaru začal hráč už jako malé dítě. Jeho kmotrem je mimochodem další slavný flamencový kytarista Gerardo Núňez. Sám Rycardo Moreno hledá nové zvukové možnosti nejen ve flamencu, ale také v jazzu, který právě s flamenkem propojuje.

Španělský hráč Marco Socías se může chlubit například tím, že se v 21 letech stal nejmladším profesorem hry na kytaru ve Španělsku. Získal ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích a v současné době působí jako profesor v Centro Superior de Música Musikene v Baskicku. Pochází z Málagy a sám studoval mimo jiné na Musikhochschule v Kolíně nad Rýnem.

Pod názvem Father And Son vyšlo společné CD švédského kytaristy Ulfa Wakenia a jeho syna Erica. „To, že mohu hrát společně se svým synem, považuji za opravdový dar,“ píše Ulf Wakenius na obalu alba a pokračuje: „Eric je pro mne požehnáním. Vystoupili jsme spolu na spoustě festivalů po celém světě a vždy to byla velká radost!“ Jako představitelé různých generací vyšli každý z jiného hudebního základu, ale právě to jejich duo obohacuje. Otec Ulf spolupracoval s velikány jazzové hudby, jakou jsou Herbie Hancock nebo Pat Metheny. Jeho syn Eric strávil řadu let v Los Angeles, kde hrál především na elektrickou kytaru, ale velmi rád se vrací i ke kytaře akustické.